Na Jiřího Pešáka nikdo nemá... 230 000 etiket od alkoholu!
Tak takovou sbírku nemá nikdo na světě! Pan Jiří Pešák (66) z Prahy má ve speciálních skříních přes 230 000 etiket od destilátů, likérů a vín z celého světa! Etikety začal sbírat již v roce 1966, když mu bylo jednadvacet let. Ve své sbírce má tak skutečné rarity a je největším sběratelem v této kategorii na světě!
Jak už to tak bývá, k tomuto netradičnímu koníčku se dostal náhodou. „Otec měl doma etikety starších italských vermutů, které mě zaujaly. Napřed jsem začal shánět prázdné láhve s etiketami, ale to bylo dost nepraktické,“ vzpomíná na své sběratelské začátky Pešák.
„Nakonec jsem to tedy vyřešil tak, že jsem napsal a obeslal zahraniční výrobce, zda by mi poslaly nenalepené etikety. Většina z nich mi je skutečně začala posílat a sbírka rapidně narůstala,“ dodává světový rekordman. Na rozdíl od ochoty zahraničních výrobců v Česku moc nepochodil.
„Domácí výrobci mě dost ignorují. Takže tady je sháním na burzách nebo osobně ve sklípku. Ale zkušenost s českými výrobci je spíše taková, že každý mi etikety ústně slíbí, ale pak se na mě stejně vykašle,“ konstatuje s trpkým úsměvem sběratel, který ale i tak ročně získá okolo sedmi tisíc etiket.
Filmaři si etikety půjčují
Exponáty třídí do tří skupin. V první jsou odrůdová a stolní vína, ve druhé speciální vína jako jsou sekty, vermuty či šampaňské, ve třetí likéry a destiláty. Etikety se na láhvích s alkoholem začaly poprvé objevovat v 18. století.
„Z té doby žádný kousek nemám, ale tak staré exponáty jsou spíše raritou. Nejstarší etikety, které se mi podařilo získat, pochází z druhé poloviny 19. století,“ popisuje Pešák. Často se tak na něj obracejí i filmaři, aby jim konkrétní etikety pro natáčení zapůjčil.
„Jednou to byla lihovina z období německé okupace v letech 1939 – 1945, podruhé nálepka koňaku, kterým si mohl připíjet Jaroslav Vrchlický, jindy zase chtěli ukázat mentolku, která se u nás v hospodách podávala ve 30. letech. Ale byly to i filmy Cirkus Humberto nebo Obsluhoval jsem anglického krále,“ konstatuje sběratel, který celý život paradoxně pracuje v úplně jiném odvětví – v mlékárnách.
Skříně jsou na míru
Etikety nalepuje na listy bílého papíru formátu A4 a ukládá je do trojchlopňových papírových desek, které má uspořádány v dřevěných skříních na míru. V každé skupině má etikety řazeny abecedně do podskupin podle států. „Požadavanou etiketu vyhledám během minuty,“ prozrazuje Jiří Pešák. Rodina jeho sběratelskou vášeň podporuje, ale co ho mrzí je, že nemá nástupce. „Dcera ani syn na to nejsou,“ krčí rameny sběratel.
