Marek Ždánský, »táta« opic z pražské zoo: Hledal gorily v pralese!
8 fotografií
Před několika dny se po měsíčním pobytu vrátil přímo z kamerunských pralesů Marek Ždánský, který ještě nedávno působil jako ošetřovatel goril v pražské zoo. Právě s těmito zvířaty souvisela i jeho cesta do Kamerunu, kde se jako člen českokamerunské expedice podílel na monitorování vzácné a pytláky ohrožené gorily nigerijské. O své nelehké cestě se bezprostředně po návratu podělil i se čtenáři Nedělního Aha!
Po tom, co jí, raději nepátral
„Byl to pro mě těžký měsíc, nikdy jsem nic tak vyčerpávajícího a fyzicky náročného nezažil,“ vylíčil své zážitky hned po návratu. Bez mačety se prý nehnul na krok, použít ji musel i při cestách na WC. Prosekat si cestu, vyhrabat důlek a po vykonané potřebě ho opět zahrabat však bylo to nejmenší. Podmínky v pralese byly kruté, vlhko bylo téměř stoprocentní a i v noci teplota vzduchu kolem třiceti stupňů Celsia. Vodu pili členové výpravy pouze z potoka (dezinfikovanou) a o jídlo se starali Kamerunci.
„Většinou jsme jedli rýži, do které přimíchávali různé rybičky, sušené maso a kdoví co ještě. Vždycky tam zkrátka něco zamíchali a já se raději nestaral o to, co vlastně jím. Poté, co uvařenou rýži stejně propláchli vodou z potoka, jsem se o to už nezajímal,“ vzpomíná na pralesní stravu Marek, který za měsíc pobytu shodil rovných 12 kilo. Cesta po gorilích stezkách byla fyzicky neobyčejně náročná i co se týče neustálých výstupů.
„Nepřetržité prodírání hustým porostem bylo to nejkrušnější z celého pobytu v pralese. Několikrát jsem si říkal, že dál už nemůžu. Je jedno, jdeteli nahoru, nebo dolů, bez mačety tam zkrátka neuděláte krok. Dvanáct hodin denně v takovém terénu je totálně vyčerpávajících. A k tomu všudypřítomní mravenci. Jen se zastavíte, abyste si odpočinuli, hned jsou u vás a koušou,“ vzpomíná Marek. Jedovatí hadi jsou prý naštěstí plaší a sami se včas vyhnou kontaktu. Příjemné nebyly ani časté výstřely z loveckých pušek v okolí, které mnohdy neutichaly ani v noci.
Král byl tři dny opilý
Aby mohla výprava uskutečnit svou misi za záchranu goril, musela ke své činnosti získat i povolení od králů neboli fonů místních domorodých vesnic. Jednání byla mnohdy neobyčejně složitá. Například i krále obce Bangang, patřícího k nejhlasitějším odpůrcům chráněného území, se nakonec podařilo přesvědčit.
„Pokud chcete s takovým králem jednat, musí si na vás nejprve najít čas. Vzhledem k tomu, že se tam hodně pije palmové víno, musíte se obrnit trpělivostí. U jedné vesnice jsme čekali tři dny, než místní fon vystřízlivěl. Potom vás přijme i z celou radou a vy jim musíte vysvětlit, proč chcete povolení ke vstupu a pro práci v pralese. Oni tam samozřejmě žádnou rezervaci nechtějí, protože tam sami loví, aby měli co jíst. Kladou pasti, oka, chodí se psy a brokovnicemi. Také neustále zakládají nové plantáže a farmy právě na úkor pralesa. Každý den jsme potkávali lovce, což jsou vlastně i pytláci, kteří tu lovit mohou. Zvířata se bojí, je jich tam málo a mně je z toho smutno,“ říká Marek Ždánský.
Během cesty si Marek koupil gumový fotbalový míč. Při čekání na audienci u jednoho z vesnických králů za ním přišel malý černoušek a požádal ho, jestli by mu míč na chvíli půjčil. „Za chvíli už jsem i já kopal s chumlem malých kluků a vzpomněl jsem si na svého syna. Zároveň jsem si uvědomil, jak ty děti z chudé vesnice, kde neznají ani elektřinu, dokážou být díky jednomu míči šťastné,“ vzpomíná Marek.
Zatím našli jen stopy
Pomocí fotopastí se výpravě podařilo nafilmovat šimpanze, antilopy a další zvířata, včetně místních pytláků se psy. Gorily zatím ne. „Našli jsme jenom jejich hnízda, cesta za nimi bude v nedostupném terénu ještě náročná. Obdivuji Tomáše s Pavlou, jak velký kus práce už udělali. Protože tam žijí dlouhodobě, onemocněli oba malárií, což v těch podmínkách není zrovna lehké,“ říká na adresu svých dvou kolegů, kteří v pralese ještě zůstali, Marek Ždánský.
Sám již opět shání peníze na další fotopasti, kterých zatím v oblasti rozmístili patnáct. Po období dešťů, někdy na podzim, by měla výprava za záchranou goril opět pokračovat. Sesbírají a vyhodnotí nové záznamy a skupina se opět vydá po stopách ohrožených goril. Hlouběji do neprostupného a nepřívětivého pralesa.
CO JE FOTOPAST?
Jedná se vlastně o automatický kamerový systém reagující na pohyb. Používá se ke sledování divoce žijících zvířat, která jsou natolik plachá, že je člověk běžně nemůže zahlédnout. V Česku kupříkladu pomocí fotopasti nedávno ochranáři zjistili, že se v Českém Švýcarsku pohybuje rys ostrovid.
CO DĚLAJÍ ČEŠI V KAMERUNU?
Za svými dvěma kolegy z českého týmu Diehli initiative Pavlou Vymyslickou a Tomášem Jůnkem (diehli je označení pro místní gorilu) odletěl Marek Ždánský s deseti novými fotopastmi nezbytnými pro monitorování goril nigerijských přímo v pralese. V současné době jsou jediným možným prostředkem, jak dokázat, že gorily v kamerunských pralesích ještě existují. Společně s kamerunskou nevládní organizací usilují Češi o vybudování chráněné oblasti v místech, kde se vyskytují poslední zbytky těchto ohrožených zvířat.
Se zhruba deseti domorodci vytvořili českokamerunský tým a společně se vydali do téměř neprostupného pralesa, ve snaze narazit na gorilí stopy. Podle posledních odhadů nepřekračuje počet těchto zvířat 200 kusů, ale dokázat to není snadné. Gorily jsou plaché a narazit na ně je takřka nemožné.
8 fotografií
