Zpověď Čecha, který už navždy bude mít cejch, že... Zabil autem dva lidi! A pak mu přejel dceru autobus!

Ta škodovka nesvítila!

K osudné nehodě došlo před šesti lety, přesně 29. prosince večer. Jan Hamr jel se svou rodinou, manželkou a dvěma dcerami na chalupu. Mladší dceři Alžbětě bylo 9 let, starší Mariánce 15. Rodina plánovala, že na chalupě v klidu a pohodě oslaví Silvestra.

„Prožívali jsme klidné období, všechno bylo fajn. I cesta probíhala naprosto v pohodě,“ vzpomíná Jan Hamr. U Chotěboře se ale všechno změnilo. „Před námi jela cisterna s přívěsem. Mohla jet maximálně čtyřicítkou. Já nejsem žádný závodník, vždycky jsem jezdil opatrně, zvlášť, když jsem vezl téměř celou svou rodinu.

Počkal jsem, až budeme na přehledném úseku, nechal projet několik protijedoucích aut a začal cisternu předjíždět. Pak jsem ale spatřil nepatrné světýlko u krajnice. Říkal jsem si, že to bude cyklista, a začal jsem intenzivně brzdit ve snaze vrátit se zpět za cisternu. Jenže v tom okamžiku jsem viděl, že proti nám jede škodovka, které svítí jen pravé obrysové světlo. Nešlo už nic dělat,“ popisuje okamžiky hrůzy se slzami v očích pan Jan.

Na tomto přehledném úseku silnice u Chotěboře se nehoda stala. Pan Hamr předjížděl přesně tak, jako na fotografii červená dodávka.

Muž nejevil známky života

Pak došlo ke střetu obou vozidel. „Věděl jsem, že se stalo něco strašného. V první chvíli jsem měl obrovský strach o své nejbližší. Mně nic nebylo, jen mi tekla krev z nosu. Podíval jsem se na ženu, ta mi řekla, že je v pořádku, že má jen uštípnutý kus zubu. Holky se na zadním sedadle daly do reku. Ani nevíte, jak se mi ulevilo.

Byl to signál, že žijou! Šel jsem se hned přesvědčit, že jim nic není. Byly v pořádku. Všichni jsme byli připoutaní,“ dodává Jan Hamr. Hned potom utíkal na protější stranu silnice, aby se přesvědčil, jak je na tom druhá posádka.

„Když jsem otevřel dveře u jejich škodovky, spatřil jsem zhroucené tělo řidiče. Ten pohled byl hrůzostrašný. Snažil jsem se na něj mluvit, ale nereagoval. Až po chvilce prodechl a jen chrčel. Byl v bezvědomí,“ říká tichým hlasem Hamr. Mezitím už u nehody začali zastavovat řidiči kolemjedoucích aut.

„Najednou někdo křičel, že je v tom autě ještě jeden člověk. Byla to jeho manželka. Seděla na zadním sedadle, protože v autě převáželi nějaké trubky. Nešlo se k ní dostat. Dveře byly zaklíněné,“ konstatuje.

Žena zemřela na místě...

To už na místo neštěstí dorazila záchranka, policisté a hasiči, kteří se postarali o vyprošťovací práce. „Já jsem se tedy vrátil ke své rodině. Za chvíli k nám přišli lékaři a sdělili nám, že musíme také jet do nemocnice na pozorování. Já jsem se hned ptal, jak jsou na tom ti lidé.

Doktorka mi řekla, že řidič žije, když jsem se zeptal na tu ženu, mlčela... Bylo mi jasné, co se stalo,“ vzpomíná pan Hamr a do očí se mu opět hrnou slzy. Žena zemřela na místě. Měla přetrženou srdeční tepnu, vykrvácela do hrudní dutiny, nebylo jí pomoci.

„Byl to pro mě strašný šok. Nikdy jsem si nemyslel, že by se něco takového mohlo stát i mně. Já pracuji jako servisní technik, takže za volantem jsem denně. Vždycky jsem jezdil bezpečně,“ tvrdí Hamr. Ještě ten večer za ním do nemocnice přišli policisté a obvinili ho z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti.

„Ptali se mě, jestli mám právníka nebo nějakého budu chtít. Odpověděl jsem jim, že žádného nemám a žádného zatím nepotřebuji,“ doplňuje muž. V nemocnici pak ještě zahlédl na nosítkách řidiče škodovky, kterého převáželi na ARO. „Bylo hrozné vidět takhle zničeného člověka. Už jsem věděl, že jeden člověk nepřežil a že i ten druhý člověk je na tom dost špatně,“ vzpomíná Hamr.

Pomníček obětem nehody.

Čekal jsem vězení

Po pár dnech byla rodina z nemocnice propuštěna do domácího léčení. Pan Hamr měl bezesné noci. Nejvíce ho ale zajímalo, jak je na tom zraněný řidič. „Volal jsem do nemocnice pravidelně. Jenže pokaždé mi řekli to samé: že nejsem rodinný příslušník, takže mi nic říci nemůžou,“ říká pan Jan, který byl smířený s tím, že ho trest a vězení nemine.

„Měl jsem docela tvrdou vojnu, vězení jsem se nebál. Jen mě děsilo, co bude s mou rodinou... Jak budou žít? Co budou jíst? Jak budou děti studovat?“ zdůrazňuje Hamr.

Dceru srazil autobus

Aby toho nebylo málo, po třech měsících přišel další šok. Panu Hamrovi do práce zavolala manželka, že jejich dceru Alžbětu na přechodu srazil autobus. „Hned jsem se za ní rozjel do nemocnice! Byla v apatii, upadala do bezvědomí. Měla stavy, že nás nepoznávala. Bylo to strašné. Když se ani po třech dnech její stav nezlepšil, lékaři ji provedli vyšetření hlavy pomocí počítačového tomografu, kde zjistili, že má rozsáhlý hematom na mozku.

Okamžitě se musela podrobit operaci. Ten strach, jaký jsme o Bětku měli, je nepopsatelný,“ vzpomíná pan Jan. Operace se ale naštěstí zdařila a jeho dcerka začala opět žít normálním životem. V té radosti ovšem přišla další rána. Jan Hamr se dozvěděl, že řidič škodovky po tři čtvrtě roce v nemocnici zemřel...

Viník a oběť v jednom...

Následoval soud s řidičem autobusu, který srazil Alžbětu. „Žádnou zlobu jsme k němu necítili. Neudělal to schválně, ani já ne. Nakonec soudkyně rozhodla, jak nejlépe mohla. Řidič dostal podmínku osmnáct měsíců. Zákaz řídit neměl, což je dobře. Jak jsme se totiž dozvěděli, jedinou jeho kvalifikací bylo právě řízení. Pokud by nemohl řídit, přišel by o živobytí,“ konstatuje Hamr. Nakonec i jeho soud dopadl pro něj dobře. Dostal trest odnětí svobody na dva roky s podmínkou na tři roky a zákaz řízení na tři roky.

„Byl jsem rád. Soud přihlédl k tomu, že posádka druhého vozu nebyla připoutaná. A kdyby byli, jistě by žili jako my. To, že nesvítili, to ale nebylo prokázané,“ říká Hamr, který pozůstalým hned po nehodě zaslal omluvný dopis a nabídl jim finanční i fyzickou pomoc. „Oni mi neodpověděli, což naprosto chápu. Se synem obětí jsem se ale během soudu setkal. Podal jsem mu ruku a osobně se mu omluvil. On mou omluvu přijal. A to mě nesmírně potěšilo,“ říká dojatě pan Hamr.

Způsobená škoda nakonec činila téměř 7 milionů korun. Lékařské výlohy byly obrovské a obě vozidla na odpis. Škoda byla hrazena z povinného ručení. „Pokud bych měl v krvi alkohol, musel bych celou částku zaplatit sám. A musím říct, že to by pro mě byl konec. Takové peníze bych nikdy dohromady nedal. Já ale za volant v životě nesedl ani s kapkou alkoholu.

Je to jen varování pro ostatní. Jak málo stačí k tomu, aby se vám spokojený život vmžiku změnil v peklo,“ uzavírá pan Hamr, který se zapojil do projektu (NE)zvratné osudy. Tento projekt ministerstva dopravy by měl přispět ke snížení nehodovosti na silnicích. Cílovou skupinou jsou studenti posledních ročníků středních škol a odborných učilišť, kteří se chystají usednout za volant nebo krátce řídí.