V roce 1310 se brali Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský: Unikátní výstava k 700. výročí! Nejslavnější česká svatba!
Dne 1. září 1310 se v katedrále Panny Marie a sv. Štěpána v německém Špýru konala jedna z nejslavnějších svateb české historie. Česká princezna Eliška Přemyslovna se tam provdala za Jana Lucemburského. Letos je tomu přesně 700 let a při této příležitosti byla v pražském domě U Kamenného zvonu otevřena monumentální výstava plná vzácných exponátů.
Novomanželé Eliška a Jan
V době sňatku bylo Elišce 18 a Janovi pouhých 14 let. Svatba byla čistě politická záležitost. Na českém trůně totiž v té době seděl neoblíbený Jindřich Korutanský, což se nelíbilo především rodu Přemyslovců. Proto byly s pomocí bohatých opatů cisterciáckých klášterů domluveny zásnuby přemyslovské princezny Elišky se synem římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Janem.
Stejně musel nakonec Jan Lucemburský Prahu dobýt, aby mohl usednout na trůn. Manželství vydrželo pouhých 9 let. Manželské spory se dokonce řešily pomocí armád a nabroušených zbraní, ostatně jako většina sporů té doby.
Dům u Kamenného zvonu
Původně gotický palác na Staroměstském náměstí v Praze nebyl vybrán jako místo výstavy náhodou. V prvním období po příchodu do Prahy totiž právě zde přebývali mladí novomanželé. Sám dům, jeho historie a interiéry jsou součástí výstavy. Postaven byl zřejmě v první polovině 13. století. Dnes zde sídlí především Galerie hlavního města Prahy.
Eliška Přemyslovna
Jan Lucemburský
K vidění je i nádherný kříž Přemysla Otakara II., jednoho z předchůdců Jana Lucemburského na českém trůnu.
Nebeský globus nebo také globus hvězdné oblohy je jedním z nejvzácnějších exponátů. Pochází z druhé poloviny 13. století a podle postav na něm vyobrazených je zřejmě inspirován antikou.
Výstava se snaží zachytit nejenom osudy Elišky a Jana, ale i to, jak se v té době žilo, z čeho se jedlo a pilo, co se nosilo a také čím se platilo.
Jediné zatím známé dochované vyobrazení královny Elišky Přemyslovny je k vidění na její pečeti pocházející asi z roku 1311.
Jednoznačně nejvzácnějším exponátem je relikviář sv. Blažeje z Escorialu (relikviář – soubor částí těl nebo předmětů souvisejících s nějakým světcem). V roce 1305 byl zhotoven pro krále Václava III. před jeho cestou do Polska, během které byl v Olomouci zavražděn.
Ve speciální uzavřené klenotnici je k vidění tzv. Poklad ze Slezské Středy. Je to malá část někdejšího českého královského pokladu a obsahuje ženskou svatební korunu, prsteny, náramky, náušnice, spony a hromadu mincí. Poklad byl nalezen ve zdech židovské čtvrti v polské Slezské Středě v letech 1985 – 1988.
Další z velmi vzácných exponátů je tzv. Plenář strahovský (liturgická kniha římskokatolické církve obsahující texty z evangelií a epištol). Jeho desky jsou zdobeny drahými kameny a zlatem. Cena je podle odborníků nevyčíslitelná.
