Josef Telecký z Brna měl natržené ledviny, vnitřní krvácení, ale... Na patrovém kole ujel 160 km! Ta 5 hodin!
Je mu 64 let, ale jeho životní elán je prostě neuvěřitelný! Josef Telecký z Brna, který byl 25 let v invalidním důchodu, se pustil na stará kolena do zdolávání rekordů. Na svém dvoupatrovém kole zvaném žirafa před zraky rozhodčích ujel na čtyřsetmetrovém okruhu veledromu v Brně 160,9 kilometru za 5 hodin, 51 minut a 53 sekund! „Dalším mým cílem je na mé žirafě ujet 500 km. Pečlivě se na to připravuji. Příští rok bych to chtěl jet,“ sděluje nám odhodlaně rekordman.
Talent od mládí...
Cyklistika je pro pana Josefa celoživotní láskou. Závodně začal jezdit ve svých třinácti letech. „Z větších úspěchů mi utkvělo v hlavě vítězství v celostátní juniorské soutěži nazvané: Nejlepší do Mexiko City. To byl zřejmě můj sportovní vrchol. Jel jsem i na předolympijské hry s ostatními kolegy včetně Věry Čáslavské,“ vzpomíná Telecký.
V Mexiku ovšem prožil hrůzostrašný zážitek. „Když jsem nastupoval v Mexiku do letadla na zpáteční cestu, hodil jsem jedno peso na zem s přáním, abych se sem znovu vrátil,“ prozrazuje vášnivý cyklista. To ovšem ještě netušil, za jakých okolností se mu jeho přání splní.
„Asi po půlhodině letu jsem viděl okénkem, jak z jednoho z motorů šlehá veliký oheň. Nad mexickým zálivem se letadlo naklonilo, otočilo a nabralo zpáteční kurz do Mexico City. Tam jsme nouzově přistáli. Tak mi jedno peso moje přání splnilo předčasně. Já jsem se chtěl tam hlavně dostat na olympijské hry v roce 1968. To se mi nepodařilo,“ dodává Josef Telecký, kterému kolegové cyklisti přezdívají »tenisák«, protože svůj první závod na velodromu odjel v teniskách.
Pan Telecký umí s žirafou husarské kousky.
Nemoc ho poslala do invalidního důchodu...
Slibně rozjetou kariéru zastavil až těžký úraz. Pan Josef měl několikrát zlomenou klíční kost, otřes mozku se zlomeninou spánkové kosti a natržené ledviny s velkým vnitřním krvácením. „Musel jsem dostat transfuze,“ popisuje Telecký.
„Tehdy ještě nebyla tak důsledná kontrola jako teď, takže nebyla známá ani nemoc, kterou mi transfuzí zavlekli. Až později mi ošetřující lékař sdělil, že mám diagnózu HCV (žloutenka typu C),“ konstatuje rekordman. Nemoc se stále vracela, jednu dobu byl zdravotní stav pana Teleckého dokonce kritický. Každý rok trávil několikrát v nemocnici na transfuzích a krátce nato skončil v invalidním důchodu. Celých pětadvacet let...
Je z něj rekordman!
„Mezi cyklisty jsem vůbec nechodil. Bylo mi líto, že s nimi nemohu jezdit. Po kole se mi stýskalo,“ vzpomíná na těžké chvíle pan Josef. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo! Jeho ošetřující lékař mu navrhl druhý pokus vyléčení, tehdy novinku. Celý proces trval rok.
„Ze začátku byly reakce bouřlivé, měl jsem vysoké horečky přes čtyřicet stupňů. Ale výsledek byl nakonec vynikající! Virus se nevrátil ani po pěti letech a přednosta infekční kliniky v Bohunicích, doktor Petr Husa, mi oznámil: Jsi za vodou a zdráv! Tak jsem hned hupsl na kolo a začal si opět dávat do těla. Nejdříve kratší vzdálenosti, dvacet, čtyřicet a osmdesát kilometrů,“ říká pan Josef.
Zanedlouho se pustil už do cyklistických maratonů. „Byl jsem tak šťastný, že jsem si řekl, že zkusím jet jako zamlada na kole do Prahy. Pak jsem se vydal z Brna do Ústí nad Labem, ale můj osobní rekord byla trasa: Brno, Vídeň, Bratislava, Brno, těch 400 kilometrů jsem ujel za čtyřiadvacet hodin,“ popisuje cyklista.
Na svém kole ujel již stovky kilometrů.
Manželka z toho radost nemá
Díky těmto vyjížďkám pana Telického napadlo, že by se mohl pokusit o oficiální rekord. Vzhledem k tomu, že na klasickém kole už bylo rekordů uděláno dost, rozhodl se, že pojede na dvoupatrovém kole zvaném žirafa.
„Ideální příprava pro mě byla trasa z Bratislavy do Aše. Zpátky jsem chtěl jet autobusem, ale tam na mě nezbylo místo, tak jsem se vydal ještě ten samý den večer do Karlových Varů. Druhý den jsem se vydal z Varů až do Brna, což je více než 370 kilometrů. Udělal jsem to za jediný den, jel jsem po okreskách,“ dodává cyklista.
A co na jeho vášeň říká rodina? „Manželku to nezajímá. Ale naštěstí mi to nezakazuje,“ směje se pan Telecký.
