Téhle slečně dávali v roce 1998 rok a půl života! Právě oslavila patnácté narozeniny!

Redaktoři Nedělního Aha! navštívili dnes již slečnu Nikolku v moravských Šumicích. Přivítala nás stále se smějící dívka, která ani v nejmenším nepůsobí dojmem holčičky, na jejíž operaci se tehdy mezi lidmi vybralo neuvěřitelných 10 milionů korun.

Holka, která žije hokejem

Nikolka chodí do osmé třídy ZŠ v Šumicích, a protože do školy nastoupila o rok později, čeká ji na základce ještě rok. Učí se dobře, na vysvědčení měla jen tři dvojky. „Nejraději mám dějepis a angličtinu,“ říká s nezbytným úsměvem školačka, které kdysi lékaři dávali jen rok a půl života.

Dnes má pouze jediné omezení a tím je tělocvik. Nesmí se zkrátka nechat příliš unést sportováním a pohyb nepřehánět. To platí i o florbalu, který ji baví. „Nesmím moc běhat, nesmím šplhat a také zvedat nic těžkého,“ vysvětluje milovnice hokeje, která si potlačené emoce kompenzuje sledováním hokejových přenosů v televizi.

Ve znalostech hráčů a týmů včetně NHL předčí i kluky. Jako správná patriotka fandí hokejistům Zlína a v televizi si nenechá ujít žádný ze zápasů play off. Jejími favority jsou především hráči Leška, Čajánek nebo Holík.

„Zlínu držím palce, aby se dostal dál a pokud se to podaří, v hledišti rozhodně chybět nebudu,“ říká rezolutně mladá fanynka, která se narodila s atrézií (neprůchodností) žlučových cest. Co se týká reprezentace, zbožňuje prý především Jágra a brankáře Pavelce.

Cítí se dobře, ani chřipky ji už tolik netrápí

Po zdravotní stránce se dnes Nikolka cítí výborně. „Když jsem byla menší, byla jsem věčně nemocná. Kvůli snížené imunitě jsem byla náchylná na chřipky a různá virová onemocnění, hlavně v době, když jsem chodila do školky. Pokud bylo nějaké období chřipek, nechávali mě rodiče proto raději doma. Teď už je to mnohem lepší, i když někdy tu chřipku, nebo kašel také chytím. Ale to snad každý,“ směje se Nikolka.

Dietu držet nemusí, prášky na podporu činnosti jater však bere dvakrát denně. Za ta léta po transplantaci si na ně však již zvykla. Jen to nesmí přehánět se smaženými jídly, což ze strany maminky rozhodně nehrozí. Mezi její oblíbené pokrmy patří pečené brambory s brokolicí a svíčková.

„Asi třikrát do roka jezdím na kontrolu do Prahy a zatím je vše v pořádku. Nebo mi také naše paní doktorka odebere krev a posílá ji do Prahy, odkud se pak vrátí výsledky,“ vysvětluje Nikolka.

Sama je však natolik rozumná, že dobře ví, co může a čeho se má vyvarovat. A jaké jsou její holčičí koníčky kromě oblíbeného hokeje? „Začnu chodit do fotokroužku, a protože jsem na Vánoce dostala kytaru, přihlásila jsem se na hodiny výuky. Ještě ale hrát neumím,“ dodává s nezbytným úsměvem.

Nikolka očima svých rodičů

Oba, otec i matka se shodli, že s jejich dcerou právě cloumá puberta. „Žije hokejem a tak dostala k patnáctinám dort ve tvaru hokejového hřiště, včetně figurek hokejistů. Zápasy musíme prožívat s ní, a když je nějaký přenos v televizi, slyšíme často z jejího pokoje rány, jak fandí,“ líčí dceřiny emoce maminka Zlata, která je také dárcem jaterního štěpu, jímž své dceři zachránila život.

„O NHL toho ví mnohem víc než já, včetně programu jednotlivých zápasů,“ dodává otec Oldřich Drga. V jednom se však shodnou oba. I přes tu pubertu a projevy s ní spojenými mají ze své dcery radost.

Co je atrézie

Jedná se o vážnou nemoc. Při atrézii žlučových cest se žluč, která podporuje trávení a vstřebávání tuků, nedostává včas a v potřebném množství do dvanácterníku a žluté barvivo se hromadí v krvi. Proto je také pokožka nemocných lidí žlutá.

Léčba spočívá v transplantaci jater. Jsou v podstatě dvě možnosti. Nahrazení celých jater, nebo jen části – jaterního štěpu. U Nikolky byla první varianta, nalezení přibližně stejně starého dárce a to v přijatelné době mizivá, proto byla zvolena varianta jaterního štěpu. Dárcem byla v jejím případě maminka.

Fotogalerie

6 fotografií