Jedno z nejděsivějších míst Česka: Roubalův statek po 20 letech!

Neuspěl. Znovu ale o sobě dal vědět. Letos je to navíc 20 let od chvíle, kdy si Roubal pronajal na idylickém místě Šumavy, samotě s příznačným názvem Pohádka, statek. Nejméně dvě z vrahových obětí tady měly být předhozeny prasatům, která těla sežrala.

Není divu, že místní se tomuto hororovému místu vyhýbají. Také reportéři Nedělního Aha! se při prohlídce zchátralého stavení neubránili mrazení v zádech...

Místo krásné, ale prokleté

Pohádka, místo uprostřed šumavských lesů, se původně jmenovala Christlhof a od 16. století zde žila rodina Pangerlových. Ze tří původních domů zbyl statek z 19. století, ze kterého se dnes už dochovala pouhá ruina. Již dlouho je však toto místo poznamenáno puncem neštěstí a lidských tragédií.

Po 2. světové válce byli němečtí majitelé odsunuti do Německa a na samotě se vystřídalo několik nájemníků. Podle pověstí zde ženy trpěly psychickými problémy, jedna z obyvatel statku se prý dokonce zbláznila, její muž se pro změnu oběsil. Jiná žena zde nemohla spát, trpěla halucinacemi a nakonec prokleté stavení opustila. V roce 1991 si statek v lesích poblíž Čachrova pronajal nenápadný a slušně vyhlížející muž Ivan Roubal.

Měl zde v plánu chovat jeleny, a když nedostal patřičné povolení, plánoval chov slepic a prodej vajec. Zůstalo však pouze u plánů, protože nový pan domácí byl v roce 1994 zatčen a po sérii brutálních vražd odsouzen na doživotí. Pro obyvatele klidné a idylické obce to byl doslova šok. V současné době je Roubal »nájemcem« proslulé valdické věznice.

Návrat na místo strachu

Abyste se dostali na paseku, kde se Pohádka nachází, musíte se vydat po zhruba čtyři kilometry dlouhé kamenité cestě, vedoucí hustým lesem. V zimě je cesta pro auto zcela nesjízdná, zdolat ji můžete jedině traktorem. Na konci cesty však budete odměněni výhledem na skutečně pohádkovou krajinu, nacházející se uprostřed hlubokých lesů.

Jak jsme se přibližovali k ruinám někdejší zemědělské usedlosti, stále více se nám do podvědomí vkrádaly myšlenky na posledního nájemníka. Na místě jsme si představovali jeho brutální skutky a zřícenina, kterou okolní příroda zvolna pohlcuje, se nám postupně měnila ve svědka hrůzných událostí.

I když ostatky Roubalových údajných obětí nebyly v Pohádce nikdy nalezeny, interiér v nás nechtě navozoval atmosféru hororu. Z rozpadlých zdí dýchá historie a přízrak vražd.

Ke zvířatům byl krutý

Na bezcitného vraha dodnes vzpomínají i obyvatelé nedalekého Čachrova. „Roubal působil na pohled slušně a jeho vystupování nebylo ničím nápadné,“ shodují se námi oslovení nájemníci. „Viděl jsem ho asi dvakrát a zdál se mi slušný. Od známého však vím, že ke zvířatům se choval bezohledně a krutě. Měl dva koníky, které mlátil, a jednoho snad i zabil. Jeho mrtvola se pak válela na louce.

Druhého si pak raději koupil soused, aby ho zachránil od stejného osudu. Ještě si pamatuji, že jedné nemocné paní předal kontakt na známou léčitelku a že za ním v noci jezdily taxíky s pražskou SPZ,“ vzpomíná muž středního věku, který si raději nepřál být jmenován. Stejně reagovala starší žena, kterou strach z brutálního vraha neopustil dodnes.

„Párkrát jsem s ním mluvila a zdál se celkem normální. Vím, že chtěl pěstovat slepice a prodávat vajíčka. Jezdil tu po cestě v dvoukoláku taženém poníkem a také za ním jezdily docela pohledný paničky. Jedna se dvěma malými dětmi za ním šla jednou večer lesem dokonce pěšky,“ vypráví.

Když se pak ve vsi dozvěděli, kdo vlastně byl jejich soused, byli všichni v šoku. Z Roubala se totiž vyklubal zabiják, který vraždil pro peníze. Své oběti svazoval do kozelce a tzv. mafiánské smyčky, takže se následně samy vlastní vahou oběsily. Brutalita vražd byla obrovská! Soud mu prokázal pět vražd, o minimálně dalších dvou se stále hovoří.

V hospodě měl své místo

Na Ivana Roubala vzpomíná i místní hostinský Jan Ježek. „Roubal sedával vždy u rohového stolu a nebyl ničím nápadný. Jen měl takový studený pohled. Rozhodně byl inteligentní, nikdy se neopil a většinou si dal něco k jídlu a pivo. Také sem za ním chodily návštěvy.

Pamatuji se na jeho dva kumpány, takové divné týpky, kteří chodili ozbrojení perkusními revolvery a na statku byli ještě pár dní potom, co Roubal zmizel. V Pohádce měl vietnamská prasata, koníka a nějaké slepice. Poprask tu nastal, když tady létaly vrtulníky a pátrala po něm policie,“ vzpomíná hostinský.

Fotogalerie

5 fotografií