Rok a půl neslyšela, a nezjistila to ani dětská lékařka…

Rok a půl ale nikdo u Markétky sluchovou vadu nepoznal, dokonce ani dětská lékařka! „Chovala se jako slyšící. Když jsme na ni promluvili, podívala se na nás. Když jsme jí řekli »přines« nebo »ukaž«, tak donesla, ukázala. V roce dokonce začala mluvit, říkala »ham«, »máma«, taková ta běžná první slůvka,“ vzpomíná na krásné první měsíce po porodu Petra.

V roce a půl onemocněla Markétka salmonelózou. „Začala být apatická. Jen seděla a nereagovala. Když jsme na ni mluvili, nepodívala se na nás. Když někdo otevřel dveře, nekoukla se tak jako jindy. Objednali jsme se proto na ušní,“ vypráví Petra. Tam ale měli s Markétkou přijít až poté, co se uzdraví. „Jak jí bylo dobře, zase se chovala jako slyšící. Reagovala, odpovídala, říkala slůvka, která uměla,“ vzpomíná maminka. O to víc Markétčiny rodiče šokoval výsledek vyšetření. „Lékaři zjistili, že je úplně neslyšící. A když jsme namítali, že to není možné, protože reaguje, začíná mluvit, tak nám řekli, že je velice šikovná, vnímá kůží, cítí vibrace, proto to bylo těžké poznat,“ popisuje Petra.

Doktoři okamžitě Markétku poslali na podrobná vyšetření na dětskou kliniku ušní, nosní, krční pražské motolské nemocnice. Po vyšetření psychologem, foniatrem a logopedem s rodiči rozebrali všechny možnosti rozvoje komunikace, jak by mohla slyšet a mluvit. Rodiče Markétky se rozhodli pro kochleární implantát, vlastně takové »umělé ouško«. „Jedná se o elektronické zařízení nahrazující funkci vláskových buněk v hlemýždi vnitřního ucha. Dodává elektrické impulzy přímo sluchovému nervu a umožňuje pacientům slyšet zvuky,“ vysvětluje přednosta ORL kliniky UK, 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Motol doc. MUDr. Zdeněk Kabelka.

„Nerozmýšleli jsme se ani chvíli. Bylo nám jasné, že jde o jedinou možnost, aby slyšela,“ říká maminka Petra. Markétku operovali, tedy odborně implantovali, před třemi dny. Stala se dvěstěpadesátým dítětem, které u nás dostalo »umělé ouško«. První neslyšící český chlapec, který dostal implantát v roce 1992, se naučil výborně mluvit, používá telefon a vystudoval vysokou školu.

„Tím, že Markétka dostala implantát, ještě vyhráno nemáme. Čeká nás dlouhá doba učení, aby si osvojila, jak prostřednictvím implantátu slyšet a rozumět slovům,“ je připravena bojovat maminka. Nejsmutnější ale je, že Markétka mohla být odoperovaná již dávno. „To, že neslyší, se dalo zjistit daleko dřív, kdyby se v porodnicích prováděl všem dětem test sluchu. U nás se provádí zatím jen test očí.

Možná mám vinu trošku i já, ale Markétka je moje první dítě a vždycky se jevila, že slyší. Když jsem na ni mluvila, tak se otáčela, naučila se několik slov. Problém mohla při pravidelných kontrolách objevit dětská lékařka, ale ani ta si ničeho nevšimla…“ říká smutně maminka Petra.

Než se naučí jedno slovo, musí ho nejméně 800x zopakovat!

Kochleární implantát lékaři vkládají na lebeční kost a tenký vodič, který dodává elektrické impulzy sluchovému nervu, zavádějí přímo do hlemýždě vnitřního ucha. Jemnou práci musí provádět pod mikroskopem, jediným pohybem totiž mohou malému pacientovi vážně ublížit. Nástroji se téměř dotýkají lícního nervu a jsou blízko i mozku. Žádnou chirurgickou komplikaci ale naši lékaři u 250 odoperovaných dětí řešit nemuseli. Operace trvá několik hodin a po ní náprava sluchu nekončí, ale teprve začíná. „Po šesti týdnech se k implantátu připojí mikrofon, který snímá zvuky, procesor ho převede na elektrické signály a dítě se učí poslouchat, rozumět a mluvit,“ říká docent Zdeněk Kabelka.

Na naučení jednoho slova je potřeba nejméně osmi set opakování. Výsledek je ale pokaždé úžasný. „Je krásné vidět, když si dítě při seřizování aparátku hraje, a najednou uslyší první zvuk. Zvedne hlavičku, rozhlíží se kolem a začne se smát,“ popisuje Kabelka. Cenu operace i rehabilitace, odhadem celkově asi sedm set padesát tisíc korun, hradí pojišťovny.

Slováci se o děti starají lépe

Zjistit, zda narozené miminko dobře slyší, lze zjistit jednoduchým vyšetřením přímo v porodnici. V Česku se ale toto vyšetření celoplošně neprovádí. Zcela opačná situace je například na Slovensku, kde test, takzvaný screening sluchu, musí lékaři od 1. května 2006 provést u každého miminka.
„Určitě by rozhodnutí provádět celoplošný screening sluchu ve všech porodnicích mělo padnout i u nás,“ říká docent Kabelka. Podle statistik u nás přichází na svět s těžkou poruchou vnímání zvuku ročně asi sto až tři sta dětí. Řada dalších se narodí s poruchou sluchu méně výraznou. Pokud se na to přijde hned po narození, mají doktoři šanci takovým dětem pomoci, aniž jsou vystaveny dlouhému období, kdy neslyší a nemohou vlastně s okolím, maminkou a tatínkem komunikovat.
„Porucha sluchu může být odstraněna nebo výrazně zlepšena operací nebo pomocí sluchadel. Všechny děti, které potřebují sluchadla, by je měly ideálně dostat před půl rokem věku,“ uvádí Kabelka.

Samozřejmě že nejde jen spoléhat na sluchadla, ale rodiče musí s dětmi důsledně rehabilitovat. „Pokud se týká kochleárních implantátů – vlastně specializovaných sluchadel, bylo by ideální, kdyby je děti mohly dostávat mezi prvním a druhým rokem života. Podmínkou je, aby byly všechny porodnice vybaveny screeningovými přístroji,“ uvádí Kabelka.

A kolik by takové přístroje do všech nemocnic stály? Hodně! Ale v porovnání s cenou stíhačky nebo obrněného transportéru nejde o téměř žádné peníze. Odhadem by bylo potřeba asi 200 tisíc korun pro jednu vyšetřovnu, tedy pro předpokládaných sto porodnic asi 20 milionů. Sice se nejedná o onemocnění ohrožující život, jedná se však o poruchu, která ovlivňuje dítě po celý jeho život!

„Proběhla první jednání s odbornými společnostmi, které vyslovily svoji podporu, a připravujeme informační semináře pro poslance i odborníky z ministerstva zdravotnictví a pojišťoven a věříme, že nám Slovensko půjde příkladem,“ doufá Kabelka.

Autor: Tomáš Lamberský, (wer)
Foto Aha!: Petr Novotný