Jaroslav Güthner (73) by trpělivost mohl rozdávat: Jednu loď stavěl rok a půl! ...několik hodin denně!
5 fotografií
Jako malý školák vyřezával lodičky z kůry a ze dřeva, které pak s kamarády pouštěli na táborském rybníce Jordán. Později loďky vylepšoval stěžni s plachtami z lupenů a postupně se v něm začaly probouzet i námořnické choutky. Za svůj život postavil na 250 modelů lodí a i v současné době se na každý nový model těší jako malý kluk. Dnes je Jaroslav Güthner (73) z Tábora v důchodu a život bez lodních modelů si nedokáže představit.
Měl kliku na manželku
Kopie většinou slavných lodí začal Jaroslav stavět již před nástupem základní vojenské služby, která jeho modelařinu na dva roky nedobrovolně přerušila. Rok po návratu z vojny se šťastně oženil a na manželku měl ten správný čich. Modelářský Bůh stál tenkrát zcela při něm. Manželka ho kvůli desítkám lodí na skříních a množství modelářského materiálu po bytě nikdy neopustila, naopak se sama chytla. Jeho koníček nejen toleruje, ale do výroby modelů se dokonce i obětavě zapojila.
Pod jehlou jejího obstarožního šicího stroje prošly již stovky lodních plachet a další na ni ještě čekají. Jaroslavovi se zkrátka staly lodě osudem. Možná i proto, že se mu nesplnil jeho dětský sen. „Kouzlo lodí a oceánů mě uchvátilo už jako kluka, chtěl jsem se stát skutečným námořníkem. Když přišla na základní školu přihláška na labskooderskou plavbu, okamžitě jsem ji vyplnil. Byla bohužel jenom jedna a měl jsem smůlu. Nevzali mě,“ vzpomíná Jaroslav, který se vyučil strojním zámečníkem. Plavba na Labi byla totiž tenkrát předstupněm pro práci na zámořských lodích, kam nebylo vůbec snadné se dostat.
Za Santa Mariou až do Barcelony
Nejvíc zabrat daly Jaroslavovi lodě z kovu. „Tu první jsem dělal po kouskách asi rok a půl. Částečně v práci s povolením mého šéfa, částečně doma. Dával jsem ji dohromady v dílně po pracovní době nebo místo svačiny a něco doma na stole v obýváku. Jednu z těch mých velkých lodí mají například v Itálii v jednom zelinářství, další je zase v jedné restauraci v Roudné. Bílou Santa Mariu jsem dělal pro změnu speciálně pro manželku na její přání a máme ji v ložnici,“ usmívá se vytrvalý modelář. Kvůli slavné Kolumbově lodi jeli s manželkou až do Barcelony, aby si mohl Jaroslav její repliku v klidu pořádně prohlédnout. Ale Santa Maria byla zrovna v rekonstrukci.
„Tenkrát jsem myslel, že mě z toho trefí šlak. Zrovna ji odvezli z přístavu! Naštěstí jsme byli ve Španělsku na dovolené, ale i tak jsem byl zklamaný, že jsem ji neviděl,“ komentuje cestu za lodí Jaroslav, který má v hlavě již plány dalších modelů lodí. Desítky jeho výtvorů mají příbuzní a známí, doma jich má kolem dvaceti. „Až tu jednou s manželkou nebudeme, asi skončí všechny někde na smetišti,“ uvažuje nahlas Jaroslav, ale zároveň si uvědomuje, že už ho to bolet nebude. My jsme naopak přesvědčeni, že se tentokrát plete.
Cutty Sark. Na moře vyplula v roce 1869 jako nejrychlejší plachetnice na světě své doby.
5 fotografií
