Manželé Kubátovi 15 let od povodně: Bojovali jsme pět dní v kuse!

Za půl hodiny byla voda všude

„Do smrti na to nezapomeneme. To se ani nedá,“ popisuje paní Vlasta a ještě dnes jí z hlasu zaznívá zoufalství. Jejich domek sousedí s romantickým potůčkem. Právě přes něj se voda tenkrát valila. „Nikdy by nás nenapadlo, co se může stát. To tady nikdo nikdy nezažil,“ dodává pan Jiří.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Vpodvečer začalo pršet, ale v té chvíli ještě nikdo netušil, co se za pár hodin stane. „Najednou v noci začali jezdit hasiči, a v obecním rozhlase hlásili, že se bude upouštět sousední rybník Hvězda, který praskal. Během půlhodiny jsme měli vodu všude,“ vzpomíná Jiří.

Stěhování do druhého patra

„Stále jsem si říkal, že to bude dobré. Když jsem ale viděl, že voda už je v garáži a v koupelně a pořád stoupá, tušil jsem, že je zle,“ konstatuje pan Jiří. „Co se nám v té chvíli honilo hlavou? Nic. Bezmoc. To už na všechno rezignujete,“ dodává paní Vlasta. Celá  rodina pak začala stěhovat nábytek z přízemí do druhého patra.

To už bylo v domě více než metr vody. „Ani nevím, jak jsme tam v tom fofru všechno naskládali. Když pak voda ustoupila a stěhovali jsme věci zpátky, nemohli jsme ty skříně za boha dostat dolů. Dokonce jsme museli ubourat kus zídky, abychom prošli. A vidíte, tenkráte v tom zmatku jsme to nahoru dostali,“ kroutí hlavou pan Jiří.

Katastrofální následky

Další dny byly krušné. Chlapi se nastěhovali na půdu, ženy i s pejskem raději odjeli k příbuzným. „Pět dní v kuse jsme nespali. Čtyři dny trvalo, než voda začala ustupovat. I pak to bylo strašné. V celém domě bláto, zápach, vlhko, podlahy prolomené, omítky rozpadlé, prostě hotová spoušť. Člověk nevěděl, čím má vůbec začít,“ popisuje Jiří. Škoda v řádech statisíců korun. „Že bych se odstěhoval někam jinam, na to jsem ani nepomyslel. Vždyť já se v tom domě narodil, jsem rybnický rodák,“ dodává.

Naštěstí mu zaměstnavatel vyšel vstříc a poskytl mu volno, kolik potřeboval. „Práce to byla strašná, začínali jsme od nuly. Všechno jsem si dělal sám. Trvalo to asi dva měsíce. Musím ale ocenit soudržnost lidí a velkou pomoc hasičů. Před těmi kluky smekám,“ říká dojatě. Jeden z nich totiž přišel o život. „Ten kluk pět dní v kuse makal a nespal, dokonce i on měl barák pod vodou. Jel na kole, usnul únavou a narazil do stromu,“ líčí se slzami v očích.

Štěstí v neštěstí

Manželé Kubátovi měli i trochu štěstí v neštěstí. Pár týdnů před ničivými záplavami totiž náhodou zjistili, že jejich pojistka, kterou platili celý život, se nevztahuje na velkou vodou. „Mysleli jsme si, že je v tom automaticky, ale nebyla. Na poslední chvíli jsme se dopojistili,“ přiznává Jiří.

Když v obci začal lidem postiženými záplavami poskytovat peníze i Červený kříž, projevila se typická česká povaha. „Najednou o peníze žádali lidé, kteří byli poškozeni jen minimálně a chtěli pomalu více než ti, kteří finanční prostředky opravdu potřebovali. Byl to ošklivý boj. Nechápu to,“ kroutí hlavou Jiří.

Nyní, patnáct let po krutých záplavách, už manželé Kubátovi opět žijí spokojeným životem. Po povodních ani památka. „Udělalo se tu pár protipovodňových úprav, od té doby máme klid. Snad jen v roce 2002, kdy Česko postihly další ničivé povodně, tu byl  druhý povodňový stupeň. Voda už se nám ale do domu nedostala,“ usmívá se Jiří Kubát.

Tehdy a dnes

Devětadvacet domů zatopila před patnácti lety řeka Třebovka v obci Rybník, kde žije necelých osm set obyvatel. Stačil necelý den – to když přetekl rybník Hvězda, který měl sloužit jako ochrana proti povodni. Domy byly pod vodou do výšky i přes jeden metr. Voda zvolna opadávala téměř pět dní. Téměř třicet lidí muselo být evakuováno.

Tři budovy bylo nutné strhnout, dalších deset mělo narušenou statiku. Odstraňování škod zabralo několik let. Nyní už si Rybník opět žije vlastním životem. „Moc lidí, kteří byli tou stoletou vodou nejvíce postižení, už tu není. Někteří zemřeli, jiní se odstěhovali, a další z toho mají dlouhodobé trauma. Bylo to opravdu strašné. Já naštěstí bydlím na kopci,“ řekla nám paní Marie.

Fotogalerie

7 fotografií