Jiřina Bohdalová: Měla práskat na kolegy!

„Scházeli jsme se jednou dvakrát do měsíce, abychom na ni mohli působit. Jaroslava se během těchto schůzek snažila získat různé výhody. Balíčky pro otce do vězení, případně jeho propuštění,“ napsal na konci padesátých let minulého století do spisu kapitán Antonín Oplištil, který hřešil na Bohdalové nejcitlivějším místě. Tím byl její otec, který dostal v roce 1954 patnáct let za protistátní činnost. A kapitán, znaje nejslabší místo Bohdalové, měl jasný cíl, čím herečku, která vystupovala pod krycím jménem Jaroslava, zaúkolovat. Spis mluví totiž jednoznačně! „Kandidátka bude po naverbování použitá na rozprašování nepřátelských elementů z řad herců a estrádních umělců. Jako například: Horníček, Zázvorková a další,“ píše se ve spise.

Měla být ideálním práskačem

A proč si vybrali zrovna Bohdalovou? Dle jejich rychlého psychologického závěru byla ideálním »práskačem«! „Spolehlivost kandidátky a to, že spolupráci s MV nevyzradí, je dáno tím, že není nepřátelským živlem a také, že je spokojená se svou hereckou dráhou,“ napsal kapitán, který měl jasný postup, jak ji naverbovat. „Jaroslava byla získána na vlasteneckém podkladě formou postupného připoutávání a s cílem jejího využití v linii kultury. Jeví se jako zpravodajský typ,“ osvětluje ve spise svým nadřízeným Oplištil, kterému dělala vrásky na čele jen jedna věc. Její záliba v mejdanech a dlouhých nočních tazích. Na jeho vkus se Bohdalová moc často zúčastňovala různých večírků. „Velmi často chodí na mejdany pořádanými jak herci divadla ABC, tak estrádními umělci. A nechává za sebe v hostinských podnicích platit vína,“ všiml si po dlouhodobém zkoumání Oplištil. Zaujala ho ale i další věc, a to její náklonnost k druhému pohlaví. „Má ráda mužskou společnost. Je veselá a má dobré společenské vystupování.“

Prý estébákům sama volala

Přes své rozverné vystupování byla ale Bohdalová vždy při schůzkách s pracovníky StB velmi opatrná. Toho si všiml i kapitán, který s ní byl pravidelně v kontaktu. Podle něj ale nešlo o morální pohnutky, ale o čistě bezpečnostní záležitost. Nechtěla totiž být v budoucnu ničím kompromitována. Šokující je ale zjištění, že nekontaktovali jen agenti »Jaroslavu«, ale že i ona je, když něco potřebovala. „Schůzky s ní byly nutné ujednat telefonicky. Nikdy ne pevným termínem. To jí nevyhovovalo. Sama ale ŘO volala, když něco potřebovala,“ píše se jasně ve spise. »Jaroslava«, jak se Bohdalové říkalo, se schůzkami, jak se zdá, žádný problém neměla. A nejen to. Po první schůzce dokonce podepsala prohlášení o mlčenlivosti. „Po schůzce jsme se dohodli na dalších, abychom rozebrali jí nejasné problémy. Se schůzkami souhlasila. Poté sama napsala prohlášení o mlčenlivosti a vlastnoručně podepsala,“ píše se doslova ve spise, k jehož falzifikování měli pracovníci StB v šedesátých letech pramalý důvod.

Proč to dělala?

A proč to vše slavná herečka dělala? Důvod je jasný. V sázce totiž byla nejen její existence, ale poučená chybami svého otce nechtěla dát všanc životy svých blízkých. Navíc si jako herečka přišla na slušné peníze, které jsou dost důrazným stimulem. V divadle ABC si totiž už v té době vydělala 1100 Kčs. K tomu částečně vystupovala v televizi, filmu a na estrádách.

Sama ukončila »spolupráci«

Již soudem zpochybněná spolupráce přestala ihned, co se Bohdalová stala díky televizi trošku slavnou. „V současné době si získala díky televizi velkou popularitu a opět se ŘO vyhýbá,“ napsal kapitán do spisu, nechal prověřit loajalitu herečky, zda je tu možnost, že by vyzradila něco o tajných schůzkách, a její spis uložil do archivu. Ze spisu se dá tak vyčíst jen jedno: že se herečka snažila jen přežít dobu. Co by se stalo, kdyby se nestala slavnou? Vydržela by ten nápor a opravdu by nic neřekla?