Slova, která odsoudila netvora...

Tentokrát se ale nejednalo o filmové triky, ale o mrazivou skutečnost. Přečtěte si teď ta nejsilnější svědectví a názory, které během vyšetřování a procesu zazněly. Jen tak si můžete udělat docela jasnou představu, co je Josef Fritzl za člověka. Pokud se v jeho případě dá o příslušnosti k lidskému rodu vůbec mluvit...

• „Nejsem monstrum, mohl jsem je přeci kdykoliv zabít.“
  Takhle se Josef Fritzl obhajoval u soudu.
• „Nejsem typ muže, který by zneužíval děti. Dělal jsem to, až když byla dole.“
  Josef Fritzl v reakci na obvinění, že Elisabeth zneužíval již od 11 let.
• „Od chvíle, kdy přišla do puberty, toulala se v noci po hospodách, pila alkohol, smrděla kouřem. Měl jsem ji nechat zvlčit? Vždycky jsem ji přivedl domů, ale vytrhla se mi a zmizela, proto jsem musel vytvořit místo, kde bych ji držel v izolaci od okolního světa.“
  Takto Josef Fritzl vysvětloval, proč Elisabeth do sklepa zavřel.
• „Po celých dvacet čtyři let jsem věděl, že to, co dělám, není správné. Že musím být šílený, když něco takového činím.“
  I tohle řekl Fritzl během procesu.
• „Má dcera neměla šanci uniknout. V noci jsem přišel do sklepa, lehl jsem si na ni. Vím, že to nechtěla, ale moje touha dělat něco zakázaného byla silnější.“
  Josef Fritzl
• „Myšlenka, abych s ní měl poměr, mě napadla až asi počtyřech až pěti měsících. Tou dobou už jsem o ní vůbec neuvažoval jako o dceři, protože jsem v ní viděl spíš ženu, partnerku. Vysvětloval jsem jí pokaždé, že ji nemohu pustit na svobodu, protože tím bych ji ztratil.“
  To řekl Fritzl k tomu, že znásilňoval vlastní dceru.
• „První tři roky věznění nebyla v podzemní cele teplá voda, sprcha ani klimatizace. Děti se musely plazit, aby se mohly v kobce pohybovat.“
  Christiane Burkheiserová, státní zástupkyně.
• „Byl vůči mně velice brutální. Když jsem nechtěla souložit, otec ubližoval dětem. Všichni jsme věděli, že je schopný do nás kopat nebo s námi jinak špatně zacházet.“
  Elisabeth o brutalitě svého otce.
• „Soud to udělal velmi dobře: jakmile mandant v sále dceru uviděl, zcela ho to rozhodilo a vnitřně se zhroutil.“
  Fritzlův obhájce Rudolf Mayer o chvíli, kdy soudní síň navštívila Elisabeth, což způsobilo definitivní obrat.
• „Lituji z celého srdce, co jsem udělal své rodině. Nemohu to už bohužel napravit. Mohu se jen snažit škody pokud možno omezit.“
  Josef Fritzl před soudem.
• „Nevím, proč jsem nepomohl. Doufal jsem, že se z toho dostane sám. Doznávám svou vinu. Měl jsem rozeznat, že dítě je na tom zdravotně špatně.“
  Josef Fritzl o úmrtí malého Michaela.

Sklepní vězení:

Celý sklepní »byt« měl rozlohu 55 m2. Klíče od sklepního podlaží měl jen Fritzl a od dveří vstupního schodiště tam musel člověk projít přes dalších pět místností a osmero zamčených dveří! Ty poslední (ze železobetonu, těžké 400 kg) byly opatřeny zámkem s elektronickým kódem. Zdi a stropy (vysoké 1,7 m) byly pokryté plísní. O vzduch se starala jen jedna větrací šachta, dalo se tam sotva dýchat. Fritzlovy oběti proto většinu dne buď ležely, nebo seděly. Když »zlobily«, za trest jim Fritzl vypnul na celý den ve sklepě elektřinu – musely tak být ve vlhké tmě, kterou táhl průvan a v níž se proháněly krysy.

Netvor dostane luxus!

Josef Fritzl si svůj trest odpyká v přísně střeženém ústavu pro duševně narušené pachatele ve Vídni. Na cele bude mít televizi, rádio, počítač a hudební aparaturu. Dokonce mu údajně bude umožněno, aby měl u sebe domácí zvířátko, když si to bude přát. Společně s dalšími vězni bude mít možnost každý den mezi 9. a 16. hodinou využívat kuchyň a společenskou místnost. Prostě komfort, o kterém se jeho obětem ani nezdálo. Fritzlova švagrová Christiane Rennerová se k tomu v britském deníku Daily Mirror vyjádřila stručně. „Měli by ho hodit do jámy, dát na ni víko, zamknout a zahodit klíč,“ řekla.