Taxikářka Ivanka: Zabili mi kolegu! Já mám zatím štěstí…
Nikdy neví, kdo jí do taxíku nastoupí. Nejezdí »žlutým taxíkem«, nesmí tedy na »štafly«. Má koncesi, jezdí pro dispečink i pro stálé klienty. Vyučená prodavačka si práci řidičky zvolila před 22 lety. Nejdříve jezdila pro soukromé firmy, před třinácti lety se dala na taxikaření. „Chci být svým vlastním pánem,“ říká Ivanka.
Být »od rány«!
„Taxikář musí být od rány. Před devíti lety mi zavraždili kolegu. Přimotal se ke rvačce gangů. Přivezl klienta, něco viděl, proto ho zabili. Měl rodinu, děti.“ Jiného kolegu chtěli čtyři cizinci připravit o auto. „Vytáhli na něj pistole, musel zastavit. Naštěstí jel někdo okolo a přibrzdil, tím je vylekal. Kolega taxikařiny chtěl nechat, měl roční dítě. Já mám zatím kliku.“
Grandi bez žen
Když s taxikařením začínala, jezdila v noci. Nejoblíbenějšími pasažéry byli pánové »v náladě« bez manželek. „Byli štědří, doslova grandi. S mírou alkoholu rostla šíře jejich ramen. Na spropitném se to samozřejmě projevilo. Před partnerkami to už bylo horší,“ usmívá se Ivanka.
Zapomenutý psík
Taxík je místem ztrát a nálezů. Lidé zapomínají cigarety, mobily, foťáky, šály, rukavice, tašky. „U kolegy jednou pán zapomněl i malého pejska. Byl zvyklý jezdit na ploše pod zadním okénkem, tak si tam vyskočil.“ Páníček zaplatil, vystoupil, pes zůstal za oknem. „Kolega volal dispečink, zapomnětlivce prozvonili a ten se pro mazlíka vrátil. Omlouval se, že se mu to stalo poprvé.“
Nejsi dost nóbl!
„Před lety jsem se seznámila s mužem. Když zjistil, co dělám, doslova řekl: »Taxikáři pro mne nejsou dost nóbl.« Jen hlupák odsuzuje lidi kvůli profesi!“ Rodiče Ivany by byli klidnější, kdyby pracovala v kanceláři. „Dnes, v jistém věku a s dítětem, je veliký problém sehnat práci k uživení,“ říká. Pracuje denně deset, dvanáct hodin. Odnášejí to záda, kříž i krční páteř...
Ženské drží při sobě!
V lednu Ivanku u policejní služebny v Praze 5 zastavila promrzlá dívka v tričku. Prosila ji, zda by ji svezla na sídliště Dědina. „V baru ji okradli o bundu, kabelku, mobil. Policie ji po výslechu vyšoupla na ulici polonahou, zoufalou. Ani nebyla z Prahy, byla tu na návštěvě! Tak jsem ji holt odvezla domů zadarmo. Ženy musejí držet při sobě.“
Můžu vám ublížit…
Jednou nastoupil muž kolem čtyřiceti. Zajímal se, zda se Ivanka bojí. „Jedete přece sama s chlapem! Já na to: Většinou jsou chlapi normální! Přitvrdil: Co kdybych vám ublížil?“ Zeptala se ho, jak by to chtěl udělat. „Chcete to vidět? Zastavte a uvidíte!“ Ivana se z šoku rozesmála, skoro nabourala. „Pán chtěl zastavit, zaplatil těch 300 ujetých metrů, vystoupil a zmizel,“ líčí.
