Táta s mámou jsou slepí, jen já vidím!

Ono totiž to, co v životě prožili Jiří Hladiš (32) s manželkou Romanou (30), vzbuzuje obrovský obdiv a úctu. Přestože jsou oba dva slepí, s těžkým osudem se vypořádali lépe než řada úplně zdravých lidí.

A co víc! Před dvěma roky se jim narodil krásný chlapeček Vašík, který, na rozdíl od nich, vidí! Také vás napadlo, jaké to asi je? Oni své dítě nikdy nespatřili a nespatří, ono je však ano...

Ona o zrak přišla jako miminko, on jako dítě

Romana s Jiřím přišli o zrak krátce po svém narození. Paní Romana totiž byla nedonošené miminko. „Nevidomá jsem se stala díky inkubátoru, kde mi lékaři pustili prostě dost kyslíku, aby mě zachránili. A bohužel, odnesly to oči,“ prozrazuje Romana.

„Co se dá dělat. Nikdy jsem neviděla, takže ani nevím, jaké to je. Myslím si ale, že by bylo horší, kdybych oslepla až během života,“ krčí rameny Romana, která i přes svůj zdravotní handicap srší optimismem.

„Nebude vám vadit, že u toho povídání budu vařit? Potřebuji těm mým chlapům připravit oběd,“ řekla jako mimochodem na začátku naší návštěvy, přesunula se ke kuchyňské lince a naučenými pohyby si začala připravovat všechny ingredience.

Také Jiří se z toho, že vidí, dlouho netěšil. Jak nám prozradil, pamatuje si, že jako malý dokonce ještě jezdil na kole. Pak už ovšem nastala hluboká tma...

„Co si pamatuji, zrak začal pomalu odcházet. Ještě jsem viděl alespoň siluety, pak už nic,“ popsal Jiří.

Ve škole se nemuseli, v dospělosti to byla láska

Pan Jiří s paní Romanou se znají již od školy. Chodili spolu do stejné třídy. Ale že by se jednou spolu vzali a byli manželé? To je v té době ani ve snu nenapadlo.

„Pomyslná jiskra tenkrát nepřeskočila,“ přiznal s úsměvem Jiří a Romana od kuchyňské linky dodala: „Byli jsme v pubertě. Člověk dělá v životě spoustu chyb a tak jsem tehdy manžela nemusela, stejně  tak jako on nemusel mě.“

Přesto se jejich cesty nakonec spojily. Jak oba přiznávají, byla to ale spíše náhoda. „V dospělosti se z nás stali přátelé a pak i partneři,“ popsala Romana.

„Najednou jsme si uvědomili, že je nám spolu krásně a že prostě chceme být spolu,“ doplnil Jiří.

Váhali jsme, zda mít dítě

Před třemi léty se Jirka s Romanou vzali a rok po veselce se jim narodil syn Vašík.

„Měli jsme strach, aby Vašík nebyl slepý jako my. Naštěstí byl náš strach zbytečný a Vašík se narodil zdravý. Je to největší radost našeho života,“ popsal své pocity Jiří. Že by ale přes svůj handicap péči o dítě nezvládli, to si ani jeden z nich nepřipouštěl.

„Péče o dítě jsem se nikdy nebála. Měla jsem zkušenosti díky nevlastní sestřičce Simonce. A díky tomu, že mě rodiče vychovávali tak, jako bych byla vidící,“ prozradila Romana. A má pravdu. Vašík poslouchá na slovo a domácnost u Hladišů jenom kvete. Přesto Romaně občas zatrne.

„Největší problém je, když je Vašík ticho a já přemýšlím, co dělá, když se dlouho neozve. Ale takových situací naštěstí není mnoho,“  uvedla Romana.

Další dítě? Nebráníme se!

Manželé Hladišovi nevylučují, že by do budoucna pořídili Vašíkovi sourozence.  „Určitě tedy ne v nejbližších letech. Ale až bude Vašík starší, tak se tomu bránit nebudeme. Teď by toho bylo na nás už moc,“ dodal usměvavý Jiří. Že by po svém synovi jeho rodiče kvůli svému handicapu žádali více práce, to nevidomí manželé vylučují.

„Snažíme se ho vést k samostatnosti, což je pro život důležité. Abychom ho ale nějak zneužívali – to v žádném případě! Vašík nebude dělat nic víc než ostatní děti,“ uvedl rázně Jiří. A má pravdu. Slepí manželé si totiž skoro všechno udělají sami. „To, co k životu potřebujeme, s manželkou zvládáme. Dobře se doplňujeme. A když se vyskytne nějaký problém, pomohou nám kamarádi nebo sousedé. V podstatě to u nás funguje jako v každé jiné rodině. S tím, že jste nevidomý, se dá naučit žít,“ prozradil Jiří.

Ani s pohybem venku nemají problémy. Společnost jim navíc dělají dva vodicí psi, kteří se stali součástí rodiny. „Venku Vašík s námi chodí za ruku nebo se nosí v nosítku. Když běhá sám, má na sobě takové pípátko, takže přesně víme, kde zrovna je,“ dodal Jiří.

Jirka je masér, Romana by ráda pracovala s dětmi

Manželé Hladišovi žijí spokojeně v paneláku v Ústí nad Labem. Nebýt vodicích psů a slepeckých holí, od ostatních lidí byste je nerozeznali. Co je ale obdivuhodné, že i přes svůj handicap se snaží být prospěšní druhým. Paní Romana vystudovala na Palackého univerzitě obor pedagogika a sociální práce. A své vědomosti a znalosti by ráda předávala dál.

„Před mateřskou jsem pracovala jako masérka. Co bude po mateřské, zatím nevím. Ale určitě nechci sedět jen tak doma. Chci pomáhat druhým a být oporou pro moji rodinu,“ uvedla Romana. Ale sehnat práci není  jednoduché. „Ráda bych dělala s dětičkami. Ale to víte, musíte vidícím neustále dokazovat, že na to máte a že můžete dělat skoro všechno jako oni,“ prozradila. A co je pro ni jako nevidomou ze všeho nejtěžší?

„Srážka s blbcem! Ostatní těžkosti se vždy dají překonávat,“ mávne rukou Romana. Její manžel Jirka pracoval v chráněných dílnách, poté si udělal masérský kurz a začal podnikat. V tomto oboru se mu daří čím dál lépe. „Ta práce je pro mě zároveň koníčkem. Mám stále klienty a hlásí se ke mně i další lidé,“ pochlubil se pan Jiří, který společně s manželkou dokázal to, co by řadě lidí mělo být příkladem a motivací.

Dokázal totiž i přes obrovskou nepřízeň osudu vytvořit fungující rodinu a přinést do ní štěstí.

Fotogalerie

7 fotografií