Václav Fischer (55) o krachu Tomi Tour: Možná mě někdo odstřelí

Praha (lt) – Václav Fischer (55) – muž, jemuž tisíce klientů zkrachovalé cestovní kanceláře Tomi Tour nemohou přijít na jméno – poskytl exkluzivní a jediný rozhovor týdeníku Reflex.

Co si kdysi »legendární Fischer« myslí o krachu Tomi Tour i o své budoucnosti? O krachu Tomi Tour Podle Václava Fischera stály za krachem cestovní kanceláře konkurenční a politické tlaky.

„Mluvím o spiknutí. O konkurenčním boji mluvit nebudu, ten je jasný. A o politice řeknu jedno: moje hamburská společnost Aircraft Liesing Maier und Fischer je ve sporu s českým státem. Zabavili nám tu dvě letadla, jež jsme v roce 1997 koupili za sedmdesát milionů amerických dolarů, a už asi čtyři roky chátrají na letišti. My žalujeme český stát.“

O strachu z fyzické likvidace

Václav Fischer počítá i s tím, že mu v Česku někdo fyzicky ublíží.

„Klidně. Proč ne? Nebo mě dokonce odstřelí, třeba někdo z lidí, kteří mi v minulosti anonymně vyhrožovali, abych spolupráci s Tomi Tour ukončil a do Čech nejezdil.“ O tom, jak v roce 1999 začal s politikou „No a tak já jsem se jednou takhle probudil a řekl si: Je volné místo v Senátu, zemřel senátor Benda, je to na Praze 1 a možná jedinečná příležitost, jak vstoupit do politiky.“

O svém podnikání

„V roce 1978 jsem hnusně ochudil rodiče o promoční hostinu, odjel místo ní do Německa a v roce 1980 otevřel cestovní kancelář. Během sedmi let jsem z malé cestovky dokázal vybudovat čtvrtou nebo pátou největší cestovní kancelář v Německu. Tu jsem pak za velké peníze prodal, v řádu miliard korun. Kdybych si je schovával do štrozoku, nemusel bych už nikdy pracovat.“

O založení československé CK Fischer

„Revoluce mě zastihla na ostrově Gran Canaria a já hned letěl do Československa. Poprvé za ty dlouhé roky bez víza. Chodil jsem po Praze a říkal si: Bylo by dobré něco tady udělat. Myslím, že dva týdny nato jsem ve spolupráci s jednou cestovkou prodával zájezdy.“

O exekuci spojené s krachem CK Fischer v roce 2003

„Když se vám to stane, jste v šoku a nemáte čas na city ani pocity. Když vám berou zpod zadku křeslo, na němž sedíte, tak rozhodně nemyslíte na to, že o vás v Německu předtím psali, že jste zázračný chlapec z Východu.“

O tom, kdy se cítil nejšťastnější

„Asi v těch osmdesátých letech. Byli jsme mladý, hezký... Byla to taková pionýrská léta.“ O budoucnosti „Budu se zabývat poradenstvím – v Německu a možná i v Česku. V Česku už ale nebudu nic prodávat. Ani kolíčky na prádlo. Už jen chci, ať se tu jasně prokáže, že to, co se stalo s Tomi Tour, byla připravená akce.“