Cestovatelka Kristýna vzpomíná: Tohle je... Čert, který nás vyděsil k smrti!
Australský kontinent je, co se živočišných a rostlinných druhů týče, v porovnání se zbytkem světa absolutně unikátní. Najdeme tady hned několik živočichů, kteří nikde jinde nežijí a nikdy nežili. Mezi takové patří i zvíře, které celý svět zná hlavně díky animovanému seriálu o Tazovi. Řeč je o ďáblu medvědovitém, známějším pod názvem tasmánský čert. Jaké je setkání s tímto vzteklounem ve volné přírodě?
Myslela jsem, že umřu strachy
Na setkání s tasmánským čertem přímo ve volné přírodě velmi ráda vzpomíná česká cestovatelka Kristýna, které se před několika měsíci vrátila ze své cesty po australském kontinentě: „S několika přáteli jsme vyrazili na několikadenní túru po Tasmánii. Buš v Tasmánii je opravdu neuvěřitelná, nikde jinde na světě něco tak úžasného neuvidíte.
Celý den jsme se prodírali lesem, až jsme večer narazili na pěknou mýtinku, kde jsme se rozhodli přespat. Někdy kolem jedenácté hodiny se z okolních křovin začaly ozývat hodně podivné zvuky. Začalo to praskáním větví. Bylo jasné, že kolem chodí zvířata a vzhledem k tomu, že v Tasmánii žádné člověku nebezpečné velké zvíře nežije, nebáli jsme se.
Pak se ale začaly všude kolem ozývat zvuky, které by šlo přirovnat snad jenom ke štěkání psa s těžkou angínou. To ale nebyl ani zdaleka konec. Štěkání totiž najednou přešlo v podivné vytí, vrčení a kňučení, které jsem nikdy předtím, ani nikdy potom neslyšela.
Tasmánský čert je masožravec, často nepohrdne ani mršinou.
Bylo to hodně hrůzostrašné, normálně se mi z toho ježily chlupy na těle. Bylo to jak z nějakého hororu. Až ráno po rozednění, po tom, co jsme celou noc nespali hrůzou, jsme se odvážili prozkoumat okolí. Našli jsme zbytky nějakého mrtvého zvířete a kolem spoustu krve a malých stop.
Kamarád Austrálec, tedy původní obyvatel, se nám potom vysmál, protože celou dobu věděl, že zvuky vydávají malí, vcelku neagresivní tasmánští čerti, kteří se těmito děsivými zvuky prostě dohadují mezi sebou u jídla. V tu chvíli jsem pochopila, jak to, že jediný, kdo z naší skupiny usnul, byl právě tento kamarád.
„Byla to ale hrozná noc. Absolutní tma a všude kolem zvuky, které mi způsobovaly husí kůži po celém těle. Nedivím se, že tasmánský čert nebo také ďábel medvědovitý dostal takové jméno.“
Roztomilý ďáblík
Ďábel medvědovitý je od roku 1936, kdy byl zabit poslední vakovlk, největším žijícím dravým vačnatcem. Svá mláďata rodí nevyvinutá. Hned po porodu se přesunou do kapsy, kterou má samice na břiše a zde dalších 100 dní »dozrávají«. Čert je vcelku malé zvířátko, váží 6 až 8 kg a měří 55 až 65 cm, k tomu ještě musíme připočíst cca 25 cm dlouhý ocas.
V ocase si zvíře ukládá tuk, takže podle hubeného ocasu se dá snadno poznat zvíře, které je třeba nemocné. Ďábel má velmi silné čelisti, v poměru mezi silou skusu a velikostí těla má ze všech savců největší sílu v čelistech, tedy větší, než má třeba hyena, která je silou svých čelistí pověstná.
Když je ďábel v nebezpečí, dokáže vylučovat silný zápach, který se dá srovnat snad jenom se skunkem. Ty děsivé zvuky, kterými jsou tato zvířata pověstná, vydává ve chvíli, kdy se víc jedinců sejde u nějaké potravy.
Jsou to hlavně noční tvorové, není se tedy čemu divit, když způsobí bezesnou noc věci neznalým turistům. Odtud také jméno jinak vcelku neškodného zvířete. Tasmánského čerta je dokonce možné poměrně snadno ochočit.
Cestovatelka Kristýna.
Čerti na pokraji vyhubení
Ďábel medvědovitý jako druh možná brzy zmizí z naší planety. Rozmáhá se mezi nimi totiž podivná nemoc, která podle odborníku do několika let všechny tasmánské čerty vyhubí. Jedná se zřejmě o formu rakoviny obličeje, která je navíc, na rozdíl od jiných forem rakoviny, nakažlivá. V době, kdy se čerti páří, probíhají mezi samci často boje, při kterých se zvířata zraňují v obličeji a díky tomu se rakovinné buňky dostanou do těla útočníka.
Řev, který tasmánský čert vydává, se k ničemu jinému nedá přirovnat. Proniká do morku kostí.
