Stokrát ji zneužil! - Školačka Stephanie (14) trpěla v rukou únosce 36 dní

DRÁŽĎANY – Plakala, modlila se a doufala. Plných 36 dní pátralo celé Německo po 14leté školačce Stephanie Rudolf. Stephanie byla přitom schovaná v domě vzdáleném jen 500 metrů od svého domova. Na cestě do školy ji unesl Mario M. (35). Za 36 dní ji nejméně stokrát zneužil a vše si filmoval! Ten příběh je velmi podobný tomu, který prožila Rakušanka Natascha Kampusch…

Ten den začal jako každý jiný. V 6.20 zazvonil budík a Stephanie vstala. Se svými rodiči posnídala, políbila je na rozloučenou a vydala se do školy. Kousek od domu viděla stát u krajnice dodávku značky Renault. Najednou ji někdo chytil zezadu, zacpal ústa a vtáhl do nákladového prostoru. „Ani necekni, jinak tě zabiju,“ vyhrožoval jí muž, kterého viděla poprvé v životě. Spoutal ji a přinutil vlézt do dřevěné bedny. Modlila se: „Bože, dej, ať je to jen sen.“ Po několikaminutové jízdě ji únosce v bedně vynesl ven a ve svém bytě, jen půl kilometru od jejího domova, ji zavřel do pokoje.

„Jak se jmenuješ a kolik ti je?“ ptal se únosce vystrašené dívky. Myslel, že jí je teprve jedenáct. „Máš přítele?“ pokračoval v otázkách. „Chceš mě zabít?“ bála se vyděšená dívka. Odpověděl, že si ji chce jen nahrát na video a pak ji pustí domů. Stephanie se musela svléknout, Mario chtěl vědět, co už zná ze sexu, a pak ji poprvé znásilnil. Pak spolu sledovali dětské televizní vysílání. Odpoledne ji znovu dvakrát znásilnil a nahrál si to na video. To se opakovalo celých 36 dní.

Zakazoval jí nosit kalhotky. Když ji chtěl natočit, jak se směje, vyhrožoval: „Buď se budeš smát, nebo tě znásilním.“ Stephanie se raději smála. Vydíral ji, fackoval, vyhrožoval, že pokud se o něm někdo dozví, že ji zabije, rozčtvrtí a její tělo dá sežrat psům. Na druhé straně ji oslovoval »miláčku« a chtěl s ní mít dítě. Stále se ptal: „Miluješ mě?“ Raději říkala ano, aby nezuřil. Bála se AIDS a nechtěného těhotenství. Hnusil se jí jeho pot, přetékající pupek a jeho strupy v puse, musela líbat jeho pohlaví. Stále se modlila. Někdy s ním »obchodovala« – uspokojí ho jinak, tak ji to alespoň nebude bolet.

Celou dobu přemýšlela, jak na sebe upozornit policii. Věděla, že útěkem si nepomůže. Při jedné noční procházce nenápadně upustila lístek, ve kterém prosila o pomoc a kde uvedla adresu svého únosce. Náhodný chodec okamžitě uvědomil policii a ta ukončila její martyrium. Bojí se, že se opět setká tváří v tvář se svým trýznitelem u soudu. A zároveň si hrozně přeje, aby ho zavřeli na doživotí.