Před 66 lety Mojmír Stránský stvořil legendu: Velorex!
6 fotografií
V domě pro seniory v České Třebové se Mojmírovi Stránskému rozzáří oči. Vitální muž se zápalem mluví o vynálezu, který dali dohromady s bratrem Františkem a který se stal legendou.
Velorex, lidově přezdívaný »hadraplán«, byl totiž jejich nápadem! Tento stroj si právem zaslouží být označen za české NEJvozítko. Stával 10 tisíc korun, dneska ojeté vozítko pořídíte za desetinásobek. Velorex je známý po celém světě a patří mezi nejzajímavější dopravní prostředky vůbec. Také díky své až neuvěřitelné jednoduchosti...
Majitelé velorexů se stávali pro vzhled svých tříkolek terčem nejrůznějších posměšků a vtipů. V letech 1951 až 1968 jich bylo vyrobeno přes patnáct tisíc. Ale postupně...
Nápad v dřevěné dílně
Před druhou světovou válkou stála nedaleko České Třebové malá dřevěná dílnička, v níž 25letý majitel firmy MOTO VELO SPORT František Stránský a jeho o deset let mladší bratr Mojmír opravovali motorky, kola i kočárky. František navíc jezdil za prací až do Škodových závodů v Plzni.
„Bratr měl francouzský čtyřtakt o obsahu 500 ccm a byl jediným v České Třebové, kdo tak silný stroj vlastnil. Na učení byl hroznej lajdák, nosil čtverky, pětky, máma u toho jen lomila rukama. Ale své práci rozuměl, to byl machr,“ prozrazuje Mojmír Stránský (86).
František musel během cestování za prací často bojovat s větrem a deštěm, a tak jednoho dne přišel za Mojmírem se zajímavou myšlenkou.
„Jednou tak povídá: »Hele, brácho, já když jedu a začne pršet, člověče, to stojí za houby. Jedu do Plzně tři sta kilometrů, během kterých musím celou dobu držet řídítka, nemohu je ani na chvíli pustit. Potřeboval bych vymyslet stroj, aby na mě nepršelo a mohl si od držení řídítek odpočinout.«,“ přibližuje začátky tzv. hadraplánu Mojmír Stránský.
Oba bratři tak dali hlavy dohromady a sestrojili motorovou tříkolku pod názvem Oskar, která se začala vyrábět u České Třebové. Motorovou tříkolku si nechali patentovat 7. listopadu 1945.
V jednoduchosti je síla
Stránští použili pro výrobu velorexu dvě kola z bicyklu, která zabudovali dopředu, a jedno z motorky pro změnu dozadu. První podvozek byl svařený z nejrůznějších trubek a doplněný o motocyklový třístupňový motor Sachs.
„Samotné šasi jsme odzkoušeli nejdříve na zahradě. Když jsme naznali, že by to šlo, tak jsme vyrazili na silnici,“ popisuje první okamžiky za volantem Stránský. Stroj potáhli potom obyčejným montérkovým plátnem. To sice bylo promokavé, ale přece jen aspoň pár kapek po něm sjelo.
Později plátno nahradila koženka, hnědá i zelená.
1948: Vozítko znárodněno
Ve vývoji směřujícím k sériové výrobě pokračovali Stránští i po znárodnění v osmačtyřicátém roce. Pokud chtěli s velorexem na silnici, museli uspět při jeho otypování. Proto předložili v roce 1950 žádost o schválení invalidní motorové tříkolky.
Po kladném vyřízení se pustili do sériovky. Zpočátku se velorex vyráběl po šesti kusech. Od ledna 1951 do poloviny následujícího roku spatřilo světlo světa více než třicet kousků. Pro vozítko se spotřebou kolem čtyř litrů benzinu si tehdy přijel sám majitel, nebo mu bylo dovezeno za úplatu. Dodací lhůta byla přibližně měsíc.
„Velorex jsem vlastnil pouze jediný. Najel jsem s ním 200 tisíc kilometrů. Domnívám se, že bych ho i dnes poznal, jenže nevím, kde ho vůbec hledat,“ dumá Mojmír Stránský.
František zemřel ve svém vynálezu
V sobotu 23. ledna 1954 došlo na zledovatělé vozovce k havárii tříkolky, ve které seděl František Stránský. Umřel o dva dny později.
„Já jsem mimo silnici skončil pouze jednou, skočil jsem s velorexem asi pětimetrový skok. Během letu jsem si říkal: »Pusť volant a chraň si hlavu!« Udělalo to dzink na kola a odnesly to spodní trubky, které byly polámané.
Počkal jsem, až jelo kolem jiné auto, aby mě na laně vytáhlo. Doma jsem trubky zavařil a jezdil v pohodě dále,“ popisuje svoje zkušenosti Mojmír Stránský.
V roce bratrovy tragédie se také změnil název tříkolky. Dosud uváděný typ jako OSKAR nahradil oficiálně Velorex z latinského překladu Král kol. Cena modelu byla tehdy stanovena na 10 650 korun.
Příspěvek pracujícím, kterým lékař potvrdil potřebu takovéhoto vozítka, dělal 2714 Kčs, na doplatek 7936 Kčs bylo možné získat půjčku od Státní spořitelny.
Vrchní, prchni!? Neviděl jsem...
Z celkového počtu 15 300 vyrobených velorexů jich šlo 7549 do zahraničí. Ten zřejmě nejslavnější si zahrál ve filmu Vrchní, prchni!
„Nikdy jsem jej neviděl, na televizi nemám čas. Ani mě kvůli tomu nikdo neoslovil. Zpunktovali si to sami. Pořád musím něco dělat. Třeba nyní se duševně připravuji na výrobu nového typu vozítka,“ tvrdí čiperný důchodce.
6 fotografií
