Diagnóza: Rakovina mozku a plic - Jaroslav Hajný (71) a jeho boj: Musíte si vytknout cíl!

Do svých osmašedesátých narozenin nepotřeboval nemocnici, nikdy nebyl ani vážně nemocen. Pak se choroba dostavila bez varování a naprosto nečekaně. A rovnou ta nejzákeřnější – rakovina. Na Jaroslava Hajného (71) zaútočila dokonce víckrát. Nejdříve si vybrala mozek a potom plíce. Jaroslav Hajný bojuje a nad obávanou chorobou vítězí.

Dvě operace za sebou

Když se pan Jaroslav jednoho jarního dne roku 2006 probudil, nemohl vstát z postele. Dostavily se silné závratě, dvojité vidění a naprostá ztráta stability. Záchranka ho dopravila do nemocnice. Tam vyhodnotili situaci jako blok na páteři a po týdnu rehabilitace poslali pacienta domů. Protože se jeho stav nelepšil, přišlo na řadu CT vyšetření hlavy a plic. Pak už začal doslova kolotoč a události dostaly rychlý spád. „Po vyhodnocení CT jsem měl v podstatě dvě možnosti. Druhý den podstoupit operaci nádoru na mozku, nebo zemřít,“ vzpomíná na nejhorší chvíle svého života Jaroslav Hajný. Vybral si první možnost a v květnu 2006 byl na neurochirurgii českobudějovické nemocnice operován. Operace se zdařila a po týdnu byl propuštěn do domácího ošetření. Ještě zdaleka však neměl vyhráno. Čekala ho další operace v podobě vyjmutí zhoubného nádoru z plic. Po nezbytných vyšetřeních se operace uskutečnila v červenci téhož roku. Potom nastala fáze chemoterapie, která skončila až v listopadu. „Průvodní nepříjemné stavy při chemoterapii jsem prožíval bez potíží a po jejím ukončení jsem absolvoval kontrolní CT. To ukázalo, že plíce jsou sice v pořádku, ale v jizvě po operaci mozku se objevily další malé nádory. Proto byla navržena další operace hlavy na prosinec,“ líčí své nelehké období Jaroslav.

Třetí operace a ozařování

Po konzultaci lékařů došlo ke změně původního stanoviska a byl projednán pacientův nástup do pražské nemocnice Na Homolce. V lednu 2007 se Jaroslav Hajný ocitl na oddělení Leksellova gama nože. „Chtěl bych ubezpečit každého, koho gama nůž čeká, že se nemá čeho obávat. Samotný zákrok je bezbolestný a rychlý, také léčba je velmi šetrná,“ zdůrazňuje muž, který se nevzdával a myslel na budoucnost. Jako vášnivý lyžař měl i jedno předsevzetí. „Tenkrát jsem si říkal, mám dvě malé vnučky, které musím naučit lyžovat,“ dodává. Možná v tu chvíli netušil, že zdravotním překážkám stále ještě není konec. V květnu 2009 byla Jaroslavovi na magnetické rezonanci objevena nová drobná ložiska v oblasti mozku. Na pacienta tak čekalo celkové ozáření hlavy. „Proběhlo to bez problémů, jen se u mě projevilo mírné nechutenství a únava. V současné době jsem na tom relativně dobře, i co se týče fyzické kondice,“ říká Jaroslav Hajný, který za svůj zdravotní stav děkuje všem lékařům a sestřičkám v Českých Budějovicích a v Praze.

Věřte svým lékařům

Jak se s krutou nemocí vypořádat, radí Jaroslav v následujícím doporučení: „V první řadě věřte svým lékařům. Také si vytkněte cíl, na který se upnete. Například rodinu. Pokud je to možné, dělejte vše, co jste dělali před onemocněním. Koníčky, sport i práci. Já se snažím udržet si i tělesnou váhu. Nikdy mi nebylo špatně, ale neměl jsem chuť k jídlu. Teď už je to ale dobré,“ líčí své zkušenosti s nemocí. Přiznává, že je občas nervóznější a unavenější, z pravidelných půlročních kontrol u lékaře si prý ale nervy nedělá. Hůře prý jeho nemoc prožívala manželka, která se tenkrát, při oznámení diagnózy, psychicky sesypala. „Myslela na nejhorší a nemohla spát. Já jsem moc rád, že jsem mohl o své nemoci otevřeně mluvit v novinách, moc mi to pomohlo a děkuji vám za to,“ říká závěrem Jaroslav Hajný, který přeje každému brzké uzdravení a životní optimismus.

20.10.2009