Největší záhady Česka: Mstivý bůh Perun!

Málokdo ale zná pověst, která se váže k místu, kde dnes Bruncvíkova socha stojí. Je z doby, kdy se křesťanství v naší zemi teprve rozvíjelo a hlavní slovo ještě měli pohanští bohové...

Zničená socha boha

Na místě, kde se dnes tyčí socha Bruncvíka, stávala v dávných dobách modla představující slovanského boha hromu, bouře a blesku, často označovaného za vládce slovanských bohů, Peruna. Právě sem lidé nosili oběti, aby si ho naklonili, aby neškodil a neničil úrody bouřemi, aby dodával dost vláhy polím a loukám.

Když se ale v Českých zemích začalo v 9. století rozšiřovat křesťanství, nechali kněží, které do Prahy vyslali Cyril a Metoděj, tuto modlu strhnout a shodit do Vltavy. Čeští pohané se ji pokoušeli najít, aby ji mohli postavit na jiném místě, ale zem jako by se po ní slehla. Boha Peruna to samozřejmě rozčílilo k nepříčetnosti.

Mrtví ve Vltavě

Pohanský bůh se rozhodl, že se pomstí za své znesvěcení každému křesťanovi, který se na místě stržené modly vyskytne. Proto se v těchto místech utopilo tolik plavců a rybářů. Perun je všechny stáhl pod vodu a neměl slitování ani s tím, kdo se pokoušel tonoucí zachránit. Lidé se samozřejmě začali bát a raději se tomuto místu vyhýbali. Perunova pomsta tím ovšem nekončí, přišel totiž na jiný způsob, jak křesťany za urážku trestat.

Vzal na sebe podobu poutníka ze Svaté země, procházel se po dřevěném mostě stojícím na místě dnešního Karlova mostu a přemlouval okolojdoucí, aby skočili do řeky, slovy: „Co je život? Nic než bolest a utrpení, ač každý, kdo chce, může se rázem dostat do ráje. Vidíš ten kříž na mostě? Nuž, kdo se z toho místa vrhne do Vltavy, tomu se samo nebe otevře.“

Protože ale neměl na své holi kříž, mnoho lidí nevěřilo, že je vážně poutník ze Svaté země, a tak ho neposlouchali. Vzal na sebe tedy podobu starého učence, která fungovala podstatně lépe. Mnoho lidí se tak nechalo přesvědčit a ukončilo svůj život skokem do Vltavy.

Perunův konec

Mnoho let takto Perun řádil u Vltavy. Až jednou šel po mostě, teď již kamenném,  skutečný poutník, kterého Bůh vybavil zvláštním darem. Ať potkal na své cestě kohokoliv, vždycky okamžitě poznal, kdo a čím je. Takhle potkal i Peruna, který ho okamžitě začal přesvědčovat, aby ukončil svůj život skokem do řeky.

Starý poutník ovšem nenápadně vyndal malý křížek, vyrobený z cedrové větve stromu rostoucího na svaté Olivové hoře ve Svaté zemi a dotkl se křížkem Perunovi ruky, která ukazovala, kde se má vrhnout z mostu. V tu chvíli se zablesklo a ozvala se strašlivá rána, až poutník úlekem zavřel oči. Když je opět otevřel, uviděl, že část pilíře i s obloukovým klenutím se zřítila do Vltavy.

Poutník stál na jediném vyčnívajícím kameni, který z pilíře zbyl. Od té doby nebylo po Perunovi ani vidu ani slechu. Jenom most je v těch místech nejzranitelnější.

Další příběhy najdete v knize ZÁHADY KOLEM NÁS. Vychází v edici Aha!26. září!. Koupíte v trafikách.