1 rodina, 1 fotbalový tým! Hrají už 27 let! Inspirovali se slavnou Klapzubovou jedenáctkou...

Povedlo se! Už 27 let tak existuje tým, jehož členové mají stejné příjmení Beneda (a nyní i jedna Benedová) a který pojí pokrevní pouto jedné rodiny. A nevedou si vůbec špatně!

První zápas prohráli

Jan Beneda, zakladatel mužstva, sám kdysi hrával krajský přebor a ve fotbale pokračoval i za staré pány. „V té době nás Benedů hrávalo asi sedm v různým mužstvech včetně dorostu, a mě tak napadlo dát to nějak dohromady. Bylo to v roce 1983, takže letos to máme již sedmadvacet let,“ vzpomíná na vznik rodinné jedenáctky Jan Beneda, který jako málokterý trenér u nás vedl v minulosti fotbalová mužstva všech kategorií.

Od malých žáčků přes dorost a muže. Dokonce i ženy, ty rovnou prvoligové. Svůj první zápas ve své dlouholeté historii tým Benedů prohrál. Bylo to shodou okolností se starými pány z SK Lišov, za který Jan Beneda hrál předtím již od dorostu.

„Dostali jsme čtyři góly a tři jsme dali. Ale pak už to bylo lepší. Celkem jsme odehráli 30 zápasů, z toho 17 vítězných, 5 remíz a 8 porážek. Hrajeme přáteláky a naše největší vítězství bylo 10:2. My jsme žádnou podobně krutou porážku zatím neutrpěli, vybíráme si totiž odpovídající soupeře,“ vysvětluje šéf týmu s lišáckým úsměvem.

„Při hře střídáme jako v hokeji, stejně jako náš soupeř. Jednou nám zápas pískal bývalý mezinárodní rozhodčí, shodou okolností také Beneda, ale nadržovat nám nemusel. Hrajeme totiž především pro radost,“ dodává. Současný nejlepší hráč Benedovců a kápo mužstva Jirka hrál divizi a na hřišti je to znát. Kolem něho se točí vše podstatné.

Góly střílí i Benedová

Z té původní sestavy zbylo v kádru ještě sedm hráčů, někteří s fotbalem skončili a tři spoluhráči již zemřeli. „Jeden čas jsme to už chtěli pro nedostatek hráčů málem zabalit, protože jsme stárnuli rychleji, než mladí dorůstali. Ale nakonec se tým zase stabilizoval. V současné době jsem se svými třiašedesáti roky v mužstvu nejstarší a tomu nejmladšímu je jedenáct,“ vysvětluje duše týmu Jan Beneda.

O věkové rozmanitosti sestavy svědčí i fakt, že se na hřišti sešli dokonce děda se svým vnukem. Dát mužstvo dohromady totiž není vůbec snadné, ne se všemi hráči může šéf vždy stoprocentně počítat. „Bydlíme různě po okolí, každý má své povinnosti a někteří z nás hrají za svá mužstva. Zápasy proto sjednáváme většinou na pátek, kdy se nehrají soutěže,“ říká Jan Beneda, který má v současné době k dispozici 16 hráčů, včetně jedné dívky, která hraje také závodně.

Až se jednou vdá a získá nové příjmení, za mužstvo již nebude moci nastoupit. Taková jsou totiž nekompromisní pravidla rodinného týmu, kde všichni hráči musí být nositeli stejného příjmení. Čili zeťové v rodinách Benedů mají smůlu.

Slaví vítězství i porážky

Zatím poslední zápas sehrálo mužstvo Benedů v srpnu v Ledenicích, ale tentokrát neuspělo. Jan Beneda hájil branku a hned čtyřikrát kapituloval. Se sedmnácti góly ještě nedávno nejlepší střelec týmu se stal ze zdravotních důvodů gólmanem, na vině jsou jeho problémy s koleny a kyčlemi.

„Hned po prohraném mači jsem to od spoluhráčů pořádně schytal. Že prý jsem se přišel jen vyválet v blátě,“ říká s úsměvem. O podobné škorpení a hecování prý není v mužstvu nikdy nouze, patří ke každému zápasu.

Benedové totiž hrají hlavně pro zábavu a potěšení z atmosféry utkání, která pokračuje i po závěrečném hvizdu rozhodčího. Na zápase se scházejí manželky i příbuzní, zkrátka celý »realizační« tým. Potom přijde na řadu pivo v místní hospůdce. Tam se proberou poslední rodinné události a v rolích řidičů se pak pro tento den ocitají většinou manželky.

„Jezdí s námi také doktorka, manželka jednoho bývalého spoluhráče, ale žádnou práci naštěstí nikdy neměla,“ zdůrazňuje hrající manažer týmu, jehož žena má naštěstí pro fotbal pochopení. Na zápasy svého manžela jezdila již za svobodna, ještě v době, kdy hrál krajský přebor. A komu fandí Jan Beneda v české lize? Jako správný Budějčák místnímu »Dynamu«. A když hrál ještě Antonín Panenka, tak prý fandil pražským Klokanům.

Fotogalerie

6 fotografií