Lamy běhají v obýváku, v koupelně, kuchyni, prostě všude!
6 fotografií
Přijdete do obytné haly, a co nevidíte? Lama! Halucinace? To těžko. Další lamu potkáte v kuchyni a jiná si právě sama sebe prohlíží v zrcadle v koupelně. Také vám to připadá neskutečné? U manželů Přemysla (57) a Yvony (47) Okáčových je to běžné! Tento pár totiž před časem udělal razantní životní změnu. Z města se přestěhovali daleko od civilizace, teplo a měkká kancelářská křesla vyměnili za celodenní dřinu a založili si lamí farmu.
Cesta z města
Přemysl Okáč se svojí manželkou Yvonou bydleli celý život v Brně. A oba byli ve své práci velice úspěšní. Přemysl pracoval jako právník, jeho paní byla ekonomkou v bance. Měli slušné pozice, zajímavé peníze. Přesto kariéru hodili za hlavu a rozhodli se pro úplně jiný život daleko od civilizace.
Před třemi roky koupili polorozpadlý kravín ve vesničce Ústup u Blanska s tříhektarovým pozemkem a postupně si v něm vybudovali zázemí: byt, ale hlavně lamí farmu. „Už jsme měli dost toho uspěchaného světa. Já navíc zvířátka miluji od malička. Teď se mi splnil sen a mám pocit, že dělám něco užitečného,“ svěřila se nám paní Yvona.
Myšlenka, že se odstěhují na venkov a začnou se věnovat pouze zvířatům, zrála v jejich hlavách dlouhou dobu. Problém byl ale v tom, že se jim nedařilo najít vhodný objekt. „Asi až po šesti letech jsme náhodou objevili kravín v obci Ústup, který nás očaroval na první pohled. A to i přesto, že byl v té době v dost v žalostném stavu.
Ale ta krásná, stylová půda, krajina, pozemek a klid, to nás uchvátilo okamžitě,“ popsal pan Přemysl.
Lamy mají jako pejsky
Že s nimi na samotě budou žít právě lamy, byla spíše náhoda. „Poprvé jsme se s nimi setkali v Jižní Americe, když jsme tam byli na dovolené. Domorodci je tam měli nejen jako užitková zvířata, ale i společníky – pejsky. Normálně s nimi chodili na procházku,“ prozradila paní Yvona.
Dnes už mají celou lamí rodinku: tříletého samce Malevila, mámu Vendulku (2) a tříměsíční mládě Viktorku. Když vejdete k Okáčům domů, nejdříve projdete právě stájí, kde lamí rodinka pobývá. „Jsou to takové naše děti. Bereme je i do bytu, chodíme s nimi na procházky.
Ze začátku teda lidé docela koukali, když jsme si je vedli jako pejsky, ale teď už si zvykli,“ směje se pan Přemysl. Kromě nich mají ještě tři dospělé koně, dvě hříbata, daňka Fifího a zlatého retrívra Badyho. „Všechna zvířátka mezi sebou dobře vycházejí a respektují se,“ dodala Yvona.
Zvířata pomáhají postiženým
Nakonec se jim v malé vesničce podařilo vybudovat to, o čem léta snili: farmu, na které se chovají a cvičí zvířata pro asistovanou léčbu lidí. Relaxační služby využívají nejen postižené děti, ale také dospělí a senioři. „Není to vůbec o výdělku.
Sotva se nám podaří z toho zaplatit krmení, ale nelitujeme. Nejdůležitější pro nás je, že naše zvířata pomáhají lidem,“ uvedla paní Yvona. „Práce kolem zvířat je nekonečná. Ale jsme tu prostě šťastní. Nic nám tu nechybí. Do města už bychom se nevrátili,“ dodal pan Přemysl, který paradoxně pochází z rodiny, kde zvířata nikdy neměli.
„Až díky své ženě jsem si k nim získal vztah. A vidíte, nakonec se z toho stal i můj velký koníček. Kdybyste mi před dvaceti roky řekli, že jednou budu mít lamí farmu, nevěřil bych tomu. Člověk zkrátka nikdy nemá říkat nikdy,“ uzavřel s úsměvem Přemysl.
6 fotografií
