Zemřela maminka prezidenta Klause

Marie Klausová (†91)

• Ráda malovala, vyšívala, šila a vykládala pasiáns…
• Byt měla plný květin, Václav Klaus jí je nosil neustále…
• Jejím strýcem byl slavný malíř Mikoláš Aleš…
• Kamarádila se s Jiřinou Jiráskovou a slavná herečka byla také jediná, která doma u paní Klausové směla kouřit…
• Dlouho byla v domácnosti, poté pracovala jako pokladní a průvodkyně ve Špálově galerii…
• Skládala básně, vlastním nákladem vydala dvě sbírky veršů…

O smrti Marie Klausové včera dopoledne informoval mluvčí prezidenta Petr Hájek na internetových stránkách Hradu. „Dnes 5. srpna v ranních hodinách po dlouhé nemoci zemřela maminka prezidenta republiky paní Marie Klausová,“ znělo stručné sdělení. „Její smrt souvisela s vysokým věkem,“ uvedl zdroj deníku Aha! Marii Klausové by na podzim bylo 92 let.

I přes vysoký věk se paní Klausová těšila poměrně dobrému zdraví. Výjimkou byla pouze nehoda, kdy před dvěma lety upadla ve svém bytě na pražských Vinohradech, zranila si kyčelní kloub, a musela na operaci. V nemocnici byla také na konci letošního června. Kvůli zdravotním problémům byla hospitalizována na interně nemocnice na Karlově náměstí. „Je mi smutno, ale tyto zdravotní problémy k maminčině věku asi už patří,“ uvedl tehdy pro média její syn, prezident Václav Klaus.

Marie Klausová se narodila 12. října 1914 v pražských Strašnicích s příjmením Kailová. Po svém otci Karlu Kailovi, který se dožil 92 let, zdědila i dlouhověkost. Její manžel Václav byl úředník. Když byly její dvě děti Václav a Alena malé, věnovala se domácnosti, pak pracovala třináct let jako pokladní a průvodkyně v pražské Špálově galerii.

Co Marie Klausová zažila

1914:
Narodila se. 1. světová válka, byli jsme součástí Rakouska-Uherska. Až čtyři roky na to vzniklo Československo. „Tatínek nás vychovával hodně přísně. Maminka ale říkala, že ho takhle změnila válka, ze které se vrátil těžce raněný,“ vzpomínala Marie Klausová, rozená Kailová, na dětství.

1939:
Bylo jí 25 let. Československo bylo obsazeno Německem, začala 2. světová válka.

1941:
Bylo jí 27 let. Narodil se jí syn Václav. Dva roky nato přišla na svět i dcera Alena.

1968:
Bylo jí 54 let. Pražské jaro bylo potlačeno sovětskými vojsky. Její dcera Alena (sestra Václava Klause) emigrovala do Švýcarska. „Neměli v úmyslu odejít. Dva dny po jejich odjezdu sem ale v srpnu 1968 vtrhli vojáci. Vraceli se zpět, jenže u Bodamského jezera se můj zeť zhroutil, odvezli ho do nemocnice s utrženou ledvinou. Strávil tam půl roku, seznámil se s doktory a domů už nepřijeli,“ vzpomínala Marie Klausová.

1974:
Bylo jí 60 let. Ve věku 72 let umírá její manžel Václav, profesí účetní a matematik. „Muž vždy říkal: Dětem musíme dát vzdělání a sport,“ vzpomínala na manžela paní Klausová. „Já byla na děti přísnější než on. On je miloval a rozmazloval.“ A jak vzpomíná na tatínka český prezident? „Měl jsem ho moc rád a málo jsem mu to asi dával najevo.“

1989:
Bylo jí 75 let. Listopadová revoluce svrhla komunistický režim, jednou z hlavních tváří Občanského fóra se pak stal i její syn Václav, pozdější ministr financí.

1993:
Bylo jí 79 let. Vzniká samostatná Česká republika, syn Václav je premiérem.

2004:
Bylo jí 90 let. Její syn je už dávno prezidentem, k narozeninám jí uspořádá krásnou oslavu na Pražském hradě. Dva měsíce poté ale jubilantka doma upadla a komplikovaně si zlomila nohu – musela na operaci krčku.

„Vašíku, nepřepínej se, prosím…“

Pokud prezident Václav Klaus nedal na někoho dopustit, tak to byla ona. Jeho maminka Marie Klausová (92). Milovala ho, ale když se jí něco, co jako politik udělal, nelíbilo, naplno mu to řekla. V tom byli stejní. V posledních dvou letech, od komplikované zlomeniny nohy, kvůli které musela na těžkou operaci, ji už Václav Klaus nechtěl v jejím pražském bytě na Vinohradech samotnou nechávat, a tak žila většinou na zámku v Lánech. „Na mou duši, tři komnaty a postel s nebesy,“ rozplývala se, když jí Václav Klaus ukázal poprvé její nové bydlení na lánském zámku… Z rozhovorů, které poskytla Marie Klausová v posledních letech novinám, jsme vybrali ty nejzajímavější pasáže.

Čím vás váš syn nejvíc rozčiluje?
„Jak mi neustále říká, co mám dělat…“

Jak často se vídáte?
„Václav je moc hodný, každé ráno mi volá. Nikdy nezapomene, i když je třeba v Asii. Občas se jen netrefí do našeho času, tak se tomu pak smějeme.“

Zlobil jako kluk?
„Zní to divně, ale vůbec nezlobil. Nikdy nepotřeboval nasekat proutkem. Snad párkrát jsem ho jen trochu plácla, ale to byl malinký a do něčeho strkal.“

Byl opravdu vzorňák? To se ani nikdy neopil?
„Víte, že asi ano, ale já jsem ho ani opilého neviděla. Jen jednou, když mu bylo čtrnáct, tak jsme byli na dožínkách a on se při návratu trochu motal. Tak jsem mu řekla: Vašku, tohle si pamatuj, to je opilost.“

Co váš syn nejraději o prázdninách dělal?
„Pokud to bylo možné, býval u vody. Chodil na houby s místními dětmi. Jenže oni pískali a volali pod našimi okny tak hrozně brzo – a mně bylo líto děti budit. A pak Václav taky zpíval. V lese! A jak se zpěv rozléhal! On chodil do sboru k profesoru Kulínskému, víte...“

Nechtěl se stát profesionálním sportovcem?
„A víte, že vlastně chtěl? Plánoval být basketbalistou, chtěl být dokonce i novinářem, ale nakonec se rozhodl pro ekonomii.“

Má vztah k umění?
„Má, ale rukama nic nevytvoří. On tak ještě zbourat stodolu nebo tak něco... Václav jako dítě chodil i do dramatického kroužku. Pamatoval si všechny role, měl dobrou hlavu. A když některé dítě onemocnělo, nebo mělo trému, rychle se převlékl a zachránil představení.“

Běhal jako kluk za holkama?
„Ne. Ale ony za ním! Děvčaty byl obletován odmalička. Třeba mu ve škole schovaly brašnu, jen aby měly důvod jít k nám domů s tím, že ji tam zapomněl… Pokud vím, tak se dodnes velice rád pohybuje v dámské společnosti.“

Nebyla vaše dcera Alena v jeho stínu?
„Byla, i když je stejně šikovná, nadaná. Syn vyhrál šachový turnaj, a doma byla sláva. Za dva roky turnaj vyhrála dcera. Syn vyhrál matematickou olympiádu, opět se slavilo. Za dva roky zvítězila dcera, ale už jsme to brali jako samozřejmost.“

Do památníčku jste kdysi synovi napsala jednu životní radu. Jak zněla?
„Vašku, usmívej se na svět, a celý svět se bude s tebou smát, a nikdy neztrať tyto tři klíčky, které ti otevřou cestu k lidským srdcím: Prosím, děkuji, milerád… ještě jsem mu vysvětlila, co to znamená. Tehdy chodil do 3. třídy.“

Připsal tam něco i váš manžel, jeho tatínek?
„Vašku – můj malý kamaráde, dobrý vítr do Tvých plachet po celý život přeje Ti Tvůj tatínek.“

Hodí se na prezidenta?
„Ano. Má nejlepší vlastnosti. Je vzdělaný, moudrý, hodný – a to neříkám jen proto, že jsem jeho máma.“

Máte o něj někdy strach?
„To víte, že ano. Proto mám narušené zdraví. Lékaři mi řekli, že mé obtíže jsou psychického původu.“

Co vás nejvíc štve, že se o něm říká?
„Že je arogantní. Takový on totiž rozhodně není. Že trvá na tom, co prosazuje, je samozřejmé. Jinak je Václav citlivý člověk. Ani nevím, jak ta fáma vznikla. Někdo to řekl před třinácti lety, a už se to říká pořád.“

Proč měl složité vztahy s Václavem Havlem?
„Pan Havel mu velmi ubližoval už od samého začátku. Nechtěl, aby byl ministrem. Nechtěl, aby byl ve vládě. Tím se jejich vztahy vyostřily.“

Jaké máte vztahy s jeho manželkou Livií?
„Slušné a korektní. O tom nebudeme mluvit. Jsem tolerantní, ona taky. Její povahy si vážím. Nikdy bych proti ní nic neřekla.“

Co byste synovi ze všeho nejvíc přála?
„Aby byl zdravý, aby to nepřepínal, jak on to dokáže přepínat. Aby nedělal rozdíly v lidech, aby byl spravedlivý.“

.......................................................................................................

Lucie Bílá, zpěvačka
„Na smrt maminky není člověk připravený nikdy v životě. Je mi to moc líto, protože to byla vzácná žena, už tím, že nám dala skvělého člověka celé naší zemi. Přeji našemu prezidentovi hodně síly.“

Ladislav Županič, herec
„Od té doby, co moje maminka zemřela, se cítím jako sirotek, protože do té doby, co máte maminku, se cítíte jako chlapeček. Když umřel otec, tak jsem to tak nepociťoval, ale když umře maminka, někdo, kdo vás kojí a učí první krůčky, odejde celé dětství. A tím dítětem můžete být i jako pan prezident ve čtyřiašedesáti. Takže pan prezident se stal dospělým chlapem. Tedy bohužel.“

Eva Pilarová, zpěvačka
„Paní Klausovou jsem znala, byla velmi milá. Velmi moudrá a vyrovnaná žena-dáma. Smrt, to je strašně těžká věc, to je moment, kdy člověku dochází řeč, to je věc, s níž se každý musí vyrovnat sám. Je nutné, aby byl člověk silný, což pan prezident je.“