Nedonošená Anička (2,5) při porodu nevážila ani půl kila, s osudem se ale porvala statečně!
4 fotografie
Když přišla ve 26. týdnu na svět císařským řezem, vážila neuvěřitelných 440 gramů. Její narození provázely obavy a v motolské porodnici prý drží váhový rekord. Dnes je malé Aničce Haškové dva a půl roku a má se čile k světu. Nevyžaduje zvláštní péči, ani mimořádný lékařský dohled a svým elánem a vitalitou zapůsobila i na redaktory Nedělního Aha!.
Aničku zachránil ultrazvuk
O tom, že s Aničkou není během těhotenství něco v pořádku, se její maminka dozvěděla při jedné kontrole v Motole. „Paní doktorce se zdálo, že je Anička menší, než by měla v šestém měsíci být, a poslala mě proto ještě na jeden podrobnější a důkladnější ultrazvuk. Tím Aničce v podstatě zachránila život. Tam mi totiž pak jiná paní doktorka oznámila, že budeme rodit. Vůbec jsem to nechápala, nic mi nebylo, a najednou taková zpráva.
Paní doktorka mi zároveň řekla, ať se nelekám ani nehroutím, že můžu být naopak ráda, že se na to přišlo a že jsem v Motole. Té věty jsem se chytla a snažila se nemyslet na to, co vše se může stát,“ vzpomíná na okamžiky před předčasným porodem Aniččina maminka Monika Hašková (42). Důvodem nečekaných komplikací byla špatná výživa plodu z placenty.
I když si byla zaskočená maminka vědoma zdravotních rizik, která mohla Aničku postihnout, nepřipouštěla si je a věřila, že nakonec vše dobře dopadne. Navíc zjistila, že pro dceru nemá připravené ani jméno, na které měla mít ještě tři měsíce času. Týden si pod dohledem poležela na oddělení rizikového těhotenství, kde lékaři čekali na ten nejvhodnější okamžik porodu. Ten nadešel 1. prosince 2009, kdy přišla Anička na svět císařským řezem.
Byla menší, než se čekalo
Svoji miniaturní dcerku, která po porodu vážila pouhých 440 gramů, spatřila maminka až druhý den. Nikdo menší, kdo přežil bez handicapu, se prý v poslední době v Motole nenarodil. Když za ní přišel odpoledne po porodu lékař, zažila snad nejhorší okamžik v životě.
„V tu chvíli vůbec nevíte, co vám oznámí, jen čekáte na zprávu. Řekl mi, že Anička byla na podpůrném dýchání a už není. Projelo mi hlavou, že už není vůbec, ale poté, co pan doktor dokončil větu, jsem pocítila silnou úlevu. Oznámil mi totiž, že už dýchá sama a že chce dýchat sama. Zpráva, že takový malý tvoreček má vůli bojovat, mě nesmírně povzbudila a potěšila,“ říká pyšná maminka.
Na první setkání se svou dcerou však nikdy v životě nezapomene. I když čekala hodně malé miminko, realita předčila všechna její očekávání. K inkubátoru s Aničkou přišla společně s panem doktorem.
„Na ten okamžik jsem se snažila připravit, přesto jsem byla pořádně překvapená. Anička byla neuvěřitelně malá. Nevěřila jsem, že něco tak malého může existovat. Mávala rukama, nohama, byla celá fialovočervená. Druhý den otevřela miniaturní oko a podívala se na mě,“ vzpomíná s dojetím Monika, která svou dceru navštěvovala každý den.
Aničku tenkrát díky velikosti poznal okamžitě i tatínek, který žije na Slovensku. Když si ji konečně po třech a půl měsících odnesla Monika domů, vážila Anička již dvě a půl kila. Kdyby se narodila o pár let dřív, zřejmě by nepřežila. Monika je proto vděčná motolským lékařům i sestřičkám nejen za profesionální, ale také lidský přístup, který ona i dcera během celé doby v nemocnici zažívaly.
Od své dcery se může učit
Anička může v podstatě slavit dvoje narozeniny. Kromě klasického, kalendářního věku, datovaného od okamžiku, kdy přijde člověk na svět, má ještě druhý, tzv. věk korigovaný. Ten proto, že se narodila o tři měsíce dříve. Korigovaný věk se počítá od okamžiku, kdy se normálně narozené dítě začne vyvíjet mimo tělo matky.
„Oficiálně ale uvádíme věk kalendářní, který je 1. prosince. Je to i hezké datum. Z hlediska vývoje je důležité, co a kdy by měla Anička umět od data plánovaného porodu, což je zhruba konec února, začátek března,“ vysvětluje na první pohled složitou situaci maminka Monika.
Dnes je Anička zdravá a vitální holčička, která díky péči motolských lékařů neměla kromě rýmy nikdy žádné, ani sebemenší zdravotní komplikace. V současné době nepodléhá ani předešlým lékařským kontrolám. Chodit a mluvit začala stejně jako ostatní děti zhruba v roce a v ničem se od svých vrstevníků neliší. Po dobu našeho rozhovoru s její maminkou ani chvilku neposeděla a stále byla v pohybu.
Přestože si Aniččina maminka prožila starostí víc než dost, na některé okamžiky vzpomíná s humorem. Například, když šla do obchodu. „Přede mnou tam někdo kupoval sedmdesát deka jater a já si v duchu řekla, že je to skoro váha dvou mých dětí,“ směje se Monika, na které mimochodem během těhotenství nikdo nepoznal, že je v jiném stavu.
Dokonce si někteří mysleli, že miminko adoptovala. „Když mi lékaři na úplném začátku říkali, že se jednou budu od Aničky učit, netušila jsem, že to přijde tak brzy. Například neuvěřitelné trpělivosti a pohodě, kterou mi dnes a denně předvádí,“ dodává pyšná maminka.
Rizika předčasně narozených dětí
MUDr. Miloš Černý, vedoucí lékař novorozeneckého oddělení s JIRP, FN Motol
„Největším rizikem pro extrémně nedonošené děti je krvácení do mozkových komor nebo do mozkové tkáně, které většinou vede k těžkému neurologickému postižení. Další riziko je těžká infekce, protože jejich imunitní systém je nezralý, jako všechny ostatní systémy. Dále hrozí poškození plic a poškození zraku, konkrétně sítnice, která se vyvíjí za úplně jiných podmínek než nitroděložně. To může vést až k úplné slepotě.“
4 fotografie
