Oblíbený bezdomovec Béďa: Vánoce slavím na zastávce! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Oblíbený bezdomovec Béďa: Vánoce slavím na zastávce!

Neprší na něj, nesněží… I proto říká své zastávce »vila«.
Neprší na něj, nesněží… I proto říká své zastávce »vila«. (Aha! – Martin Pekárek)

Ve Vrchlabí a jeho okolí ho znají jako Béďu, jeho skutečné jméno ví málokdo. Patří mezi lidi bez domova, ale od tuláků se stejným osudem se podstatně liší. Nepáchne, nežebrá a hlavně se neštítí práce.

Béďa pravidelně pracuje pro obec, a když někdo z místních něco potřebuje, rád pomůže. Již sedmou zimu tráví tento bývalý hrobník na autobusové zastávce, které říká vila a »oslaví« zde i letošní Vánoce a Silvestra.

Zatímco většina spoluobčanů prožije tyto sváteční chvíle v kruhu svých blízkých, Béďa bude sám. Jen mezi čtyřmi stěnami bývalé čekárny. Říká, že mu to nevadí, že prý si za roky života bez domova na samotu již zvykl…

Z hrobníka Krakonošem

Stát se bezdomovcem je poměrně snadné. Mnohdy stačí obyčejný rozvod, přetrvávající rodinné neshody a člověk se ocitne na ulici rychleji, než by kdy předtím předpokládal. To je i případ bezdomovce Bédi, který důvody nynějšího způsobu života nechce podrobně rozebírat. Jen letmo se zmíní o dvou dospělých dcerách, které léta neviděl. To je vše, co z něho dostanete. „Jsem kluk z Krkonoš a snažím se být Krakonoš,“ říká s úsměvem.

Místní kopce zná dobře, v létě sbírá v lese houby a rád si pochutná i na borůvkách. V zimě se kochá okolní krajinou, na kterou má od své zastávky skvělý výhled. Nejčastěji najdete Béďu ve Sklípku nebo v Zámecké restauraci, kam si chodí u piva a rumu pohovořit s kamarády. Domů to má do kopce zhruba hodinu pěšky, nebo se sveze autobusem.

Vyučený lakýrník pracoval dlouho jako místní hrobník, nyní je, jak sám říká, takový všeumělec. Něco jako Ferda mravenec - práce všeho druhu. „Zvládnu obklady, dlažby, práci s krumpáčem. Zkrátka co je potřeba,“ říká muž, kterého si pro jeho šikovnost »půjčují« i místní podnikatelé a sousedé.

Štědrý večer bude jako každý jiný

Vánoce a k nim patřící vyzdobený stromeček, štědrovečerní večeře a dárky od blízkých, to je atmosféra, o které si může krkonošský bezdomovec nechat jen zdát. Něco podobného již dlouhé roky nezažil. A tak mu prý už kouzlo Vánoc neschází, alespoň to tvrdí. Žádný rozdíl mezi svátky a všedními dny prý už dávno nevnímá.

„Dám si placatici rumu, sednu si do křesla a zavzpomínám na kamarády. Smutno mi rozhodně není, nezajímá mě vánoční výzdoba, ani štědrovečerní večeře. Když přijedu nahoru do své vily, zatopím a dám si něco k jídlu, třeba kousek kuřete. Mám zažitý program, kterého se žádné svátky netýkají. Pořád se snažím nějak žít, i když někdy to je záběr,“ vysvětluje své pocity krkonošský bezdomovec.

V autobusové zastávce má klid, nikdo ho neruší a na svou samotu si zvykl. Spí tvrdě, ze spánku ho nevyrušil ani automobil, který jednou při závodech do vrchu havaroval v bezprostřední blízkosti jeho příbytku. V příkopu přímo pod autobusovou zastávkou.

Občas prý zatouží po čtyřnohém společníkovi, ale nemůže si ho dovolit. Starostí má dost sám se sebou a dobře si uvědomuje, že mít psa znamená i další starosti a povinnosti navíc. Ze zaběhnutého koloběhu prý nevybočí ani na Silvestra. Snad si jen půjde o něco dřív lehnout, možná už odpoledne.

Jsem spokojený, už bych neměnil

Béďa je ranní ptáče, vstává s rozedněním. V létě kolem páté, někdy i dřív. Když má chuť, sejde si s kopce do nonstopu na pivo. „Někdy vstanu třeba i ve tři, seběhnu kolem kapličky do města, dám si nějaké to pivo a zase mažu nahoru.“ Zima mu prý vůbec nevadí. Když se ho zeptáte na jeho nejmilejší jídlo, odpovědi se nedočkáte. Pokud se otázka týká jeho nejoblíbenějšího nápoje, odpověď je rychlá a jednoznačná – rum. Ten má, jak se říká, pod kůží.

Málokdo by dnes hádal, že tento šestapadesátiletý »Krakonoš«býval v mládí skvělý lyžař a dodnes dobře lyžuje. „Ještě mu nebylo ani sedmnáct, když se ošklivě zranil při slalomu. Zlomil jednu dřevěnou tyčku, která mu prošla stehnem téměř skrz,“ říká jeden ze štamgastů místního Sklípku. „Sám jsem si tyčku z nohy vytáhl,“ doplňuje Béďa a svá slova spláchne panákem rumu.

„Zažil jsem toho v životě hodně, ale už bych neměnil. Na svůj život jsem si zvykl. Jsem spokojený a hlavně jsem rád, že mám kamarády, kteří mě vezmou mezi sebe. I když žiji jinak, než oni,“ říká Béďa.



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.