Josef Fritzl: Sklep byl moje říše! Druhý den procesu století s nejkrutějším otcem světa - Zpověď tyrana

Za zpověď »bestie z Amstettenu« nabídly už troje světové noviny Josefu Fritzlovi (73) v přepočtu od 28 do 40 milionů korun. Kdyby napsal knihu, dostal by ještě víc – bratru 140 milionů Kč. Jenže je ve vazební věznici a úřady mu zatím dovolily natočit jen rozhovor pro televizi. A 45 milionů korun, jež za interview dostane, Fritzl kompletně odevzdá své dceři Elisabeth (43), kterou 24 let držel ve sklepě jako sexuální otrokyni, pravidelně ji znásilňoval a počal s ní 7 dětí (jedno ve sklepě zemřelo).

Interview bude prodáno do celého světa po ukončení soudního procesu – možná tedy už o víkendu nebo příští týden by se mělo objevit na obrazovkách. Otázky pro něj musely být dodány s předstihem a Fritzl odpovídal německy i anglicky. Deník Aha! už nyní ale sestavil rozhovor s »nejkrutějším otcem světa« z otázek vyšetřovatelů a soudců a Fritzlových autentických odpovědí, které unikly z policejních spisů a od právě probíhajícího soudu…

• Pane Fritzle, jaké bylo vaše děství?
  „Jsem jedináček. Matka mě nechtěla. Bylo jí už 42 let, když jsem se narodil. Můj otec matku stále podváděl. Když mi byly čtyři, matka ho z domu vyhodila.“
• Jaká byla vaše matka?
  „Byla to silná žena. Vedla mě k disciplíně, pořádku. Umožnila mi dobré vzdělání a práci. To kvůli tomu chodila z práce ztrhaná. Byla to nejlepší žena na světě. A já byl její muž.“
• To myslíte doslova? Zneužila vás někdy matka sexuálně?
  „Ne, nikdy! Moje matka byla slušná, distingovaná. Obdivoval jsem ji, velmi.“
• I když vás často mlátila?
  „Disciplína musí být.“
• Měla vás ráda?
  (dlouho mlčí) „Prostě nechtěla dítě a podle toho se ke mně i chovala.“ Pozn.: Když zestárla, vrátil jí to Fritzl i s úrokem – zamkl ji v patře do jejího pokoje a zazdil okno, aby už nikdy neviděla slunce. Takhle žila dalších 21 let, než v roce 1980 zemřela.
• Představoval jste si svou matku v sexuálních fantaziích?
  „Ano. Ale byl jsem silný a ty touhy jsem dokázal potlačit.“
• Proč jste si vybral za manželku Rosemarii?
  „Vždy jsem si přál mít hodně dětí, nechtěl jsem, aby moje dítě bylo jedináček jako já. A Rosemarie se mi zdála jako vhodná matka.“
• Byla Rosemarie podobná vaší matce?
  „Ne! S ní neměla nic společného. Byla báječná, ale jinak byla plašší a slabší než moje matka. Stejně jako já se ale Rosemarie dokázala obětovat svým dětem.“
• V roce 1967 jste znásilnil jednu ženu. Bylo vám tehdy 32 let, byl jste ženatý a měl už dvě děti. V noci jste vlezl oknem do bytu mladé zdravotní sestřičky, která spala, přiložil jste jí ke krku ten nůž a řekl: „Jestli pípneš, podříznu tě.“ A pak jste ji znásilnil. Proč jste to udělal?
  „Vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo. Byl jsem za to ale potrestán. Odseděl jsem si 18 měsíců.“
• Rád jste ovládal druhé? Cítil jste se dobře jako hlava rodiny?
  „Vždy jsem si zakládal na dobrém vychování. Jsem prostě ze »staré generace«. Vyrostl jsem za nacismu. Tehdy znamenal dril a přísnost hodně. Něco jsem z toho asi i přejal.“
• Jak byste označil jako vnější pozorovatel někoho, kdo by zavřel svou vlastní dceru na 24 let do kobky?
  „Jako nezávislý pozorovatel? Asi také jako bestii nebo monstrum. Ale u mě šlo o něco jiného. To těžko pochopíte. Nelíbí se mi, jak je veřejnost o mém případu jednostranné informována. Nejsem žádný netvor – mohl jsem je přece kdykoliv zabít, ale nikdy jsem jim neublížil.“
• Vaše dcera Elisabeth řekla, že jste ji zneužíval už od 11 let!
  „To není pravda! Nejsem muž, který by si začal něco s dětmi. Teprve později, až když byla dole ve sklepě. Nejsem žádná zrůda.“
• Proč jste si vybral z vašich 5 dcer právě Elisabeth? Protože byla nejhezčí? Nebo že se jako jediná z rodiny nenechala kontrolovat?
  „Ale vůbec ne! Elisabeth byla špatné dítě. Od začátku puberty přestala dodržovat pravidla. Celé noci trávila v pochybných hospodách, pila, kouřila. Snažil jsem se ji z té žumpy vytáhnout. Zajistil jsem jí místo servírky, ale ona dvakrát utekla a stýkala se se špatnými lidmi. Proto jsem se musel postarat o místo, kde bych ji mohl izolovat od vnějšího světa. Copak jsem ji měl nechat úplně zvlčit? Nechat ji, aby někde umřela na drogách?“
• Jak dlouho jste svůj čin dopředu plánoval?
  „Dva tři roky. Zažádal jsem si o povolení přestavit sklep na protiatomový kryt a začal tam budovat sklepní byt. Chtěl jsem uchránit Elisabeth od drog a zla vnějšího světa. Miloval jsem ji, chtěl jsem s ní žít jako muž a žena, jako spokojená rodina.“
• Neměl jste strach, že tam někdo přijde? Třeba vaše žena, nájemníci?
  „Udělal jsem opatření. (Od dveří vstupního schodiště tam musel člověk projít přes dalších pět místností a osmero zamčených dveří! Ty poslední (ze železobetonu, váha 400 kg) byly opatřeny zámkem s elektronickým kódem – pozn. red.) A každý v tom domě věděl, že sklep v mém domě patří jen mně. Byla to moje říše, kam jsem směl jen já. Každý to věděl, moje žena, moje děti, moji nájemníci. A nikdo se neodvážil do mé říše vstoupit nebo se zeptat, co tam dole dělám. Všem jsem řekl, že dole mám dílnu.“
• Neměl jste výčitky svědomí, jak tam »ti dole« žili?
  „Měli se tam dobře. Nic jim nescházelo. Zřídil jsem jim tam i maličkou koupelnu a toaletu. Donesl jsem tam postele, sporák a ledničku.“
• Myslíte, že se tam Elisabeth měla dobře? 24 let neviděla slunce a navíc jste ji tam pravidelně znásilňoval!
  „Má touha mít sex s Elisabeth sílila. Věděl jsem, že ona nebude chtít, věděl jsem, že ji budu trápit. Ale tou svojí vzpurností mě provokovala. A ta touha udělat konečně něco zakázaného mě nakonec přemohla. Bylo to jako droga.“
• Co jste cítil, když poprvé otěhotněla…
  „Byl jsem rád, chtěl jsem s ní mít dítě. Matka – to je nejkrásnější role každé ženy. Udělal jsem ji tím šťastnou.“
• A pak přišel porod. Pomáhal jste jí s ním?
  „Ne, zvládla to sama. S lékárničkou a horkou vodou. Dříve také lékaři u porodu nebyli potřeba. Před tím se ale strašně bála. Tak jsem jí donesl dolů lékařské knihy, aby v den »D« věděla, co má dělat. Obstaral jsem jí ručníky, dezinfekci a pleny… Na děti jsem se těšil. Líbilo se mi mít ve sklepě opravdovou rodinu – ženu a pár dětí.“
• Co kdyby se s vámi něco stalo – to by všichni dole zemřeli?
  „Pokaždé, když jsem bunkr opouštěl, aktivoval jsem časovač, který garantoval, že dveře se po určité době otevřou, kdybych zemřel.“
• Proč jste tři z dětí, které jste počal s Elisabeth, vzal žít nahoru do bytu?
  „Lisa moc křičela a postonávala, narušovala náš řád »dole«, musela proto pryč. I Monika a Alexander byli slabí, problematičtí a nemocní. A moc mi tam řvali.“
• Co si vůbec teď o Elisabeth myslíte?
  „Podřídila vše »štěstí« své rodiny. Byla to moje »druhá žena«, která byla také vynikající hospodyní a matkou.“
• Jak vypadal jejich běžný den v kobce…
  „Snažil jsem se o Elisabeth i o své děti ve sklepě postarat co nejlépe. Nosil jsem dceři květiny, dětem knížky a plyšáky. Když Elisabeth ohřívala naše oblíbená jídla (Fritzl kupoval jen »hotovky« v obchodě, aby se jídlo nekazilo – pozn. red.), sledoval jsem s dětmi dobrodružné filmy na videu. Pak jsme si sedli ke stolu a společně jsme se najedli. I Vánoce a narozeniny jsme tam společně slavili. Prostě jsem ve sklepě vedl druhý život s druhou rodinou.“
• Říkáte, že jste Elisabeth i děti miloval. Jenže ji jste denně znásilňoval a děti tvrdě trestal – bil jste je pěstmi, kopal do nich…
  „Trestal jsem je, když se protivily řádu. Nedělalo mi to rozkoš, dělal jsem to kvůli nim – aby z nich vyrostli dobří lidé. Ukažte mi otce, který občas nedá zlobivému dítěti pohlavek – a přesto nikdo neřekne, že nemá to dítě rád.“
• Elisabeth tvrdí, že se musela rozhodovat, zda se nechat znásilnit, či zemřít hlady. Doslova řekla: „Sex byl to jediné, co ho nutilo chodit za námi do sklepa a nenechat mě i děti umřít hlady a žízní...“
  „Ne, já je miloval. Byli moje rodina.“
• Ve sklepě jste ale Elisabeth znásilňoval před očima jejích dětí!
  „Ty děti byly i moje… Navíc – vždy jsem před tím zhasl. Víte, nikdy jsem se jí při »tom« nemohl dívat do očí. A když byly děti starší, zahnal jsem je vždy před tím do jiné místnosti.“ Pozn.: Kde ale všechno slyšely – mezi místnostmi nebyly žádné dveře…
• Prý jste jim vyhrožoval, že v případě pokusu o útěk zemřou.
  „Nepotřeboval jsem žádné tělesné násilí. Oni mě plně akceptovali jako hlavu rodiny, nikdy by si nedovolili mě napadnout. A kromě toho věděli, že jen já znám číselný kód dálkového ovládání dveří, kterým se sklep otvíral a zavíral.“
• Takže váš údajný výrok »Pokud se pokusíte otevřít vstupní dveře, automaticky se pustí jedovatý plyn a všichni se udusíte« není pravdivý?
  „Já jsem jim jen vždy řekl, že se nemají pohybovat blízko dveří z vězení, jinak by je mohl zabít elektrický proud.“
• Dokdy jste je tam chtěl držet? Než sám zemřete?
  „Ne. Chtěl jsem Elisabeth, Kerstin, Stefana a Felixe přivést k sobě domů – už brzy. Zestárl jsem, stával jsem se nepohyblivým, věděl jsem, že už se brzo nezvládnu o ně v bunkru postarat. Ten den se blížil a já celé ty roky platil za Elisabeth pojištění a i do pozemkových knih jsem ji zapsal jako spolumajitelku domu.“
• Co byste pak řekl manželce, sousedům, úřadům?
  „Elisabeth a děti by po propuštění řekli, že byly na tajném místě, u jedné náboženské sekty.“
• Nikdy jste neměl výčitky svědomí, že jste jim zničil život?
  „Celých 24 let jsem věděl, že to, co dělám, není správné, že musím být šílený. Ale prostě jsem chtěl Elisabeth zachránit, a pak už se to rozjelo a z toho vlaku nešlo vystoupit. Musel jsem vést dvojí život. Nahoře jsem fungoval jako každý otec, vydělával peníze, abych zabezpečil rodinu. Pokaždé jsem měl ale na paměti, že musím zabezpečit i svou druhou rodinu dole. Byla to pro mě samozřejmost. Měl jsem dole svou ženu a naše děti. Já nejsem žádné monstrum.“
• Nemyslíte teď občas ve vazební věznici na to, jestli by nebylo pro vás lepší umřít?
  „Ne, teď chci jen jedno – trest. Chci pykat za své činy.“ Pozn.: Podle psychologů mu tuhle odpověď poradil právník – říká se tomu »účinná lítost«. Z předchozích odpovědí je ale jasné, že ve skutečnosti si myslí něco jiného.
• Byl vás už někdo z rodiny ve vězení navštívit?
  „Ne. Jen můj starý kamarád.“
• Ani vaše manželka ne? Prý se chce s vámi rozvést…
  „Ne, tomu nevěřím. To by Rosi nikdy neudělala. Slíbila mi věrnost před Bohem – v dobrém i zlém. Ona je dobrá katolička… (poprvé téměř pláče) Chtěl bych se s ní setkat. I s Elisabeth. Vysvětlit jim své činy. Omluvit se…“
• Podle vaše advokáta můžete dostat třeba jen 7,5 roku vězení. Co když vám dají ale 20 let, nebo doživotí?
  „Je mi 73 let, jsem už starý muž. Délka trestu pro mě není důležitá. Co jsem chtěl, to jsem už na tomhle světě prožil.“

Znásilňoval ji podle pornokazet!

V rakouském Sankt Pöltenu pokračoval včera druhým dnem proces století s »netvorem z Amstettenu« Josefem Fritzlem (73), který 24 let držel v zajetí ve sklepních prostorách svého domu dceru Elisabeth (42), soustavně ji znásilňoval a zplodil s ní 7 dětí (jedno z nich ve sklepě umřelo). Co přinesl včerejší den tohoto procesu století?

Soud opět pokračuje s vyloučením veřejnosti. Ještě před zahájením líčení se ale v budově tísní skupina zhruba 200 novinářů. Povoleny jsou kamery a fotoaparáty, nikoliv mikrofony: „Jak jste se cítil během prvního dne procesu? … Celý svět se ptá, proč? … Máte na to odpověď?“ pokřikují na Fritzla, jenž vchází do soudní síně opět maskován modrými deskami. Ten ovšem stejně jako předchozí den jen zarytě mlčí. Novináři jsou brzy ze soudní budovy vykázáni. Důvod? Veřejnost se podle soudu nesmí dovědět žádné detaily o utrpení oběti obžalovaného Fritzla. Ten pak o přestávce vyjde na chodbu a netuše, že jsou tam fotografové, poprvé u soudu odhaluje svou tvář.

Během druhého dne procesu soudci věnovali pozornost videozáznamu výpovědi znásilňované Elisabeth, která svého otce nechce již nikdy vidět a neobjeví se ani u soudu. Videozáznam trvá 11 hodin. Z jeho obsahu mrazí. Ani zkušení a otrlí soudci ho proto nemohou sledovat déle než dvě hodiny. Elisabeth do kamery líčí, jak Fritzl vešel do sklepa s krabicemi plnými pornokazet a chtěl po ní, aby napodobovala některé scény. Popisuje, proč se přestala bránit – věděla, že její život závisí na tom, zda bude s únoscem spolupracovat. Mluví o tom, že příliš velké sexuální pomůcky, které ji Fritzl donutil používat, jí způsobily vnitřní zranění. A vypovídá o události pro ni nejbolestnější, a sice o smrti dvojčete Michaela, který skonal tři dny po svém narození.

U soudu také zaznělo, že Fritzl s dcerou za prvních 9 let věznění vůbec nepromluvil, přesto ji téměř denně znásilňoval. Znásilňování trvalo až čtyři hodiny v kuse! Státní zástupkyně Christiane Burkheiser to popsala nekonečným proudem vět: „Zhasnuté světlo. Znásilnění. Rozsvícené světlo. Plesnivé zdi. Znásilnění. Zhasnuté světlo. Znásilnění…“

Manželka se zhroutila

V sedmnácti zavřel Josef Fritzl svoji dceru Elisabeth do sklepního vězení, kde ji pak držel 24 let – až do loňského dubna, kdy na něj náhodou přišla policie. Za tu dobu s ní počal 7 dětí – jedno ve sklepě umřelo, tři (které moc křičely) si vzal »nahoru« do bytu (vychovávala je pak jeho manželka Rosemarie), zbylé tři žily dál ve sklepě. Mnohé už bylo osvětleno, veřejnost si ale dál klade fůru otázek. Pokusme se na ty hlavní odpovědět.

• Jak to, že Elisabeth »venku« nikomu nechyběla?
  Fritzl na policii nahlásil, že opět utekla z domova (předtím to takhle opravdu udělala už dvakrát). Dokonce pak Elisabeth donutil napsat své matce Rosemarii dopis, že je kdesi v náboženské sektě.“
• Kolikrát ji ve sklepě znásilnil?
  Už když jí bylo 11 let, začal jí dávat pod polštář pornočasopisy, a tehdy ji poprvé také zneužil. Ve sklepě, kde strávila celkem 8643 dnů (od srpna 1984 do dubna 2008), ji pak znásilnil více než 4000krát! Úplně na konci už spal ale s Elisabeth málo. Přestože jí bylo 42 let, vypadala na 65, měla úplně šedivé vlasy, ztrhaný obličej a pouze tři zuby – ostatní jí vypadaly.
• Proč nebyla obviněna i Fritzlova manželka Rosemarie (69), s kterou měl Fritzl »legálně« dalších 7 dětí?
  Nepodařilo se dokázat, že o řádění manžela věděla. Bývalý nájemník Alfred Dubanovsky (42) prý ale viděl, jak jednou pomáhala manželovi do sklepa s vozíkem plným jídla.
• Jak to, že Fritzlova žena vychovávala v domě tři ze šesti Elisabethiných dětí?
  Fritzl jí vždy namluvil, že je našel přede dveřmi svého domu – že je tam poslala ztracená Elisabeth… Nyní se ale Elisabeth se svojí matkou nestýká. Zavrhla ji, je přesvědčena, že o týrání věděla. Navíc ji štve, že tři děti (ty, co žily v domě) Rosemarii stále oslovovaly »mami« místo »babi«. Rosemarie nyní žije na neznámém místě: „Nevím, kam teď půjdu. Můj život se úplně zhroutil. Nemám peníze. Ztratila jsem hrdost a rodinu.“
• Jak se choval Fritzl k rodině »nahoře«?
  Podobně krutě. Manželku Rosemarii a děti kopal, bil a vyhrožoval jim smrtí. Manželka mu ale zůstala věrná i poté, co byl v roce 1968 odsouzen k 18 měsícům vězení za znásilnění jedné ženy z Lince. Věděla prý i o jeho »sexuálních« výletech do Thajska, kde si mj. kupoval také malé chlapečky, i o jeho návštěvách bordelů. Číšník nevěstince v Linci se tisku svěřil, že Fritzl byl jejich pravidelným návštěvníkem. „Patřil k třem procentům zákazníků, kteří jsou velice perverzní a určitě i psychicky narušení,“ řekl.
• Jak Elisabeth a děti ve sklepě trestal?
  Když »zlobily«, za trest jim vypnul na celý den ve sklepě elektřinu – musely tak být ve vlhké tmě, kterou táhl průvan a v níž se proháněly krysy.
• Umějí děti ze sklepa číst a psát?
  Ano. Učila je tam Elisabeth.
• Co teď dělají děti ze sklepa?
  Možná, že zatím vůbec nic netuší. Jsou izolovány od veřejnosti kdesi na klinice, od matky nic nevědí a vyšetřovatelé s nimi nehovořili – a zřejmě ani nebudou. Mají novou identitu, stejně jako děti »seshora«, které jsou na klinice také.
• Nezneužíval Fritzl i některé ze svých dětí-vnoučat, které měl s dcerou Elisabeth?
  Původně se spekulovalo, že obětí jeho zvrhlých choutek měla být ve sklepě i dnes 19letá Kerstin – to se ale nepotvrdilo. Možné ale je, že se jen Kerstin bojí promluvit – stejně jako ostatní »sklepní děti« totiž netuší, že je Fritzl zatčený.
• Co »sklepní děti« venku nejvíc překvapilo?
  Šestiletého Felixe hlavně slunce. „Držel si ruku před očima, pak ji rychle oddálil, a když ho zasáhl proud světla, radostně zavýskal,“ popsal jeho reakci policista. „Je tam nahoře Bůh?“ zeptal se pak Felix, kterého fascinovaly i mobily policistů. Jízda výtahem ho naopak vystrašila… Pak ale nastaly horší časy. Stefan (18) a Felix (6) jsou zmatení, mají noční můry a stále dělají nečekané, trhavé pohyby. U obou chlapců, kteří celý svůj život prožili ve tmavém sklepě, se projevují podobné symptomy, jaké byly naposled viděny u vězňů z koncentráků z 2. světové války. Podle lékařů bude trvat nejméně 8 let, než se z následků otřesného zacházení jakžtakž dostanou.