Radka (29): Porazila jsem rakovinu! A hned dvakrát...

Nepřestala ani v okamžiku, kdy zhoubná nemoc udeřila podruhé. S podporou rodiny a přátel ze své pražské vinárničky však zlo jménem rakovina i tentokráte porazila...

Všechno to začalo urologickými problémy, po kterých Radka skončila dvakrát po sobě na cévkování v nemocnici. Zkoumali jí močový měchýř i močové cesty a zase ji propustili. Nikoho nenapadlo odebrat jí krev, a tak nic podstatného nezjistili. Na čas měla opět klid, ale pak se potíže ozvaly znovu. Navštívila proto gynekologa, kterému se nelíbil Radčin pravý vaječník. Okamžitě ji poslal na operaci v domnění, že jde o cystu.

Z ordinace utekla

„Osmnáctého listopadu 2004 mě vezli na sál a těsně před operací mi doktor sdělil, že mi možná budou muset vzít celý vnitřek. Krátce na to jsem usnula,“ vzpomíná na poslední chvíle před operací Radka.

O zhoubném nálezu neměla v té době ani tušení, šok přišel až po probuzení. „Viděla jsem velkou jizvu na těle a vzpomněla si na slova doktora, která se potvrdila. Jako ženu mě nejvíc zasáhlo, že nebudu nikdy matkou. Rozbrečela jsem se a pan primář se mě snažil uklidnit. Říkal, ať nepláču, ať jsem ráda, že vůbec žiju. Že nešlo jen o cystu, jsem se dozvěděla později. Lékař, který mě operoval, si pro mě přišel na pokoj s vozíčkem a s nacvičeným úsměvem mě požádal, abych s ním jela do kanceláře. Nechtěla jsem na vozík a šla jsem po svých,“ líčí nejhorší okamžiky svého života Radka.

V kanceláři si vyslechla krutou diagnózu. Zhoubný nádor na obou vaječnících v pokročilém stavu a další, naštěstí malý nález na střevě. Doktor však mluvil krátce a po chvíli jen k prázdné židli před sebou. Mladá pacientka z ordinace utekla. „Nevnímala jsem pořádně, co mi všechno říkal. Vím jen, že jsem se vrátila na pokoj a požádala mámu o cigaretu. Pak jsem odešla na balkon, kde jsem si zapálila a několik minut koukala do větví stromů. Vykouřila jsem půlku cigarety a pak jsem se rozhodla. Ne, mě nedostanou! Ani nahoru do nebe, ani dolů! Od toho okamžiku jsem přestala kouřit a rozhodla se s nemocí bojovat,“ líčí bezprostřední dojmy po verdiktu Radka.

Nemoc jí přivedla tátu

Po deseti dnech opustila krčskou nemocnici a krátce na to započala v nemocnici U Apolináře chemoterapii. „Chtěli mi ještě vyndat lymfatické uzliny, ale po chemoterapii od toho naštěstí ustoupili. Výsledky byly dobré, což mi psychicky hodně pomohlo,“ dodává pacientka.

Chemoterapie zničila i malý nález na střevě. Radka se vrátila k práci ve vinárně, kterou měla v té době pronajatou od fotbalového internacionála Antonína Panenky. Schází se tu mimořádná parta lidí, která prožívala Radčin životní boj téměř jako vlastní osud. „Jsme tu jako taková velká rodina a navzájem si s problémy pomáháme. Bez nich a bez maminky s babičkou a mého bývalého přítele, se kterým jsem se rozešla vlastní vinou, bych to měla rozhodně těžší,“ říká Radka.

Díky nemoci se paradoxně seznámila i s biologickým otcem, o kterém neměla dlouho ani tušení. „Měla jsem tatínka, maminčina manžela, který už umřel. Až v deváté třídě jsem se dozvěděla, že mám pravého biologického otce, ale nikdy jsem ho neviděla. Teprve v době mé nemoci, když musel vyplnit formulář na genetiku, jsme se poznali. Když jsme se viděli, ani jsme se nemuseli představovat, jak jsme si neuvěřitelně podobní. Včetně mezery mezi zuby. Asi dvě hodiny jsem probrečela v emocích z našeho setkání a od té doby se vídáme pravidelně.“

Přesně po roce od náročné operace utrpěla Radka další šok. Vyšetření odhalilo zhoubný nález na střevě ve stejném místě jako před rokem. Naštěstí jen několik milimetrů velký. Chemoterapie začala pro Radku nanovo. Opět jí slezly vlasy, bylo jí špatně a trpěla bolestmi a křečemi kloubů. Nezhroutila se ani tentokrát a opět se rozhodla bojovat. Častokrát usínala v noci s pocity strachu, ale v duchu si říkala, že má život ráda a chce žít. To samé si denně opakovala i cestou v tramvaji nebo v autobusu. „Člověk musí věřit, jinak vás ta nemoc sežere,“ říká Radka.

I tentokrát se jí podařilo zákeřnou chorobu porazit a výsledky testů dopadly na výbornou. Navíc přebrala 1. července od manželů Panenkových vinárnu v Moravské ulici do vlastnictví a také přehodnotila životní priority. Cítí se skvěle a ráda pomáhá druhým. Říkají o ní, že je živel, a mají pravdu. Sportuje a i v době chemoterapie chodila hrát tenis a navštěvovala posilovnu. A jaká je její rada pro život? Každý den si od srdce zazpívat!