Natascha Kampusch o svém únosci: Chtěla jsem,aby mě objímal!
Byl to nejsledovanější únos posledních let. Tehdy desetiletá Rakušanka Natascha Kampusch byla 2. března 1998 unesena cestou do školy. Pachatel Wolfgang Priklopil (tehdy 36) ji naložil do dodávky a odvezl k sobě domů. Tam ji věznil dlouhých 8,5 roku – utéct se jí podařilo teprve v osmnácti. Teď dvaadvacetiletá Natasha vydává o 3096 dnech ve sklepě knihu, která se dnes objeví na pultech rakouských obchodů. V knize nesoucí příznačný název »3096 dní« Natascha popisuje svůj smutný příběh od začátku do konce.
První dojmy z kobky
„Když za mnou zamkl dveře, začala jsem plakat. Připadala jsem si jako v konzervě,“ popisuje blondýnka první dojmy z místnosti, ve které strávila více než třetinu života. „V tom sklepě jsem nepoznala, jestli je den nebo noc. Bála jsem se potmě, on mi nechal rozsvíceno celé dny. Bolely mě oči.“ V místnosti, která byla 2,7 metru dlouhá a 1,8 metru široká, neslyšela žádné zvuky. „Bylo tam hrozné ticho, hučel tam jen ventilátor.“
Únosce mi četl pohádky
„Když za mnou jednou přišel, chtěla jsem po něm pohádku. Sedl si ke mně na postel a četl mi Princeznu na hrášku. Něžně mě přikryl dekou a dal mi pusu.“ Tím si Natascha vytvářela iluzi, že není tak zle a že brzy bude zpátky doma. „Staral se o mě jako o malé dítě – cpal mi pomeranč do pusy, i když jsem už nechtěla.
Sám ji i myl
„Vždy večer přinesl teplou vodu v lahvích. Musela jsem se nahá posadit do lavoru a on mě poléval. Drhnul mě, jako bych byla kuchyňský spotřebič nebo auto. Bylo to zvláštní stát nahá před cizím mužem. Čistil mi i zuby, jako bych to nezvládla sama. A když jsem chtěla žvýkačku, nedal mi ji – měl strach, že se udusím.“
Hráli spolu hry
„Byl to divný pocit – nechtěla jsem být sama a jediný člověk, který mi od samoty dokázal pomoci, byl ten, kdo mě do ní uvrhl. Nechtěl, abych se bála. Hráli jsme spolu deskové hry.“ Únosce za Nataschou chodil dvakrát denně – nosil jí jídlo. Dokonce se dočkala rádia – nastavil jí ho ale tak, že mohla poslouchat jen české stanice.
Rodiče tě nechtějí!
Když měla Nataschina maminka narozeniny, chtěla jí unesená dívka poslat nahrávku s přáním a sdělením, že nemusí mít strach, že se má dobře. Priklopil ale dar nepředal a Natasche »vzkázal«, že ji rodiče nechtějí zpátky a že jsou rádi, že se jí zbavili. „Ta slova mi způsobila bolest, jako by mi lili kyselinu do otevřené rány. Ale nevěřila jsem mu.“
Bál se ji obejmout
Priklopil Nataschu, které říkal Bibiana, často bil, jenže... „Po několika měsících jsem poprosila únosce, aby mě objal. Zní to podivně, ale já jsem se cítila strašně sama a malé dítě objetí potřebuje. On se ale roztřásl. Měl strach se mě dotknout! Nakonec to ale dokázal a mně bylo hned lépe.“
Postel měla Natascha těsně pod stropem.
V pokoji byl také záchod a umyvadlo, v němž Priklopil Nataschu koupal.
Vchod do kobky byl běžně zakrytý trezorem.
Únosce Wolfgang Priklopil
