Statečná Táňa Petrásková: Lékaři mi dali na vybranou. Smrt, nebo amputace ruky!
Před Vánocemi v roce 2007 objevili lékaři paní Táně Petráskové (61) rakovinový nádor na pravé ruce těsně nad loktem. I když byl nádor zapouzdřený, dozvěděla se, že jediným východiskem k uzdravení je amputace ruky. Podstoupila ji a dnes musí všechno zvládat jen levačkou. Zjistila, že i bez náhlé ztráty ruky se dá žít a i když se jí od základu změnil život, o to víc si ho váží. Její příběh může posloužit jako podpora všem, kteří bojují s nějako nemocí a mají pocit, že dál se snažit nemá cenu. Vždy je o co bojovat!
Začalo to boulí na předloktí
Před více jak dvěma roky pracovala paní Táňa na brigádě v prodejně koberců a při manipulaci se železnými dveřmi ucítila náhlé škubnutí v pravé ruce. Jelikož ji ruka bolela, navštívila lékaře. Ten ji prohlédl a usoudil, že se jedná o stržený sval. „Řekl mi, že to vzhledem k mému věku už nepůjde přišít a že se s tím nedá nic dělat. Nevěnovala jsem tomu tedy již větší pozornost, ale během tří měsíců se mi nad loktem udělala boule, která se neustále zvětšovala,“ vzpomíná na začátek své nemoci Táňa, která se s problémem svěřila známému. Když její kamarád oteklou ruku viděl, okamžitě ji poslal ke svému známému lékaři, aby ji prohlédl. „Ten druhý doktor mě okamžitě poslal na magnetickou rezonanci, kde zjistili, že se jedná o nádor. Zda je zhoubný, či nikoliv, mělo zjistit až následné vyšetření v Brně v nemocnici sv. Anny, kde mi odebrali vzorek nádoru,“ upřesňuje Táňa. Zhruba za čtrnáct dní po vyšetření, těsně před Vánocemi, ji z nemocnice zavolali s tím, že nádor je zhoubný liposarkom, sice zapouzdřený, ale že jediná možnost úspěšné léčby je amputace ruky. Když jí verdikt oznámili, na smrt nepomyslela. „Řekla jsem si, že každý to má tam navrchu napsané. Buď umřu, nebo budu žít, o tom zkrátka nepřemýšlím. Pláč nám nepomůže, psychika je nejdůležitější,“ dodává.
Učila se psát levačkou
Pro paní Táňu bylo toto sdělení doslova šokující, ale zároveň to pro ni byla jediná možnost záchrany vlastního života. Navíc se jednalo o pravou ruku, o kterou měla ve svých téměř šedesáti letech přijít. V nejtěžších chvílích jí hodně pomohli lékaři MUDr. Černý a MUDr. Ondruška, kteří jí svým přístupem dodali tolik potřebnou odvahu. „S amputací jsem se díky lékařům vyrovnala poměrně rychle a již za týden jsem jela domů. Učila jsem se podepisovat a psát levou rukou a brzy jsem zjistila, že pokud se člověk nemoci nepoddá, na svůj handicap si zvykne. Horší to bylo s chemoterapií, kterou jsem snášela těžce. Měla jsem snad všechny nežádoucí účinky, které s léčbou souvisejí. Bylo mi špatně od srdce, nemohla jsem jíst, zvracela jsem. Deset dní jsem odležela a byla na umření. Ale všechno se dá vydržet, když člověk ví, že je to nutné,“ říká pacientka po letech. Protože je sama silná osobnost, dokáže pomoci i druhým. Když ji doktor požádal, jestli by psychicky nepomohla pacientce, kterou potkal stejný osud, neváhala. Dotyčná paní také přišla o pravou ruku a Táňa jí z nejhoršího ráda pomohla.
Táňa se vše naučila dělat levou rukou.
Protézu nepoužívá
V dnešní době zvládá téměř vše levačkou, včetně úklidu a vaření. Jako bývalá sportovkyně a vedoucí prodejny oděvního průmyslu byla zvyklá na manipulaci s těžkými předměty, a proto má v levé ruce sílu. I když má protézu, nepoužívá ji. Snaží se žít jako předtím a zpětně si uvědomuje, že daleko hůře snášela její nemoc rodina než ona sama. Hlavně dcera byla z matčina osudu nešťastná. Dnes také ví, že nebýt kamaráda, který ji poslal ke známému lékaři, možná by tu již nebyla. Každé tři měsíce chodí na kontroly a žije normálním životem. „Nebojím se, co bude dál. Když se to objeví znovu, zase budu bojovat!“ říká Táňa Petrásková.
Se svým vnoučkem.
Nádory sarkomy mohou vyrůst kdekoliv!
Co jsou sarkomy měkkých tkání?
Jedná se o celou skupinu zhoubných nádorů vznikajících z pojivových tkání v nejrůznějších místech organismu, tedy v tkáni tukové, svalové, chrupavce či vazivu kdekoli po těle. K relativně nejméně zhoubným patří například liposarkomy. Zvláštní skupinu tvoří sarkomy v dutině břišní a hrudní. Protože jde o nádorové onemocnění méně časté, které se navíc může vyskytnout kdekoli v organismu, méně se na ně při prvních příznacích myslí a zdravotnická pracoviště mají s jejich diagnostikou a léčbou méně zkušeností. Závažným problémem se stává, že většina nemocných se sarkomy přichází k léčbě poměrně pozdě a mnozí navíc po léčbě nedostatečné nebo nesprávné.
Příznaky
Vlastně jediným příznakem růstu sarkomu je zduření nebo bulka hmatná kdekoli na těle ve svalech či v podkoží. Nebo nepřímé známky tlaku v hlouběji uložených strukurách, omezení hybnosti, trvalá tlaková bolest břicha či v pánvi a podobně. I místa, kde došlo třeba k úrazu či zhmoždění a zduření, nebo otok přetrvává více než 4 týdny a třeba i narůstá, je nutné se podrobit podrobnému vyšetření.
Léčba
Nejslibnějším léčebným přístupem je kompletní chirurgické odstranění nádoru v souladu s dostatečnou bezpečnostní rezervou. Doplňkové léčebné možnosti zahrnují místní radioterapii a chemoterapii. Operační výkon je samozřejmě tím rozsáhlejší, čím později pacient přichází. U sarkomů končetin je podle jejich typu někdy účelné zahájit léčbu podáním cytostatik do tepny vedoucí k nádoru předoperačně. Celková chemoterapie cytostatiky není u sarkomů příliš účinná a podáváme ji obvykle tam, kde chirurgické řešení není možné.
Jedním z příznaků sarkomů je zduření nebo bulka kdekoliv ve svalech nebo podkoží. Pro lékaře to může být velmi těžko rozpoznatelné.
