Milan Vodák z Tábora vede dvojí život: Přes týden nádražák, o víkendu »mašér«!

V rodině našel podporu a závody se staly součástí jeho ročního kalendáře. Na podzim ho můžeme vidět závodit na kárách s kolečky a v zimě na saních. Před několika dny přišel náhle o svého vůdčího psa, desetiletého Cita, kterého měl od už štěněte a byl dokonce přímo u jeho porodu. „Je to podobné, jako když ztratíte někoho z rodiny,“ říká Milan Vodák, který právě připravuje na místo vůdce rok a půl starého Arnyho.

Začínal na kole po babičce

Prvního psa z plemene českého horského psa si Milan Vodák koupil v roce 1990. Zkrátka se mu líbil a chtěl ho mít jako rodinného psa k baráku. Původní předsevzetí mu však nevydrželo ani dva roky, skončilo ve chvíli, kdy ho kamarád seznámil s atmosférou psích závodů. Tenkrát se rozhodl pro závod v kategorii bicyklů.

„V té době ještě byly úplně jiné podmínky i vybavení, tak jsem svůj první závod s jedním psem absolvoval na odstrojeném kole po babičce. Bez blatníků a všeho přebytečného. Dnes se od podzimu jezdí na super horských kolech cenově v desítkách tisíc a s trochu jiným vybavením. Kategorií je však několik. Podle počtu psů se závodí ještě s trojkolkami, nebo čtyřkolkami, které bývají kvůli bezpečnosti opatřeny i různými zátěžemi. V zimě na sněhu se pak jezdí na saních,“ vysvětluje Milan Vodák, který již tomuto sportu definitivně propadl.

Zhruba za další dva roky si pořídil druhého psa, přešel na káru a saně a časem měl psy tři. Jezdí rychlostní závody, dlouhé kolem osmi kilometrů. Ty první začínají většinou na Václava, 28. září, již tradičně v Mladé Boleslavi a kolečková sezona končí na přelomu listopadu a prosince. Potom začínají závody na sněhu.

Psa našel ráno mrtvého

Na rozdíl od svých kolegů a kolegyň, kteří závodům psích spřežení podřídili celý svůj život, bere Milan tento sport pouze jako koníčka. Někteří, bez ohledu na svůj věk, zapřahají až třikrát více psů než on. Například posledního závodu se zúčastnil pětašedesátiletý mašér s osmi psy.

„Je to o zkušenosti, mašérských schopnostech a fyzické kondici. Psům je třeba umět v některých částech trati pomoci a důležitý je hlavně vztah mašéra a vůdčího psa. Ten spřežení vede a je pro závod nenahraditelný. Nejsou opratě a komunikace závisí pouze na povelech. Zatočit, zpomalit, zrychlit!“ říká Milan, který ještě donedávna jezdil se třemi psy. Před několika dny však přišel o svého vůdčího psa, deset a půl roku starého Cita. „Velká psí plemena jsou háklivá na torzi žaludku. Žaludek se zkrátka otočí a uzavře z obou stran a vzniká v něm kvasný proces. Pokud v takových případech není na blízku rychlá pomoc, pes záhy umírá. Jde to velice rychle a závody na to nemají žádný vliv. Citovi se to stalo již jednou před dvěma roky, naštěstí jsem byl doma, a byl včas operován. I když mu veterinář dával jedno až dvě procenta na přežití, Cit přežil a znovu se dostal do kondice. Před několika dny se situace opakovala, bohužel nebyl zrovna nikdo doma. Našel jsem ho odpoledne již mrtvého,“ vrací se k nešťastné události Milan Vodák.

Fena ho chtěla u porodu

Vůdčího psa Cita vychoval od štěněte, dokonce mu pomáhal na svět. „Ta fena na mně byla závislá a nechtěla rodit beze mě. Musel jsem být zkrátka u toho,“ vzpomíná na narození svého oblíbeného psa. Bylo to v zimě a v noci, oblékl si tedy teplou bundu a šel za čekající fenkou.

Teprve když byl u ní, začala rodit. Porodila jedno štěně, a jelikož bylo po půlnoci, jejímu páníčkovi občas padla hlava, jak se mu chtělo spát. „Když se blížil porod dalšího štěněte, strčila do mě čumákem. A když viděla, že jsem se probudil, přišlo další štěně. Bylo to až neskutečné,“ vrací se ve vzpomínce Milan Vodák.

Poté, co přišel o Cita, nastoupil na jeho místo vůdce mladý, přes rok starý Arny, jehož psího bratra vlastní známá televizní tvář Přemek Podlaha. Pro samotný závod je prý vhodnější pes než fena, protože je silnější a poctivější.

„Fenky jsou zato vychytralejší, což jsem vypozoroval v praxi přímo při závodech. Při záběru a námaze mají psi ocas většinou dolů, a když se naopak jen tak vezou, mají ho vztyčený nahoru. Měl jsem fenu, která měla ocas stažený, předváděla, jak zabírá, a když ostatní přestali, v podstatě jsem stál. Všechno to jako správná herečka jenom hrála,“ usmívá se dnes již zkušený mašér Milan.

Třicet metrů ho vláčeli po asfaltu

Psi musí být vycvičení a ukáznění. Když třeba na lesní cestě přeběhne přes cestu srnka, nesmí se rozptylovat. V některých případech, když pes prudce změní směr, přijdou na řadu karambol a pády.

„V tomto směru mám své psy vycvičené, ale pádům jsem se samozřejmě také nevyhnul. Například jsem se snažil po startu co nejvíce odpíchnout, tříkolka se mi zvedla nahoru, a jelikož je s tříkolkou i se saněmi mašér vždy nějak spojený, táhli mě psi i s tříkolkou asi třicet metrů po asfaltu. Čtrnáct dní jsem se pak nemohl pořádně pohnout,“ komentuje jeden ze svých karambolů Milan Vodák.

Samotné závody prý psy baví, je to znát již z předstartovní atmosféry. Štěkají, kňučí a nejraději by již vyrazili na trasu. Konkurenci v závodě vycítí, což se pozná i při porovnání časů v tréninku a při závodě. Na soutěžích jsou vyhecovaní a jedou zhruba o 30 procent rychleji, než v tom nejlepším tréninku.

Nesmí však závodit při teplotě vyšší než 15 stupňů a v létě vyhledávají co největší stín. Aby nevypadli z kondice, musejí trénovat po celý rok. „V létě to znamená vstát již v 6 hodin ráno a vyrazit ještě za chládku,“ říká mašér Milan Vodák, jehož zatím největším úspěchem je 3. místo na mistrovství ČR.

Kategorie závodů

Při podzimních závodech jsou kategorie: běžec a pes, kolo s jedním nebo dvěma psy, koloběžka s jedním nebo dvěma psy a káry se spřežením podle počtu psů.

Český horský pes

U nás je šlechtěný zhruba 33 let a vznikl v době, kdy byla severská plemena typu sibiřský husky, aljašský malamut, samojed a další cenově téměř nedostupná. Vznikl z kanadského saňového psa a fenky slovenského čuvače. Není tak jednostranně zaměřený jako jiní saňoví psi, je více universální.

Může existovat jako rodinný pes u chalupy, v bytě i jako hlídač. V podstatě nemusejí mít ani boudu. Dokážou spát i ve sněhu. Při závodech je vhodnější pro delší tratě. Cena českého horského psa se pohybuje kolem 10 000 Kč.

Fotogalerie

4 fotografie