Jan Kočka o zavražděném sourozenci: Brácha? Tuhle jsem mu volal...

Minulý rok jste uspořádali vzpomínkovou mši za bratra Václava, budete něco takového dělat i letos?
„Máme něco v plánu, ale nechci o tom mluvit. Bude to jen ve velmi úzkém rodinném kruhu a chci, aby to bylo co možná nejrychleji. Povezu rodiče dokonce mimo Prahu, protože je to vždycky velmi rozruší, tak si o tom v klidu popovídáme. Jak se začne blížit to nešťastné datum, tak je to v rodině cítit...“

Jak to myslíte?
„Pozoruji to třeba i na sobě, sice bez bráchy žiju každý den, ale celý rok si říkám, že 9. 10. je den jako každý jiný. Že mám šest potomků, o které se chci starat a zabezpečit je, a že musím žít pro lidi okolo sebe. Ale tak měsíc, měsíc a půl, když přijde podzim, tak to na mě padá. A rodiče to tedy pořád bere hodně, pořád tím žijí.“

Máte ho ještě uloženého v mobilu?
„Nikdy jsem tam jeho číslo neměl, měl jsem ho v paměti a vždycky jsem ho rychle vyťukal. Zrovna nedávno jsem jel v autě, nad něčím jsem usilovně přemýšlel a chtěl jsem se poradit, tak jsem vzal mobil a automaticky jsem namačkal jeho číslo... Prostě jsem si pořád nezvykl.“

Republiku obletěly fotografi e sochy vašeho bratra, je pravda, že je v životní velikosti?
„Já si myslím, že je dokonce o něco málo vyšší.“

Jak vás vůbec napadlo nechat mu udělat sochu?
„My máme na tom hřbitově předky a vždycky když jsme tam s bráchou chodili dávat květiny, tak jsme procházeli po cestičce okolo hrobu, kde byla socha jedné paní. A bráchovi se to strašně líbilo, že jí rodina nechala tu sochu udělat. Potom, když už tady nebyl, tak jsem si na to vzpomněl a řekl to rodičům. Ti se také rozpomněli, že brácha tu sochu chválil, a tak se pak sami rozhodli, že mu ji nechají udělat.“

Vy jste o tom věděl, že bude mít sochu?
„Ne, to byla iniciativa rodičů. Já jsem se to dozvěděl až potom, když jsem ji viděl na hřbitově a málem jsem se složil. To byla rána jako z děla. Úplně mě to rozebralo, když jsem ho tam viděl vyvedeného v bílém mramoru, to byl hrozně silný okamžik. Je to na mě moc brzo, nebyl jsem na to připravený. Kdyby to bylo na mně, dal bych ji tam až tak za pět let, abych od toho měl větší odstup.“

Když se dnes ohlédnete, přijde vám trest pro Ďurička přiměřený?
„Já na toho chlapa nechci ani vzpomínat. Podívejte, když budete v životní nouzi a přijdete do banky nebo směnárny s atrapou zbraně, nebo třeba jenom s výhrůžným papírkem, a nebudete chtít nikoho zabít, ale jenom získat peníze, tak u soudu dostanete nejmíň osm, deset let. A tady frajer popraví pistolí člověka a dostane dvanáct a půl roku. To vám přijde přiměřené?“

Za poslední tři čtyři roky jste toho hodně zažil, nechystáte se to třeba všechno shrnout, napsat do knihy a udělat tlustou čáru?
„Teď ne. Já na to teď nejsem připravený. Kdybych měl teď psát knížku a ventilovat v ní všechno, co jsem zažil, co jsem prožil, a jak se to všechno seběhlo, tak bych to psychicky nevydržel. Možná až budu starší a stihnu zažít ještě něco veselého, tak se do knížky pustím, ale zatím na to nemám. Teď ne.“

Nemáte namířeno do politiky?
„Tak to opravdu ne, mám spoustu starostí a zodpovědnost za firmu a podnikání se musí dělat na plný úvazek. Navíc já nemám bratra, kterému bych mohl firmy prodat... Mě o něj připravil Ďuričko.“

Jak se vám podařilo vzít za otěže rodinného podniku po odchodu bratra?
„Těžko hodnotit sám sebe, to nejde. Jsme ještě pořád na startovní čáře a připraveni se rozvíjet. Stabilně zaměstnáváme okolo sta lidí a jsme připraveni na víc.“

Jste ve styku s přítelkyní svého bratra, nebo s jeho bývalou ženou?
„Jsem v kontaktu s oběma. Truchlení je proces a každý si ho musí odžít sám. Ale do rodiny chodí, komunikují, jsou v pořádku. Jestli si našly nové přítele? To nevím, nesleduji to.“

Kdo je Jan Kočka?

• Stojí v čele rodinného podniku, který se zabývá úklidovými službami, správou objektů, a to od ochrany až po zahradnické práce.
• Dříve podnikal ve fi rmě spolu s bratrem Václavem, nyní je na vedení společnosti sám.
• Mezi jeho koníčky patří potápění, tzv. freediving. Na je-den nádech se dokázal potopit do hloubky 35 metrů!

Co se v osudný čtvrtek 9. října 2008 stalo?

Po křtu knihy Jiřího Paroubka v pražské restauraci Monarch, zhruba hodinu před půlnocí, hovoří Václav Kočka starší s podnikatelem Bohumírem Ďuričkem a údajně se dohadují, kdo má u sebe větší obnos peněz. Navzájem se hecují a z kapes vytahují balíky bankovek. Poté má přijít ke stolu Václav Kočka mladší a něco pošeptat Ďuričkovi do ucha. Vzniká strkanice a Kočka ml. měl Ďurička udeřit pěstí do obličeje. Ďuričko vytahuje z tašky na stole pistoli a na Kočku celkem třikrát vypálí. Vrah vybíhá z restaurace, ale obsluha ho na ulici zadrží. V době střelby už Jiří Paroubek v restauraci není, stejně jako většina mediálně známých hostů. Svědky tragédie se přitom málem stávají i herci Jiří Krampol (70) a Kateřina Brožová (40). Jen chvíli před střelbou jsou totiž na místě činu. Kromě Václava Kočky staršího viděl vraždu i patnáctiletý Jan Kočka, syn zavražděného...