Kauza Vítkov: Rodiče popálené Natálky před soudem - Výpověď táty, ze které mrazí

Co také zaznělo před soudem

• Anna Siváková, matka popálené Natálky
  „Probudil mě šílený křik mého druha a dětí. Vyskočila jsem z postele a viděla všude plameny. Hořela polovina místnosti. Vyskočila jsem. Věděla jsem, že vedle mě leží Natálka, ale když jsem se probudila, tak už vedle mě nebyla. Ostatní děti byly v druhé polovině místnosti. Hledala jsem ji. Musela jsem ji najít. Slyšela jsem její křik a uviděla jsem druha, že ji hasí dekou. Vyběhla jsem s ní ven. Ostatní děti už byly venku.“
• Pavel Kudrik, otec popálené Natálky
  „Vzbudila mě rána a teplo. (…) Měli jsme sedačku přímo pod oknem, probudil jsem se v ohni. Viděl jsem, jak naše postel hoří, Natálka spala s námi, hořela, popadl jsem ji a začal ji hasit, řval jsem, aby družka vstala a přinesla vodu. Hasil jsem Natálku, družka s ní vyběhla ven, já se staral o další dcery, aby se dostaly ven. (…) Strhli jsme z Natálky dýmající pyžamko a utíkali jsme do nemocnice, ona je hned naproti. Já jsem popadl další děti, přehazovali jsme je přes plot...“
• Vlasta Malá, matka Anny Sivákové
  „Dívala jsem se ten den na televizi a manžel šel spát. Ve vedlejší místnosti spaly děti a dcera, Pavel (otec Natálky– pozn. red.) se díval na televizi. Ze zahrady i z cesty muselo být vidět, že hraje televize. (…) Slyšela jsem rozbití okna, pak chytla záclona. Hořelo na naší posteli, manželovi hořelo pyžamo a všude byly plameny. (…) V prvním okně zastavila lahev anténa. Ani přes druhé okno to nepřeletělo. Na skříňce u okna stála televize, ta zastavila lahev a začala hořet. (…) Uhasili jsme peřiny. Chtěla jsem napustit vodu, téměř netekla. Utíkala jsem se podívat ven, co se děje. Uviděla jsem jen odjíždějící auto. (…) Slyšela jsem něco jako »cigáni, shoříte«, ale nevěnovala jsem tomu už pozornost.“
• Václav Malý, otec Anny Sivákové
  „(…) Po osmé jsem si šel lehnout. Probudila mě křikem manželka, že hoříme. Já se na ni podíval a viděl jsem plameny.“ Na otázku co hořelo: „Nejvíce okna, záclony, byl tam i svatý obrázek, všechno v oknech okamžitě shořelo, látka na mně hořela a pyžamo. (…) Voda tekla slabě, když jsem dal lavor a čekal, až nateče, bylo to nekonečné. Pak jsem hasil dekama. Poslal jsem ženu, ať volá hasiče. (…) Pokusil jsem se dostat na zahradu přes koupelnu, měl jsem tam vany s vodou, jenže jak jsem vběhl do koupelny, nešla už elektřina. Já byl potmě, od dcery šel štiplavý dým, už se tam nedalo dýchat.“