Zoufalá matka Vendula Hrabáková: Bojím se, že mě syn zabije!
Krvavé šrámy na těle, kousance, modřiny, přeražený nos – tohle všechno utržila od svého syna Michala (21) Vendula Hrabáková z Černuce u Prahy. Její dny jsou černou můrou. Nikdy neví, kdy to přijde znovu. Její syn není kriminálník. Je nevyléčitelně nemocný. Agresivní, těžce mentálně postižený autista. Nešťastná matka marně hledá pomoc...
Její syn Michal nemluví, nepostará se o sebe. Protože je agresivní, v žádném ústavu ho nechtějí. „Když byl malý, dokázala jsem jeho záchvaty zvládnout. Povalila jsem ho na zem a zalehla, dokud se nezklidnil. Teď je ale o hlavu větší než já a o dvacet kilo těžší,“ říká samoživitelka Vendula Hrabáková.
Michalův stav se zhoršuje, uklidňující léky na něj přestávají působit. Ještě před třemi lety spolu chodili na procházky, jezdili na kole, chodili plavat do bazénu.
„Dneska už je to jen najíst do postele a zase najíst do postele. Mezitím mě mlátí a demoluje byt. Sedí třeba v křesle u televize, najednou vyskočí a praští mě, dvakrát, třikrát. Když se bráním, kouše mě a škrábe, kope, praští mě hlavou.
Musím chránit nejen sebe ale i jeho, aby si neublížil. Nemá pud sebezáchovy, je mu jedno, kam hlavou praští, sám sebe škrábe do krve,“ líčí časté záchvaty bezradná matka. I když svou psychiku už za ta léta, kdy zjistila, že její syn není a nebude jako ostatní, obrnila, fyzické síly jí nestačí. Je otázkou času, kdy příběh skončí tragicky.
Marně hledá pomoc
„Agresivita ho prakticky vylučuje ze všech zařízení v republice kromě dvou, které jsem našla a které mají oddělení pro agresivní autisty. Obě tato zřízení mají kapacitu minimální, a tedy beznadějně naplněnou,“ dodává zoufalá matka. V úvahu nepřichází ani další možné řešení – silný asistent. Jen za příspěvek na péči ho nesežene. „Za ty peníze to nikdo dělat nebude a navíc nemůže být s námi 24 hodin denně,“ objasňuje Vendula Hrabáková.
Ta nyní žije v úzkosti, co bude, až se jí Michal vrátí z psychiatrické léčebny, kde lékaři zkoumají, jaké léky na jeho zklidnění zaberou. Nakonec ale vždycky po čase účinkovat přestanou.
„Znám případ, kdy se matka v podobné situaci úředně zřekla svého dítěte. Teprve pak se státní instituce o jejího syna postaraly,“ řekla Aha! psycholožka Janina Krocková. To je pro Vendulu Hrabákovou navzdory všemu trápení nepředstavitelné. „Je to pořád moje dítě,“ říká nešťastná žena.
