70. výročí podpisu Mnichovské dohody - Smlouva, která zlomila český národ

Černé limuzíny se sjíždějí před honosný dům v bavorském Mnichově. Vystupují z nich tehdy klíčoví politici Evropy: italský vůdce Benito Mussolini, francouzský premiér Édouard Daladier a britský ministerský předseda Neville Chamberlain. Všechny vřele vítá muž v uniformě s knírkem pod nosem. Je 29. září 1938 a jméno hostitele zní Adolf Hitler. Německý kancléř. Za pár hodin všichni podepíší smlouvu, která navždy poznamená Československo. Smlouvu, která zlomí malý národ v srdci Evropy a předhodí ho Hitlerovi jako psovi kost. Zítra, 29. září, uplyne přesně 70 let od chvíle, kterou Češi a Slováci navždy budou vnímat jako obrovské příkoří...

Ovládnutí Československa bylo jedním z prvních cílů Adolfa Hitlera na jeho cestě za vytvořením velké Německé říše. Když celé Evropě hrozila válka, pozval zástupce Francie, Velké Británie a Itálie a zřetelně naznačil: „Dejte mi československé Sudety, kde žije většina Němců, a v Evropě zavládne mír.“ Všichni přítomní dohodu podepsali a šlo se slavit. Československu zbyly oči pro pláč. Národ, který týdny předtím mobilizoval a stále spoléhal na svoji smlouvu s Británii a Francií, že mu v případě napadení pomůžou, se musel vzdát. O pár měsíců později už bylo jasné, že Hitler svému slovu nedostojí a nejhorší válku v dějinách lidstva stejně rozpoutá. Češi a Slováci dodnes smlouvu o vydání jejich země nacistům označují jako mnichovskou zradu.

Co také tehdy řekli...
Před »Mnichovem«...

„Nebudouli do 1. října Sudety odevzdány Německu, pak já, Hitler, sám půjdu jako první voják proti Československu.“
Adolf Hitler (německý vůdce), 26. 9. 1938

„Tato válka bude hrozná. Nakonec se u nás s Němci budou bít všichni, muži, ženy. Ale budeme se bránit do posledního dechu. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska. Ale budu ustupovat s vojskem jen po jistou dobu. Až se budeme muset zastavit, území už dál neopouštět a bít se až k smrti, to já jako prezident republiky nesmím být zajat. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a padnu s nimi.“
Edvard Beneš (československý prezident), 26. 9. 1938„

Musíme do války, ať jsou důsledky jakékoli. Západní velmoci budou nuceny nás následovat. Národ je naprosto jednotný, armáda je pevná a chce do toho jít. A i kdybychom zůstali sami, nesmíme povolit.“
Pět nejvyšších českých generálů u prezidenta Edvarda Beneše, 28. 9. 1938

A po »Mnichovu«...

„Myslím, že jsme udělali kus rozumné práce. Nebo si snad opravdu někdo myslí, že je třeba dát pobít 15 milionů Evropanů, abychom donutili tři miliony Sudeťanů, kteří chtějí být Němci, aby zůstali vázáni k Československu?“
Édouard Daladier (premiér Francie)

„Bylo by hrozné, kdybychom museli kopat zákopy a zkoušet plynové masky, protože se v nějaké vzdálené zemi (Československu) hádají mezi sebou lidé, o nichž nic nevíme. Kdybychom měli bojovat, museli bychom mít větší důvod.“
Neville Chamberlain (premiér Británie)

„Jsme opuštěni a zrazeni. Jsou to zbabělci a nejhorší je, že nám řekli, že můžeme mobilizovat. Bylo to těžké rozhodování přijmout podmínky a zachránit národ, anebo jít sami do boje a nechat se vyvraždit. Historie rozsoudí, co bylo správné...“
„Je to pro nás katastrofa, kterou jsme si nezasloužili. Nevím, zda budou mít vaše země (Británie a Francie) prospěch z rozhodnutí učiněného v Mnichově. Určitě však nejsme poslední, po nás to postihne i jiné.“
„Neporazil nás Hitler, ale naši přátelé. Nechtějí nyní bojovat společně s námi a za lepších okolností; budou muset bojovat těžce a za nás, až my bojovat nebudeme moci.“
„Anglie a Francie do války kvůli českým Němcům nepůjdou a vůči nám budou postupovat jako vůči viníkům války, půjdemeli do ní sami. Sdělily mi to ústně i písemně. Bylo by ode mne lehkomyslné, kdybych chtěl vést národ na jatka v izolované válce…“
Edvard Beneš (prezident Československa)

„Anglie měla na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolila hanbu a bude mít válku.“
Winston Churchill (pozdější premiér Británie)

Měli jsme se tehdy bránit?

1. Proč nás tehdy Velká Británie a Francie zaprodaly?
   Naivně si myslely, že tím zabrání celoevropské válce. V Británii byl proti vojenské pomoci »nějakému« Československu obrovský odpor – Britové měli ještě v živé paměti obrovské množství svých mrtvých v 1. světové válce.
2. Mohli jsme se ubránit sami?
   Většina vojenských odborníků i dnes přiznává, že bránit se nemělo cenu. Naši vojáci, kteří se tehdy nemohli opřít o žádného spojence, by podle odhadu vydrželi vzdorovat přesile zhruba 3 až 4 měsíce. Němci měli třikrát silnější armádu.
3. Jak na tom bylo československé opevnění?
   Unikátní obranný systém, který Čechoslováci začali stavět už v roce 1935, byl sice daleko od dokončení, ale v době podpisu Mnichovské dohody bylo připraveno bránit vlast přes 10 000 objektů lehkého opevnění, 227 objektů těžkého opevnění a 38 objektů nejvyšší třídy odolnosti.
4. Jaké byly československé plány pro válku s Německem?
   I generálové věděli, že to bude válka předem prohraná. S evakuací z míst, která by dříve či později byla obsazena, se počítalo. Na místě nemělo zůstat nic, co by mohl nepřítel využít, tedy ani koně nebo dobytek. Pro všechny objekty, které mohl nepřítel využít (letiště, mosty atp.) byl připraven plán zničení. Počítalo se i s vypouštěním větších vodních nádrží a následným zvýšením hladin řek. Labe a Dunaj měly být zaminovány.

Co je s pevnostmi dnes?

V roce 2005 se česká armáda rozhodla prodat drtivou většinu ze 7000 opevněných malých objektů (tzv. »řopíků«) na severní, západní a jižní hranici země. Vlastní pevnost tak bylo a stále je možné získat doslova za pár korun. Záleží na jejím stavu a zájmu. Bunkry se prodávaly od 10 000 do 100 000 Kč, ale v některých případech i za symbolickou korunu.