Bumbej, maličký, ať můžeš žít! Lidé zbytečně odnášejí mláďata srnek z lesa

Bezmoc a vztek pociťuje Radek Bill, vedoucí stanice pro hendikepované živočichy v Hradčanech u Mimoně. Lidé mu hojně přinášejí čerstvě narozená srnčata či mláďata daňků. Zvířecí miminka se ale do stanice většinou dostanou zbytečně! Děti i dospělí je najdou ležet v borůvčí a myslí si, že je opustila máma. To je ale velký omyl, který mláďata většinou zaplatí životem!

Bill, který se o zraněná zvířata stará celý život, je smutný. „Lidé si neuvědomují, že mláďata běžně leží v borůvčí či pod kapradinami a jejich matka je v pozadí a hlídá si je. Vzdálí se třeba na tři hodinky, ale pak k mláděti zase přijde, aby ho nakrmila. Zvíře je v bezpečí, po narození navíc nevydává pach, aby nepřilákalo útočníky. Když lidé při sběru borůvek nebo hub takové zvíře najdou, myslí si, že je opuštěné, a přinesou mi ho. Vezmou klidně i srnče s pupeční šňůrou. Tím mu podepíší rozsudek smrti,“ zlobí se Bill.

Zachránit se podaří zhruba dvě mláďata z devíti. Kritické jsou první dva dny, pokud po narození mládě nedostalo napít mateřského mleziva. „Tohle mléko u srnčat nastartuje činnost žaludku a nejde ničím nahradit. Pokud se mládě nenapije, dostane průjem, nastupuje dehydratace a smrt. Další kritické období je sedmý a osmý den. Mláďata také potřebují sucho, závětří a klid.“

Roztomilý třítýdenní srneček má už naštěstí vyhráno. Co tři hodiny pije mléko z kojenecké lahve a pěkně roste. „Mléko připravuji z dvojnásobné dávky Sunaru a přidávám do něj rozdrcené tablety zinku, hořčíku a vápníku,“ vysvětlil Bill.

24.6.2009