Lenka Veselá, tedy vlastně Pelikánová: Za 100 000 si změnila příjmení a pálí mosty!
Kam až je člověk schopen zajít pro balík peněz, pro tučnou výhru? Kde leží hranice pošlapání sebeúcty a bezstarostné recese? Příběh pražské úřednice Lenky Veselé (26) je příkladem toho, že i zdánlivé ponížení může být v konečném důsledku zásadním osobním vítězstvím.
Lenka se přihlásila do soutěže o letenky v hodnotě 100 000 Kč. Zadání znělo zdánlivě jednoduše – změnit si jméno na Pelikána či Pelikánovou. Čekali jste jen, zda vás organizátoři, prodejce letenek, vylosují. Přihlásilo se téměř 400 lidí! Ale vyšlo to! Lence zazvonil telefon a v něm se ozvalo: „Gratulujeme, vyhrála jste se!“
Pouhý týden měla na to, aby doložila, že na úřadech zažádala o změnu. Tím okamžikem se jí změnil život. Teď začíná žít úplné nový. V Čechách prodala svůj majetek, v práci dala výpověď a tradá do světa! „Můj život tady končí v lednu. V únoru už začíná nový, daleko v Asii. Už nemám práci, byt, auto a brzy už ani nebudu mít mobil,“ směje se Lenka Veselá, tedy dnes už Pelikánová.
Byl to osud…
Její příběh přitom není moc veselý. Loňský rok by ze všeho nejraději vymazala. „Rozešla jsem se s přítelem, ale ze všeho nejhorší byla smrt mojí maminky. Zasáhla mě hodně bolestně.“ Nějak se to v ní zlomilo. Už měla dost stereotypního života, práce ve velké otevřené kanceláři s pohledem neustále upřeným na monitor svého počítače.
„Rozhodla jsem se zásadně změnit život. A udělala bych to i v případě, kdybych tu soutěž nevyhrála,“ říká už vážným hlasem Lenka. Beztak to byla náhoda. Porovnávala na internetu ceny letenek a narazila na soutěž. „Nikdy jsem se do žádné nepřihlásila. Až teď. V tu chvíli mě napadlo, že když to vyjde, tak to bude přesně to, na co čekám. Připadlo mi to jako osud,“ popisuje Lenka.
Myslela si, že jde o vtip
Když se ale dozvěděla, že vyhrála, nemohla tomu uvěřit. „Byl to takový šok, že jsem si polila kávou klávesnici. Myslela jsem, že si ze mě dělají legraci, já se přejmenuji, a pak mi přijde email, že to byla jenom sranda.“ Šrotovalo jí to v hlavě, ale rozběhla se po úřadech. Matrika, občanka, řidičský průkaz, techničák, změna v katastru, na smlouvě vlastníka bytu a plno dalších komplikací. Ale byl to impulz, zásah vyšší moci.
Ovšem vyhráno zdaleka neměla. Čas neúprosně běžel. „Když mi zbývalo jen pár dní na to předložit změněný rodný list a získat výhru, tak ho ztratila pošta. Naštěstí se našel, ale bylo to napínavé.“ Byl to poslední krok, aby jí do náruče spadly letenky a nová perspektiva.
Do Thajska kvůli polévce
Přejmenovat se ze dne na den není jen tak. I Lenka zažila spoustu problémů. „Musela jsem ukončit smlouvy pod původním jménem. A přitom jsem už měla občanku s novým jménem. Smlouvy byly neplatné a trvalo více než měsíc, než jsem vše vyřešila.“ Kamarádi si mysleli, že si dělá legraci.
Horší je to ale v práci, kde je ve výpovědi. „Mám problémy s představováním do telefonu. Už se učím říkat Pelikánová. Ale v práci jsem ještě Veselá. Někdy mám pocit, že nevím, jak se zrovna jmenuji,“ dodává s úsměvem. Inu, schizofrenické jsou trable vítězky.
Z jejího přejmenování je pochopitelně zle v rodině. „Reakce jsou různé. Ale jediný, kdo se k tomu nevyjádřil, je táta. Dodnes neznám jeho názor, ale zřejmě nebude ani trochu pozitivní.“ Divíte se? Otcové polknou slzu, když dcery odcházejí z domu, vdají se a jméno zmizí z rodokmenu. Ale tohle? „Snad jednou pochopí, že změna příjmení ještě neznamená změnu osobnosti,“ těší se Lenka na nový život.
„V únoru procestuji Indonésii. A pak bych v Thajsku ráda postavila školu. Jazykovku. Chci tam bydlet. A také mají nejlepší polévku na světě,“ glosuje ještě s úsměvem Lenka. Věříte jí, že to neudělala jen za mizerných sto tisíc. Chtěla se jen zbavit smutné minulosti.
