Stará se o postiženého Péťu (13) - Za trest odpracuje 200 hodin!
CHOMUTOV – „Starám se o těžce postiženého třináctiletého syna Péťu, a teď mě za to odsoudili. Dostala jsem trest 200 hodin veřejně prospěšných prací. Prý jsem ho úmyslně nedávala do školy,“ zlobí se Martina Žáčková. A v čem je problém?
Máma Martina Žáčková
Její syn v době, kdy údajně nechodil do školy, prodělal několik operací, a jeho máma ho ve škole neomluvila…
Péťa se narodil jako zdravé dítě, v pěti týdnech onemocněl na hnisavý zánět mozkových blan. „Za celý první rok života byl Péťa jenom dva měsíce doma. Zbytek času byl pořád po nemocnicích,“ říká maminka Martina. Doktoři předpovídali, že Péťa nebude chodit a možná se ani hýbat. „Podařilo se nám všechny problémy zvládnout a Péťa začal normálně chodit. Až když mu byly dva, začala jsem vnímat, že nereaguje na zvuky jako dřív, že se neotáčí,“ popisuje Martina. Lékaři zjistili další následek nemoci. Petr ohluchl!
Začal chodit do speciální školy pro sluchově postižené v Praze. Před dvěmi lety se u něj objevily další zdravotní problémy. „Dostal epilepsii, začal mít záchvaty vzteku způsobené začínající pubertou, a musel na dvě vážné operace. Tím začaly všechny naše problémy,“ popisuje maminka.
„Můžu si za ně do jisté míry i sama, ne vždycky jsem do školy zavolala a Péťu omluvila, že je nemocný,“ dodává Martina. A právě neomluvené hodiny ve škole byly důvodem k žalobě a trestu, který Martina Žáčková dostala. „Přitom se všechen čas, co byl po nemocnicích a nemocný doma, dá dohledat v kartě u doktorů,“ říká maminka.
Když dostala rozsudek poštou, byl Péťa opět nemocný. „Byla jsem z trestu v šoku, ale Péťa zase marodil, musela jsem s ním chodit po doktorech a starat se o jeho dva sourozence. Když jsem šla podat odvolání, bylo pozdě. Soudkyně mi alespoň vyhověla v tom, že si můžu vybrat, kde si trest odpracuju,“ říká Martina, která se domluvila s ředitelkou školy pro neslyšící v Chomutově, kam Péťa teď dochází, že bude pracovat tam.
„Potom, co na mě byla podaná žaloba, jsem Péťu přehlásila do školy tady. Nechci se dostat do dalších problémů. Péťa je teď každou chvíli nemocný. Když marodí do čtvrtka, tak se mi nevyplatí ho na jeden den do školy přes sto kilometrů vozit. Měsíčně mě cesty do Prahy stály sedm tisíc,“ vypráví Martina s tím, že peníze jsou další důvod, co ji při výchově postiženého syna trápí.
„Jsou lidi, co mi to závidí těch pár korun, které na něj od státu mám. Dostávám 2700 korun. Neinvestuju je ale do sebe, ale do nemocného syna. Jen za léky doplácím skoro tisícovku měsíčně, musím ho vozit pravidelně k lékaři, ale to už nikdo nevidí,“ dodává Martina Žáčková.
Autor: Tomáš Lamberský
Foto Aha!: Martin Pekárek