Osm kuriózních příběhů záchranářů
Říká se, že Vánoce jsou svátky pohody a klidu. Své o tom vědí nejen úklidem, pečením a vařením vystresované hospodyňky, ale i zástupci některých profesí, například záchranáři. Právě v době, kdy se ostatní veselí, užívají si a slaví konec roku, muži v oranžových kombinézách mají pořádně napilno. O tom, co vše se může ve sváteční dny přihodit, se se čtenáři Nedělního Aha! podělili záchranáři Asociace samaritánů ČR Prahy – západ.
Vyjížděli na hřbitov i k hořícímu Mikuláši!
Radek Benda (39), záchranář
RACHEJTLE V LAHVI
„Jednou před koncem roku jsme vezli pacienta s vážným úrazem oka, který slavil s předstihem Silvestra. Do prázdné lahve od šampusu umístil poslední den v roce dopoledne rachejtli, která bohužel předčasně explodovala a zasáhla muže do obličeje. Zřejmě se chtěl podívat, jak rachejtle poletí, což se mu stalo osudným. Zraněného jsme předali na oční oddělení nemocnice na Bulovce, ale jak to s amatérským pyrotechnikem dopadlo dál, nevím.“
KVŮLI HOLCE PŘIŠEL O ŽIVOT
„Vzpomínám si na případ, kdy se dva kamarádi poprali na Silvestra kvůli holce. Své sehrál zřejmě i alkohol, který oba soky posílil a bojovně naladil. Jeden z nich se při pádu nešťastně zranil do hlavy a až ráno byl nalezen s nitrolebním krvácením. Prvního ledna jsme ho předávali letecké záchranné službě a ještě téhož dne v odpoledních hodinách dotyčný zemřel. Jednalo se o nešťastnou náhodu s tragickým důsledkem,“ vzpomíná na novoroční smutnou událost Radek Benda.
František Klein (36), vedoucí provozu výjezdových skupin
SMRT POD STROMEČKEM
„Na svátky jsem moc často nesloužil, ale na dva případy z tohoto období si vzpomínám. Jeden je smutný, druhý skončil dobře. Jeli jsme do vesnice nedaleko Prahy, odkud byly hlášeny křeče u mladšího pacienta, kterému ještě nebylo čtyřicet let. Rodina si ho vzala na svátky domů z nemocnice a po večerní koupeli se u něho dostavily silné epileptické křeče. Když jsme přijeli na místo, byl v bytě přítomen rodinný lékař, který právě pacienta resuscitoval. Muže se ani po více než půl hodině oživit nepodařilo, takže v podstatě zemřel pod vánočním stromečkem. Byl to traumatický zážitek nejen pro rodinu, ale i pro nás záchranáře,“ vzpomíná na smutný Štědrý den František.
ZKOLABOVAL NA HŘBITOVĚ
„Starší muž se o Vánocích vypravil na hřbitov. Šel navštívit rodinný hrob, kde se náhle zhroutil. Po příjezdu jsme mu píchli infuzi a odebrali mu krev na glykemický test. Zjistili jsme, že má nízkou hladinu cukru, tak okamžitě dostal do žíly glukózu, aby se mu hladina cukru srovnala. V podobných případech tito lidé doslova zázračně ožijí, což se stalo i tehdy. Pána, který zřejmě ráno zapomněl na inzulin, jsme doprovodili domů a vše bylo v pořádku. V podobných případech lidi zachrání i sladká voda nebo kostka cukru,“ dodává František Klein.
Michal Černý (37), vedoucí provozu sekundárních transportů
TŘI MRTVÍ V ŘADĚ
„Jeden čas jsem si bral pravidelně služby na Nový rok a pokaždé jsme tradičně začínali mrtvolou. Vždycky tomu bylo z přemíry bujarého veselí. První nebožtík byl starší diabetik, který porušil všechna pravidla své nemoci, která měl dodržovat. Způsobil si metabolický rozvrat intoxikací alkoholem a následně smrt. Rok na to jsme přijeli k mladšímu muži, jenž se doslova přejedl ovarem, který zapil šíleným množstvím alkoholu. V opileckém stavu se ve spánku pozvracel a následně i udusil. Rok na to jsme prvního ledna přijeli za zdatnou padesátnicí, léčenou kardiačkou, která si sice na Silvestra vzala své pravidelné léky, ale na ně pila jako duha. Srdce tu zátěž nevydrželo a došlo k rozsáhlému infarktu, který nepřežila.“
HOŘÍCÍ MIKULÁŠ
„Předvánoční bujaré večírky začínají již od začátku prosince a dozvuky přicházejí prvního ledna,“ začíná své vyprávění Michal. „V devadesátých letech jsme dostali z dispečinku lakonickou zprávu – jeďte na určené místo, proti vám běží hořící Mikuláš! A skutečně, jak jsme vjeli na pole, na horizontu jsme viděli hořící postavu. Za ní běželo v těsném závěsu několik čertů s andělem. Viděli jsme, že ale ještě před naším příjezdem Mikuláše dostihli a uhasili. Mikuláš byl v šoku a jeho popálení byla rozsáhlá. Nejvíc měl od hořících vousů a lepidla postižený obličej. Dopadl ale dobře, v dubnu nám přišel po dvou plastických operacích poděkovat. Následky už neměl téměř žádné.“
CUKROVÍ MÁLEM ZABÍJELO
„Jednou jsme měli výjezd do rodiny, kde se dítě dusilo vanilkovým rohlíčkem. Tenkrát se mnou jel jeden z veteránů pražské záchranky, který na místě okamžitě reagoval. Aniž by na cokoliv čekal, dusící se a promodralé dítě popadl a šíleným úderem ho praštil mezi lopatky. Rohlíček z malého pacienta doslova vylétl a dítě se ještě stačilo pozvracet. Rázem bylo po potížích.“
ÚPLNĚ ZBYTEČNÝ VÝJEZD
„O Vánocích jsme vyjížděli do bytu, odkud se ozýval usedavý pláč. Od sousedů, kteří záchranku zavolali, jsme se dozvěděli, že v bytě bydlí staří manželé, oba hodně přes osmdesát, a že se tam asi něco stalo. Na chodbě jsme se sešli s policisty a hasiči, předpokládalo se, že se do bytu jen tak nedostaneme. Zevnitř se stále ozýval tklivý pláč, pro jistotu jsme zazvonili. Dveře se otevřely a na prahu stála uplakaná stařenka, která při pohledu na partu záchranářů a policistů přestala rázem brečet. Zeptala se, co si přejeme. Její následné vysvětlení bylo naprosto nečekané. Pláč se z bytu ozýval, protože manželům umřel na Vánoce pes, se kterým prožili velkou část života,“ uzavírá vzpomínky z doby svátků Michal Černý.
