Nevidomý masér Rudolf Kosina (60): Ženu (36) a dceru (6) znám jen po hmatu!
4 fotografie
Je vyhledávaným masérem, prezidentem Klubu dívek a žen postižených Turnerovým syndromem, organizuje benefiční plesy a na čas zkusil i komunální politiku. Těžko uvěřit, že Rudolf Kosina (60) je nevidomý, že se podruhé oženil s o čtvrt století mladší ženou a je otcem šestileté Markétky.
Protože ztratil zrak už v mládí, své osudové ženy nikdy neviděl. Přesto zůstává životním optimistou a krutý osud bere až s nečekaným humorem. I v tomto duchu Nedělnímu Aha! prozradil, jaké to je, když si člověk své nejbližší musí pouze představovat. Svou druhou ženu si nejdřív osahal.
Rudolf Kosina se narodil v cirkusové rodině a už jako pětiletý syn principála jezdil na koni. V první třídě u něj lékaři zjistili nevyléčitelnou oční chorobu (degeneraci sítnice), která se stále zhoršovala. V roce 1974 se oženil a kvůli slábnoucímu zraku byl již nucen milovanou manéž navždy opustit. V práci maséra pak našel jako nevidomý i nový smysl života.
S první manželkou se Rudolf Kosina po téměř pětadvacetiletém soužití rozešel. Mají spolu dcery Lenku (38) a Kateřinu (32) a jejich vztah je dodnes přátelský. Současnou, o dvacet čtyři let mladší manželku Evu (36), poznal dejvický masér přímo na masážním stole, když k němu chodila s bolestmi zad. „Slovo dalo slovo a vídali jsme se stále častěji. No, vídali. Spíš potkávali... Masáže jí dělaly dobře a mně zase její přítomnost. Po nějaké době jsem ji pozval na večeři a postupně to dospělo až k sňatku v roce 2005. Jedeme sedmý rok, vzájemně se tolerujeme a zatím k žádné krizi nedošlo,“ líčí svůj vztah s druhou manželkou, kterou nikdy nespatřil, Rudolf Kosina.
V televizi poslouchá pohádky i seriály
Po roce přišla na svět malá Markétka, která půjde příští rok do první třídy. Čte, počítá a do školy je prý už dobře připravená. Že má nevidomého tátu, jí prý vůbec nevadí. „Uvědomuje si to a patřičně dává každému na vědomí, že její otec nevidí. Někdy to dokonce vypadá, že se s tím i vytahuje. I když časem se za to možná bude zase stydět, zatím jí to nevadí. Vedená je k tomu, že svého tatínka, takového jaký je, by v životě nevyměnila,“ říká pyšný otec.
Výzva, která zabolí: Tati, podívej se na...
Někdy Markéta zapomene a chce po tátovi, aby se na něco podíval. Otec řekne, ať mu to tedy ukáže a dotyčnou věc si osahá. Nebo mu ji dcera ještě popíše. „Když se chce se mnou podívat v televizi na pohádky, sednu si vedle ní a mám to jako rádio. Televizi mám rád, poslouchám i některé seriály,“ směje se Rudolf, který s oblibou říká, že má mladší ženu než nejstarší dceru a vnuka z prvního manželství zase staršího než dceru.
Manželku pozná bezpečně...
Je těžké vžít se do situace, že bychom nikdy neviděli své nejbližší. Nevidomý Rudolf Kosina slyší jejich hlas, poznává je po hmatu a jejich tváře si pouze představuje. I když nemá zrak, jeho ostatní smysly mu to vynahrazují. „To, že jsem dcerku nikdy neviděl, stejně jako moji druhou manželku, mi je strašně líto. Vlastně jsem pořádně neviděl ani jednu z mých třech dcer. Na druhou stranu mám své skryté agenty, kteří mi je podrobně popíší. V první řadě mi podrobně přiblížili manželku, když jsem se s ní seznamoval,“ vysvětluje své vjemy Rudolf, který se v tomto směru řídí hlavně hmatem.
„Kdyby přede mnou stálo deset holčiček, svoji dcerku bych poznal tak na devadesát pět procent. Nejen podle obličeje a vlásků, ale také podle konstrukce tělíčka a hlavně podle hlasu. To je bez diskuse. I kdyby ho jakkoliv měnila,“ dodává.
A co se týče manželky, tam prý je ta jistota téměř stoprocentní. Hlasově určitě a co se týče ňader, tak krásná jako ona, má podle jeho slov jen málokterá.
Vynucené odloučení
Zvýšení nájmu donutilo rodinu k radikálnímu řešení. Letos Kosinovi opustili původní pražský byt a koupili si domek v Litomyšli. Zatím v něm žijí pouze manželka s malou Markétkou a Rudolf za nimi dojíždí na víkendy. „Když jsem se do stometrového pražského bytu v roce 1985 stěhoval, platil jsem nájem 150 korun. Ve finále, když jsme končili, tak to bylo bez inkasa 19 500 korun, celkově zhruba 27 tisíc. Já jsem zatím ještě v Praze, kde mám malou garsonku i klientelu a postupně se připravuji na stěhování. Je to však ještě otázka času,“ říká dejvický masér, který letos organizuje již 17. benefiční ples, jehož výtěžek včetně tomboly půjde na konto Klubu dívek a žen postižených Turnerovým syndromem.
4 fotografie
