Pilotka Radka Máchová: Šéfuje letce mistrů světa!

Jako ženapilotka je totiž vedoucí nejlepší akrobatické letky na světě a ve vzduchu velí hned třem mužům. Nedávno se její čtyřčlenná skupina vrátila z exhibičního vystoupení v Indii, kde sklidila velký úspěch.

Šéfka letky Nedělnímu Aha! prozradila, jak se dostala k létání, kdy jí bylo ve vzduchu opravdu úzko a proč riskovala sestřelení.

Nejdříve stavěla letadélka

Jako malá holka se věnovala modelařině a letadélka se jí postupně stala osudem. Aby mohla jednou létat na těch opravdových strojích, přihlásila se na vysokou školu dopravní v Žilině.

„Udělala jsem to proto, že součástí výuky byl pilotní průkaz. Jinak bych zvolila architekturu, kam jsem chtěla ještě ve druhém ročníku přestoupit. Udělala jsem ale dobře, že jsem si to rozmyslela, jinak bych se k piloťáku dostávala dost obtížně. Jako holka bych totiž za totality mohla létat tak maximálně jako plachtařka, s motorařinou by to bylo obtížnější. V Aeroklubu následoval kurz leteckých akrobatů a pak už to šlo jedno za druhým,“ vrací se ke svým prvním krokům na cestě k létání současná úspěšná pilotka.

První let nad hřbitovem

Když poprvé letěla sama, bylo jí devatenáct let. Strach prý neměla a bylo to krásné. Během letu se ale odehrála taková malá kuriozitka.

„Když elév leteckého výcviku poprvé nastoupí do letedla, probíhá takzvaný seznamovací let, který vede instruktor. Protože byl instruktor také mladý a chtěl se přede mnou ukázat, předváděl manévr, při kterém letadlo stoupá kolmo vzhůru a pak se otáčí kolem jednoho křídla, kolem vlastní osy. A tou samou trajektorií se zase vrací dolů. Letěli jsme ve školním letadle se slabým motorem, a tak se stalo, že při té otočce doleva se motor zastavoval a vrtule chvílemi doslova stála a ani se nehnula. Dívala jsem se dolů, jak se pod námi přibližuje takový malý čtvereček, což jak se později ukázalo, byl hřbitov. Přišlo mi to docela legrační,“ směje se manželka a matka dvou synů Radka Máchová, která prý ve vzduchu nezná slovo strach.

„Na strach není při letu čas. Musíte jen chladně uvažovat, celá mozková kapacita je soustředěná na provedení letu. Pokud je nervozita, je to špatně. Špatné je, i když nemáte respekt z provedení prvku,“ říká šéfka letky, která je několikanásobným mistrem světa ve skupinovém létání..

Nebezpečné práškování

Jak sama přiznává, hodně jejích kamarádů se při letu zabilo. „Svého času jich bylo dost ze Slovairu, kolem osmi až deseti ročně. Většinou z přetížení ze spousty letů, například při práškování polí. Když má někdo kolem sedmdesáti startů denně, přijde jistá otupělost, a i když ví, že tam ty dráty jsou, při jednom z letů na ně zapomene. Při soutěžní akrobacii nevím o nikom, kdo by takto skončil. Pokud se nejednalo o nějakou technickou závadu,“ říká Radka Máchová.

Volila sestřelení

Sama měla jednou také namále a musela se rozhodnout pro menší zlo. Zda skončit sestřelením, nebo jako potrava žraloků. Pokud má totiž skupina leteckou exhibici někde daleko od domova, může zvolit přepravu buď po vlastní ose, nebo například lodní dopravou.

Letadlo je prý lepší rozebrat a poslat kontejnerem. Palivo vydrží zhruba na tři hodiny letu, předem se musí objednat mezipřistání a načerpání paliva. Rozebraná letadla se vejdou po dvou do jednoho námořního kontejneru a pošlou se po moři. Teď například skupina čeká, až se jim zhruba za měsíc vrátí z Indie.

„Při naší první misi do Arábie, kterou jsme nazvali velkolet, jsme letěli z Jaroměře přes Pardubice, Bělehrad, Kos, Papos do Akaby v Jordánsku. Úsek Papos na Kypru a Akaba byl na hranici doletu. Trasu jsem měla dopředu spočítanou, ale služba řízení nás hnala na další maják až někam na hranice Egypta. Bylo mi jasné, že tam kvůli nedostatku paliva nedoletím. Měla jsem na vybranou mezi sestřelením, nebo sežráním žraloky. Rozhodla jsem se pro tu první variantu, než pro let nad mořem a žraloky. Otočila jsem to tedy dřív a v Akabě jsme nakonec sedli bez problémů,“ vzpomíná na riskantní manévr Radka Máchová.

Fotogalerie

4 fotografie