Normalizační papaláš Štrougal: Za Husáka jsem se styděl!

Štrougala už před revoluci »vyštípal« Husák z vrcholné funkce, Štrougal ale trvá na tom, že odešel sám, protože nesouhlasil s kroky strany na konci osmdesátých let. V posledních letech se nezapomene objevit na akcích někdejších politických kolegů či oslavách 1. máje. Od té doby, kdy neúspěšně kandidoval na předsedu KSČ a pak byl ze strany v roce 1990 vyloučen, však už jen raději vzpomíná na zašlá léta komunistické slávy.

V pamětech »Mýma očima« se obouvá do tehdejších politiků. Podle kritiků, jak to pamětníci mívají ve zvyku, vynechává jednoho aktéra – sebe. Štrougal byl totiž po revoluci neúspěšně souzen za zneužívání pravomoci ústavního činitele a v roce 1965 údajně pomohl zastavit stíhání příslušníků StB podezřelých z vraždy tří lidí. „Chodili jsme často na procházky a samozřejmě jsme o tom mluvili. Nikdy se netvářil, že v tom s nimi nejel a že nenese část viny,“ brání Štrougala jeho dcera Eva Janoušková v rozhovoru pro MF Dnes.

Ta je dnes úspěšnou módní návrhářkou a s tatínkovými názory nikdy úplně nesouhlasila. „Potkávala jsem i lidi, kteří přišli o pas či nemohli studovat. A ani mně se v té době spousta věcí nelíbila,“ vzpomíná. Nezapomíná ale dodat, že její otec byl štědrý mecenáš umění i sportu. Koneckonců, nedávno na Štrougalovu pohostinnost vzpomínal i legendární český tenista Ivan Lendl…

Lubomír Štrougal (85)

• 1970 až 1988 československý premiér
• 1988 vyloučen z předsednictva ÚV KSČ
• 1989 neúspěšně kandidoval do čela KSČ
• 1990 vyloučen z KSČ
• 90. léta několikrát obviněn z trestných činů, které měl spáchat ve funkci předsedy vlády

Koho Štrougal kritizuje v pamětech?

• Prezidenta Antonína Zápotockého za to, že „nezvedl hlas proti nezákonnostem v politických procesech padesátých let“.
• Alexandra Dubčeka, tajemníka KSČ v době Pražského jara: „Vážím si osoby Alexandra Dubčeka. Nevážím si však jeho přístupu k rozhodování o klíčových otázkách politiky. Nerozhodnost a stálé odklady charakterizovaly danou situaci ve stranické centrále.“
• Prezidenta Gustava Husáka, za jehož politikaření se prý styděl: „Žádal jsem ho, aby si uvědomil, že jeho vystupování je někdy, ba často příliš autoritativní. Chápal jsem, že je – mimo jiné v důsledku dlouholetého věznění včetně letitých samovazeb – soustředěný sám na sebe. Byl to opravdu klasický introvert.“
• Celé vedení strany v době sametové revoluce: „To nešťastné vidění, že vše je v pořádku, že naprostá většina občanů je spokojena, to byla hrubá, notorická, neodpovědná chyba politického vedení. Pouhý povrchní pohled na reálnou situaci svědčil o opaku. To vše mě – byť podle mě opožděně – v září 1988 vedlo k rezignaci z vrcholných funkcí.“