Jiří Černý býval majorem raketového vojska: Armádu vyměnil za život na hřbitově! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Jiří Černý býval majorem raketového vojska: Armádu vyměnil za život na hřbitově!

Správce hřbitova Jiří Černý v historické čepici, kterých má jako člen klubu vojenské historie několik.
Správce hřbitova Jiří Černý v historické čepici, kterých má jako člen klubu vojenské historie několik. (Aha! – Martin Pekárek)

Má titul inženýra a byl majorem raketového vojska. Pak, ze dne na den, se stal hrobníkem.

Dobrovolně. Už 16 let pracuje Jiří Černý na pevnostním hřbitově v Josefově a svou nynější profesi by neměnil. Jako malý kluk skládal ve zdejší márnici zkoušky odvahy, když se tady nechal v noci zavřít s nebožtíkem, dnes by mohl vyprávět příběh o téměř každém z místních hrobů.

Do evidence mrtvých a hrobů zavedl příslovečný vojenský pořádek a chátrající hřbitov změnil k nepoznání. Kromě místních jsou zde pohřbeny téměř čtyři tisícovky vojáků a vojenských zajatců z celkem pěti válek včetně napoleonských.

Hrobník s titulem inženýra

V roce 1993 se rozpadlo Československo a s ním i armáda. „V té době jsem měl odsloužených 21 let, nabídli mi místa daleko od domova a mně se už nechtělo dojíždět. Tady se v roce 1994 zrovna uvolnilo místo správce hřbitova, a protože mám kousek za polem rodinný domek, neváhal jsem a přihlásil se,“ vysvětluje svou nečekanou a zásadní změnu profese josefovský správce hřbitova. Protože se během své vojenské kariéry zhruba pětkrát stěhoval a svoji první dceru pořádně poznal až jako téměř pětiletou, chtěl konečně zůstat doma.

Přáním představitelů města však bylo, aby se i s rodinou přestěhoval přímo do služebního bytu na hřbitově. To byla nečekaná překážka. Podmínka důstojníkovy manželky byla totiž přesně opačná, na hřbitov se stěhovat odmítla. „Nakonec se situace vyřešila a zůstali jsme bydlet v našem domku. První dva měsíce mi sice manželka říkala, že mi nedá pusu, že když budu kopat hrob, jsem prostě bez nároku. Pak si to nechala projít hlavou a uvědomila si, že je to práce jako každá jiná,“ směje se major v záloze, který se může pyšnit titulem inženýra jako jediný hrobník v republice.

Pracovna na hřbitově

Ve hřbitovním bytě 3+1, kde má dnes Jiří Černý pracovnu, působil začátkem třicátých let jako vojenský správce hřbitova tehdejší podplukovník Metoděj Kubáň. „Později se stal vikářem československé branné moci a jako generál byl umučený v koncentračním táboře v Dachau. Mám tady od něj podepsané listiny a navíc dnes shodou okolností bydlím i v ulici generála Kubáně. Takže k němu mám i citový vztah,“ dodává hrobník.

Vztah má i k místnímu hřbitovu, kde ještě jako kluk skládal s kamarády zkoušky odvahy. „V noci jsme šli po jednom do márnice, když se tu ještě ukládali nebožtíci v rakvi. U dveří se nahoře vyklopilo okénko, vlezli jsme dovnitř a museli tam s nebožtíkem vydržet pět minut. Kluci mi ale žebřík přisunuli až za čtvrt hodiny, takže strachu jsem si tam užil víc než dost,“ vzpomíná na klukovská léta muž, který po svém nástupu vtiskl hřbitovu řád a pořádek.

Tisíce vojenských duší

Pevnostní hřbitov v Josefově, který byl založen v roce 1780, ukrývá množství životních osudů. Zajímavý je i fakt, že syn prvního hrobníka Václav Khelner se na hřbitově narodil ve stejném roce, ve kterém byl hřbitov založen a dožil se dvaadevadesáti let.

U hřbitovní zdi má svůj hrob i desku. Kromě místních tu v zemi spočívají téměř čtyři tisíce vojáků a zajatců z celkem pěti válek a zhruba šestadvaceti národností. Nejvíc je tu pohřbeno Rusů z let I. světové války, celkem 1385. Od jara do podzimu jsou proto návštěvy cizinců na místním hřbitově na denním pořádku. Historie některých hrobů je až neuvěřitelná a při vyprávění hrobníka se tají dech.

Zastřelil se na hrobě

Například příběh jednadvacetileté Josefíny Kostelecké, dcery bohatého velkoobchodníka, je jak vystřižený z filmového scénáře. Tato mimořádně krásná dívka se nechtěla vdát za muže, kterého jí rodiče vybrali, protože byla zamilovaná do mladého poručíka.

Svého bratra Huga, který studoval v Praze na farmaceuta, požádala o jed, a ten jí ho skutečně dovezl. Dívka, podle kronik nejhezčí v Josefově, se z nešťastné lásky otrávila a když se to její poručík dozvěděl, zešílel a po několika letech ve věku 28 let zemřel. Její bratr se asi po deseti letech zastřelil přímo tady, na jejím hrobě,“ ukazuje hrobník Jiří Černý.

Hostinský měl pocty maršála

Také populární josefovský hostinský a majitel hotelu Martin Veselý (†55) má pamětní desku jen pár metrů od hřbitovního vchodu. Přesto, že byl nevelké postavy, vážil 204 kilo. U výčepního pultu musel mít vyříznuté místo pro své mohutné břicho a brzy se stal atrakcí místních i přespolních štamgastů, včetně rakouskouherských oficírů. Ti si s radostí nechávali přinést pivo rovnou od šéfa, aby si mohli vychutnat jeho mohutnou postavu přímo v akci. „Když zemřel, byl pohřbený s poctami maršála. Žádná pohřební služba totiž neměla k dispozici vhodný loukoťový kočár, tak ho museli přivézt na lafetě děla. Pochopitelně ve speciálně zhotovené rakvi. Takže do pohřbu maršála chyběly jen čestné salvy z pušek. Jeho vesta je umístěna v josefovském muzeu a připomíná malý stan,“ říká Jiří Černý.

Oba oficíři zemřeli ve stejný den

Tragickou smrt dvou mladých rakouských oficírů v jediném dni připomíná honosný náhrobek se lvem a šlechtickými erby. „Jeden byl hrabě a druhý baron. O půl třetí ráno se v dámské společnosti vraceli kočárem z nějakého tahu a čas s dámami uvnitř vozu neztráceli. V zatáčce se kočár převrátil a kočí i oba oficíři zemřeli. Lehké ženštiny, které měli během cesty na klíně, to přežily,“ říká major v záloze.Příběhy, spojené s místními hroby, by vydaly na román, vybrali jsme proto jen malou ukázku. Když jsme se s hrobníkem loučili, přidal ještě jednu historku z doby nedávné. „Sekačkou jsem vzadu kosil trávu, když jsem slyšel nějaké výkřiky a vzápětí se ke mně přiřítili muž se ženou.

Byli to Holanďané a že prý jejich asi šestiletý syn spadl do hrobu. Zkrátka odkryl zčásti zakrytou hrobku a spadl dovnitř. Rakev však byla poškozená a koukala z ní lebka, ze které i na dálku svítily zuby. Běžel jsem do márnice pro žebřík, spustil ho do hrobky, ale kluk tak vibroval strachy, že nebyl schopen vylézt. Musel jsem pro něj a vynesl ho ven. Myslím, že psychoterapeuta potřeboval. Asi za tři roky opět přijeli a byl v pořádku. Od jeho rodičů jsem tenkrát dostal 100 guldenů, které mi zbyly na památku,“ končí své vyprávění josefovský správce hřbitova, major v záloze Jiří Černý.



Přečtěte si
winterfreshka
17. 1. 2011 • 11:42

Možná si splnil svůj klukovský sen...Možná jiní hrobníci,popeláři a řidiči by zase chtěli být to co on.Někdy rozhodnou rodiče za děti,osud atd...

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.