Parsifal Imanuel: Prezidente, dejte mi milost! Jsem psychicky na dně!

Tak to by do sebevědomého Jana Dietricha Dvorského (43) nikdo neřekl! Druh dcery herečky Mileny Dvorské Lucie se s prosíkem obrací na prezidenta Václava Klause (68). A žádá ho rovnou o milost! Už šestnáct let je totiž s matkou svých osmi dětí stíhán kvůli tomu, že ty nejstarší tehdy odmítali posílat do školy a místo toho je vyučovali doma. Od zahájení policejního šetření se rodina skrývá neznámo kde a už toho má plné zuby!

Dvorský, uměleckým jménem Parsifal Imanuel, dokonce nedávno zkolaboval a skončil v nemocnici. Za vše prý mohla mediální a lidská štvanice. Rodina údajně dostávala stovky zlých dopisů, média ji bez důkazů spojovala s týráním dětí v kuřimské kauze, na klidu jim prý nepřidalo ani osočování ze strany Mileny Dvorské v její televizní 13. komnatě.

„Sesypal jsem se. Jmenuje se to panická ataka, a to se člověku začne špatně dýchat, má pocit, že mu pukne srdce, je mu na omdlení a dostává kolapsy, při nichž je přesvědčený, že je nelze přežít. V půli prosince mě odvezli záchrankou do nemocnice. Zhubl jsem patnáct kilo a pomalu se vzpamatovávám,“ svěřil se nám Dvorský, který doufá, že Klaus bude při udělování milosti na rozdíl od odmítavého Václava Havla velkorysejší a celá rodina se bude moci přestat skrývat jako ti největší zločinci!

Text dopisu prezidentovi

Vážený pane prezidente Klausi!

Už šestnáct let visí nade mnou a mou ženou »Damoklův meč« v podobě trestního stíhání (mravní ohrožování mládeže). Máme osm dětí a vzděláváme je sami, naše trestní stíhání zapříčinilo přitom právě to, že jsme odmítli posílat své děti kdysi do školy (v té době domácí výuka nebyla ještě možná).
Nejsme ani v nejmenším odpůrci vzdělávání dětí, ale jsme odpůrci současné podoby školství pro děti, které přináší víc škody než užitku. Přesto se naše děti nevyhýbají vědomostem, ani se nestraní kolektivu, jenž je podle všech tolik důležitý pro všestranný rozvoj osobnosti.
Kvůli stíhání jsme se ale museli stáhnout do tvrdé »ilegality«. Každý se na mých internetových stránkách může přesvědčit, že moje děti jsou krásné, inteligentní, bystré, nadané a všestranně zdravé osobnosti. Samozřejmě kromě těch nejmenších se učí cizí světové jazyky, hrají na hudební nástroje, zpívají, malují, píší, ovládají práci na počítačích atd. Některé naše děti už dospěly (třem nejstarším dcerám je 22, 18 a 17 let).
Považujeme za smutné, irelevantní a nedemokratické, že jsme i nadále stíhani, respektive že doposud nebylo naše stíhání zastaveno. Podle mých informací nejde vůbec ani po tolika letech o mrtvý případ, policie v nedávné době prováděla mnoho šetření u mých známých, zda něco nevědí o mém pobytu. Mám sice všemožné »svérázné« názory, avšak na to mám – doufám – právo. Mé názory a činy jsou absolutně nenásilnické, mírumilovné, řekněme pacifistické, neextrémistické, důsledně nesektářské. Jsem proti jakémukoli zotročování či manipulování člověka člověkem. Bývám spojován se sektami, ale to je pouhá potměšilá spekulace, kterou mi přisoudil tisk už před mnoha lety a která se se mnou nyní už »automaticky« táhne, ačkoli se nezakládá na pravdě. Já i moje žena jsme velicí nepřátelé všeho sektářského, tmářského a ohlupujícího, vystupujeme proti tomu, jak se dá (ovšem zatím marně).
Bývám ve svých názorech někdy až tvrdý a neústupný, ale – opět doufám – na to mám taky právo. Nikomu neškodím, protože páchání zla se mi příčí. Jsme velcí příznivci myšlenek a snah, které prosazuje například paní ministryně Džamila Stehlíková, zejména její prosazování zákonů o trestnosti jakéhokoli násilí na dětech se nám líbí.
Už 16 let se musíme skrývat – a přece vydávám knížky (např. u známého nakladatele Mati mi vyšel román, jakož i tři další v brněnském nakladatelství Ryšavý), skládám, hraju a zpívám písničky, které se značným úspěchem zveřejňuji na svých internetových stránkách, a věnuji se ze své »ilegality« spoustě dalších kulturních aktivit. Lidé mě hojně čtou a poslouchají – a tím směšněji vyznívá naše trestní stíhání.
Jsme »případ«, který nemá v Čechách (a možná ani jinde) obdoby – a opravdu nám to není ani trochu příjemné. Několikrát jsme marně žádali o milost pana Václava Havla, nyní se s toutéž prosbou obracíme na Vás. Děkujeme.

Jan Dietrich Dvorský a Lucie Dvorská