Dagmar Suchá: Mám v hlavě nějaký nádor!

Do nemocnice ji dostal syn

K odhalení nádoru v hlavě dopomohla paní Dagmar kuriózní situace. Její, tehdy tříletý syn, kterého porodila ve svých 47 letech, skákal na posteli, a protože se bála, aby nespadl, snažila se ho zachytit. Nepovedlo se a matka a syn se srazili hlavami. „Byla to tak šílená pecka, až jsem si myslela, že mi snad praskla hlava. Bolest byla obrovská, držela jsem si postižené místo a brečela, až se přiběhl manžel podívat, co se stalo. Cítila jsem, jak mi pod rukou roste obrovská boule, zatímco syn se zdál v pořádku a ani nebrečel. Místo jsem si zaledovala a všichni tři jsme vyrazili na polikliniku,“ vzpomíná na šest let starou událost Dagmar. Na poliklinice v Praze 4 vzali pacientku s krvavou boulí přednostně a když ji chtěla sestřička poslat na rentgen, doktor to odmítl. Usoudil, že bude stačit vysát sraženou krev z rány a bude to v pořádku. Protože byl pátek, objednal Dagmar v pondělí na kontrolu. „Sestřička se tenkrát ptala, kdo mi to udělal a když jsem automaticky odpověděla, že syn, mysleli si, že mám doma nějakého staršího tyrana, který mě mlátí. To mi došlo později, ale vysvětlilo se to,“ dodává Dagmar.

Psychicky na dně

V pondělí prohlédl pacientku jiný lékař a nestačil se divit. Vyjádřil překvapení nad tím, že nebyla paní Dagmar ani na rentgenu hlavy, a tak ji kolotoč prohlídek teprve čekal. „Na oční mě nechtěli vzít s tím, že tam nepatřím. Nepomohla mi ani skutečnost, že tam měli napsáno, že je to urgentní. Musela jsem jinam, odkud mě zase kvůli jiným prohlídkám poslali zpátky. Protože mě již týden bolela v kuse hlava, poslal mě pan doktor na magnetickou rezonanci do Motola. Když jsem si k němu po několika dnech přišla pro výsledky, dozvěděla jsem se, že mám v hlavě útvar velikosti hrášku. Napsal mi doporučení na neurochirurgii, kde mi pan primář vysvětlil, že se musí magnetická rezonance po půlroce zopakovat. Aby byla jistota, že útvar v hlavě dále neroste,“ líčí paní Dagmar svůj kolotoč zdravotnických prohlídek. Zároveň se dozvěděla, že se mohla s nádorem narodit nebo že mohla mít v minulosti nějaký úraz hlavy. Paní Dagmar si připomněla různé situace z dětství, včetně úderu kovovou houpačkou do hlavy, nebo momentů ze školní tělocvičny. Bylo jí řečeno, že musí čekat, co bude dál. „Víme, že to tam je a že to neroste a na nic netlačí. Ohlídáme to. Kdykoliv se praštíte do hlavy nebo kdyby vás bolela hlava, musí vás někdo vyšetřit. Nebo se zase udělá rezonance a to je všechno,“ řekl jí prý doktor a Dagmar si položila otázku, zda by nebylo lepší, kdybych o nádoru raději vůbec nevěděla. V této situaci možná své diagnóze přisuzuje i problémy, které s nálezem v hlavě nemají nic společného. Přemýšlela, co s ní bude dál a psychicky byla na dně.

Strach z budoucnosti

Během jiné operace zkrátili Dagmar palec u nohy, vinou čehož má problémy se stabilitou a často ztrácí rovnováhu. Poměrně často zavrávorá, a tak se stalo, že se doma udeřila do hlavy o kuchyňskou skříňku. I tyto potíže se v jejím podvědomí zhoršují vinou nálezu a nelze se tomu divit. „Když jsem podruhé požádala o vyšetření pomocí magnetické rezonance, praktický lékař mě odkázal na neuroložku a ta se mě optala, jestli vím, kolik takový zákrok stojí. Řekla jsem jí, že se jedná o moje zdraví a že mám další malé dítě, které bych ještě chtěla vychovat. Rezonanci jsem přece jen absolvovala a když jsem si k ní šla pro výsledek, řekla mi – vidíte, že je to v pořádku, a ať to po ní už víckrát nechci,“ líčí své problémy s lékaři paní Dagmar. Spoléhá tedy na to, že vědí, co je pro ni nejlepší a že se nádor bez rizika zřejmě odstranit nedá. Jen by si z jejich strany představovala lidštější přístup. I když prý se nález za poslední čtyři roky nezvětšil, má strach z budoucnosti.

Pomáhají jí syn a vnuk

Hlavně nedávno, v období Vánoc, na ni všechno padalo. „Brečela jsem a v duchu jsem si říkala, že to jsou možná moje poslední Vánoce. I když si to snažím nepřipouštět, pokaždé mi to opravdu nejde. Někdy, když chci třeba něco rychle říct, zakoktám se, nebo si nemohu pro změnu vzpomenout na nějaký běžný název konkrétní věci. Nevím, jestli to má spojitost s nádorem nebo ne, ale ta možnost mě děsí. Také se mi zdá, že mé potíže s rovnováhou jsou větší, dokonce si ve školce, kam jsem šla pro syna, učitelky myslely, že jsem pila. V poslední době mám také pocit, že jsem ke svému okolí agresivnější,“ říká Dagmar. Snaží se prý na svou diagnózu nemyslet, ale nejde to. „Možná jsem citlivější, než bych měla být, ale když víte, že v sobě máte něco cizího, říkáte si automaticky – jak dlouho ještě?“ dodává. Babičce z otcovy strany prý nádor v hlavě operovali v pětačtyřiceti letech a od té doby měla narušenou koordinaci. Paní Dagmar si pravidelně cvičí mozek křížovkami, na kterých je prý doslova závislá jako nějaký narkoman. Bojí se dalších vyšetření a hlavně jejich výsledků. „Teď vím, že to neroste, ale co mi řeknou příště?“ ptá se s obavou v hlase žena, kterou drží nad vodou její dnes jedenáctiletý syn Michal a dvouletý vnouček Vojta.

Nádor mozku může být zhoubný i nezhoubný!

Nádor na mozku (zeleně označený)

Primární nádory mozku vznikají přímo v mozku, kdežto sekundární se do mozku dostanou jako metastázy nádorů z jiných primárních ložisek, například z plic. Nádory se člení především podle toho, z jakého typu buněk nádor vznikl. Nejběžnějším primárním typem nádoru mozku je gliom. Vzniká z buněk, které podporují centrální nerovový systém – pomáhají neuronům komunikovat prostřednictvím elektrických impulsů.

Příčina:

Příčina nemoci není známa. Například nebyly prokázány konkrétní souvislosti mezi onemocněním a životosprávou tak jak tomu je u některých jiných typů nádorových onemocnění.

Příznaky:

Růst nádoru v mozku může způsobit psychické změny, a proto si něčeho zvláštního nejdříve všimne rodina postiženého. Většinou se jedná o pokles zájmu, nedostatek iniciativy, někdy naopak o agresi. Bolest hlavy může být v počátečních stadiích nádoru mírná. Jeli dlouhodobá, je vždy na místě neurologické vyšetření a další postup. Na nádor pomýšlíme u každého prvního epileptického záchvatu, zejména v dospělosti.

Léčba:

Na prvním místě je léčba chirurgická, eventuálně radiologická, která umožňuje zničit nádorovou tkáň tam, kde je pro chirurga nedostupná. U zhoubných nádorů se k chirurgické léčbě přidává chemoterapie a ozařování. Léčbu pak řídí onkolog, specialista na nádorová onemocnění. Situace v léčbě nádorů mozku se v posledních letech výrazně zlepšila. K dispozici jsou nejmodernější chirurgické, neuroradiologické a farmakologické postupy.

Prognóza:

Maligní (zhoubné) formy primárních nádorových onemocnění mají obecně špatnou prognózu. Průběh nemoci však ovlivňuje mnoho faktorů – věk, umístění nádoru, rychlost jeho růstu. Nikdo ve skutečnosti neví, jak dlouho nádor rostl, než se objevily první potíže, mohlo to trvat několik let nebo několik měsíců, a i lékaři to mohou pouze odhadovat. Určitou dobrou zprávou je to, že ani maligní nádory mozku se prakticky nikdy nešíří do jiných částí těla.