Paní Viera (61): Slyšela jsem, že do půl roku umřu
Příběh paní Viery K. začal zhruba před třiceti lety. Když tehdy mladá maminka dvou malých dětí navštívila lékařku, netušila, jak zásadně se v následujících dnech změní její život. Nejdříve ji bolela noha, ale zkušená doktorka tušila své. Okamžitě jí odebrala antikoncepční tělísko, tzv. DANU a poslala na vyšetření do nemocnice. Na onkologii sice objevili rakovinový nádor dělohy, ale diagnózu jí nikdo nikdy přímo neoznámil. Kvůli rozsáhlosti nálezu nemohla být operována, ke slovu přišlo ozařování. Vnější i vnitřní. Jeho negativní důsledky se projevily zhruba po dvaceti letech, kdy se paní Vieře začaly lámat kosti a musela na operaci střeva. Pánev měla za poslední roky polámanou dvanáctkrát a stydkou kost čtyřikrát. Přesto se stále usmívá.
Slyšela, že do půl roku umře
Paní Viera se narodila jako dítě štěstěny a přes všechna životní úskalí, způsobená zhoubnou nemocí, ji optimismus nikdy neopustil. „Narodila jsem se 1. ledna roku 1948 jako první dítě toho roku na Slovensku. Rodiče dostali od státu finanční odměnu a já byla slavné miminko,“ vzpomíná na svůj příchod na svět sympatická žena. Zato narození jejích dvou dětí nebylo jednoduché. Vždy bylo spojeno s rizikovým těhotenstvím a několikaměsíčním pobytem v nemocnici. Po druhém dítěti se proto rozhodla pro antikoncepci, která se jí možná stala osudnou. Právě po jejím odebrání a následném vyšetření se přihlásila hrozná nemoc, rakovina dělohy. Kruté okamžiky si tehdy mladá žena zažila hned po prvním vyšetření na onkologii v pražské nemocnici Bulovka. „Právě jsem se dooblékala v šatně vedle ordinace a ošetřující lékař se sestřičkou si mysleli, že jsem již odešla. Najednou jsem slyšela, jak doktor mluví o mně. Říkal: Sestři, ta paní do půl roku umře. Seděla jsem tam v šoku, když vešla sestra a ptala se mě, co tam ještě dělám, že jsem už měla být dávno pryč. Došlo jí, že jsem vše slyšela,“ vrací se k drsnému zjištění své nemoci paní Viera. Nejdříve si poplakala, ale pak se krutému osudu vzepřela. „V duchu jsem si řekla: Dokaž jim, že na těch márách ještě neležíš!“ dodává.
Zlomené kosti jsou na denním pořádku
Potom šlo vše rychle, ke slovu přišlo ozařování. Operace nebyla kvůli velikosti nádoru možná, proto ho má v těle dodnes. „Chtěla jsem docházet ambulantně, protože jsem měla doma dvě malé děti. Do nemocnice jsem chodila třikrát týdně a musela se postarat o rodinu a domácnost. Bylo mi špatně, ale musela jsem dojít pro kluka do školky. Starší dcera chodila ze školy sama. Ten každodenní koloběh a starosti o děti mi nedávaly čas na přemýšlení nad nemocí, vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych měla umřít. Stále jsem si říkala: Máš dvě děti, musíš se starat. Navíc jsem životní optimista a miluji život,“ říká paní Viera. I když jí nabízeli invalidní důchod, odmítla a dál pracovala jako asistentka v psychologickém ústavu. To ještě netušila, jak se na jejím zdraví podepíše ozařování. „Ozařovali mě nejen zvnějšku, ale i vnitřně. Byla jsem dost popálená, odnesla to i střeva a kosti, které mám v některých místech černé. V letech 1982 – 1985 prý měli v nemocnici poruchový přístroj a ty dávky byly zřejmě vyšší. Výsledek byl takový, že asi po patnácti, dvaceti letech se mi začaly lámat kosti a musela jsem na operaci střeva. Pánev mám polámanou dvanáctkrát a stydkou kost čtyřikrát. Špatně se hnu a je z toho zlomenina. Radili mi, abych nemocnici žalovala za bolesti a problémy, které mi nastaly, ale neudělala jsem to. Jsem ráda, že žiji. Také existuje metoda zpevnění kostí jejich vystužením, ale nevím, jestli by to bylo možné i v mém případě,“ přemýšlí žena, kterou optimismus nikdy neopustil. Aby toho nebylo málo, po propuknutí její choroby onemocněl i její manžel. Právě starost o rodinu zaměstnala nemocnou ženu natolik, že na katastrofické prognózy neměla čas.
Léčitelům nevěří
Na počátku nemoci se paní Viera obrátila i na léčitele. „Navštívila jsem asi tři, ale byla jsem zklamaná. Nikomu to nedoporučuji, říkali mi samé nesmysly a nikdo z nich ani nepoznal, co mi je. Nejlepší je víra v sebe sama, musíte věřit lékařům a rodině,“ vzkazuje všem, kteří se ocitli v podobné situaci.
