Muž, který u nás jako první prodělal transplantaci jater: Dárkyně byla mladá holka...

Nádor měl tři kila

Problémy, které začal pociťovat pan Mynář, přišly zhruba rok a půl před operací. Únava a žlučníkové potíže. Bylo mu tehdy 34 let, měl manželku a dvě malé děti. Chodil pouze ke své drážní lékařce, která ho léčila Nospou, jinak prý byl v pořádku. V roce 1982 byl nachlazený, měl virózy a nestačil se vyléčit. Až když začal sípat, mu vzali krev a zjistili, že ji má jako kaši. Sedimentace byla kolem stovky, těžko se mu pohybovalo, ztěžka dýchal. Obíhal doktory, až ho poslali na CT. „To že mám tříkilový nádor, který se rozrůstá v celých játrech, mi zjistili v Úrazové nemocnici na konci roku 1982. Hned začátkem ledna mě pak převezli na vyšetření k profesoru Kořístkovi,“ vzpomíná pan Mynář. „Profesor Kořístka zrovna dokončil výzkum transplantace jater, vzal mě k sobě a já jsem potom čekal na vhodného dárce,“ dodává. Pan Mynář se zajímal, kolik času mu ještě zbývá a co by se stalo, když by transplantaci odmítl.  Dali mu jen pár týdnů nebo možná nějaký měsíc.

Játra dostal od sedmnáctileté dívky

Dárce se našel poměrně brzy. Byla to mladá sedmnáctiletá dívka, která si rozbila hlavu na motorce. „Měl jsem strašně nepříjemný pocit, byla tak mladinká a v ten moment bych jí naopak dal klidně ledviny, abych ji zachránil. Byla mnohem mladší než já a měla celý život před sebou,“ smutní pan Josef, který je zároveň rád, že díky ní mohl žít. S její rodinou se nikdy nesetkal.  Doktorům tento usměvavý havíř důvěřoval. Věděl, že pokusy, které tenkrát proběhly na prasatech, dopadaly dobře. Před panem Mynářem měl jít na transplantaci jater mladý muž z Prostějova, který však roli »pokusného králíka« odmítl. Přišla tedy řada na pana Mynáře. „Ale jsem rád, že se transplantace uskutečnila tak brzy. Bylo mi moc špatně a cítil jsem, že odcházím,“ dodává muž, kterého prý tenkrát strach opustil a který byl smířený se svým osudem. „Šel jsem do toho, hlava nehlava. Doma jsem měl děti, chtěl jsem být dál se svou rodinou,“ říká důrazně. „Prostě jsem to riskl!“
Chtěl si prodloužit život alespoň o těch šest let, které lékaři transplantovaným pacientům tenkrát dávali. Transplantace proběhla v nejkratší době na světě, chirurgové pracovali bez odpočinku, a operace trvala jen necelé tři hodiny. Když pan Mynář přežil s transplantovanými játry prvních osmnáct let a blížila se dvacítka, říkal si, že by to chtěl ještě prodloužit. Přání se mu plní a už má za sebou třicítku. S tolika lety navíc zřejmě tenkrát nepočítali ani lékaři.

Probuzení do nového života
Před transplantací byl pan Mynář doma s mladším synem, aby nebyl sám, kdyby se něco stalo. Když mu zazvonil telefon se zprávou, že už pro něho mají dárce, zavedl syna ke své sestře a během několika minut byl v sanitce. „Jeli jsme s pacientem, který mi cestou říkal, že jeho švagr byl na operaci s játry a zemřel. Říkal mi to snad třikrát, naposledy u brány nemocnice,“ vzpomíná pan Josef. Nebylo to zrovna příjemné.
Probuzením po transplantaci pro něho začal doslova nový život. „To byl silný zážitek, nádherný pocit“ usmívá se. Než si začal uvědomovat, co se vlastně stalo, začal ze sebe strhávat hadice. Sestřička mu říkala, ať si je netrhá, nebo mu přiváže ruce. „A to mě dočista probralo. Andílci z personálu kolem mě začali létat, včetně pana profesora. Jak se o mě všichni starali, to se nedá popsat,“ říká. „Já nevěřím, že by to nějaký básník dokázal popsat. Přenést na papír, nebo vůbec vyjádřit ten mimořádný pocit“.

Pokusy na prasatech

U prasat je jedna výhoda, že jsou stejně jako člověk všežravci. Jejich játra jsou adaptovaná tak, aby zpracovala všechno možné, zkrátka pestrou potravu. Také anatomicky jsou velice podobná těm lidským. Prasečí játra se vejdou přesně do dutiny lidského těla.

Kdo může být dárce?

Dárcem jater je obvykle člověk, u kterého byla jednoznačně prokázána smrt mozku (např. po úraze nebo krvácení do mozku). Koncept mozkové smrti umožňuje dárcovství orgánů. Dárcem se tedy může stát člověk, jehož mozek je »mrtvý« - tedy zcela nevratně a těžce poškozen, i když jeho srdce může ještě pracovat. Dárce musí mít stejnou krevní skupinu jako příjemce a musí být podrobně vyšetřen, aby nedošlo k přenosu žádných infekčních nebo nádorových onemocnění na příjemce.