Strojvedoucí? Na vymření! Povolání, ve kterém jde o život

Miroslav Douděra (58): Ve vlaku se už trochu bojím!

„Poslední dobou se bojím,“ tvrdí Miroslav Douděra (58), který je strojvedoucím přes 38 let. Jaké to je dělat jedno z nejnebezpečnější povolání dneška?

Při nehodě 13. září u Moravičan na Šumpersku zahynul od loňského léta už pátý strojvedoucí Českých drah. Šestačtyřicetiletý ostravský strojvedoucí chtěl dojet k návěstidlu, které dovoluje vjezd do stanice Moravičany. Nemohl však tušit, že ještě 200 metrů před návěstidlem končí jiný vlak. Muž neměl šanci střet přežít. Zastaralé lokomotivy společnosti ČD Cargo totiž nemají takzvané deformační zóny. Záchranáři vyprostili tělo až po šestnácti hodinách. Jen náhodou nedošlo k obdobné nehodě ve stanici Hulín koncem srpna… A s velkým štěstím přežil také v srpnu srážku s padajícím mostem strojvedoucí expresu Comenius při neštěstí ve Studénce.

Počet nehod na českých železnicích pozorně sleduje i Miroslav Douděra. I když si velmi dobře uvědomuje všechna rizika a přiznává, že má poslední dobou strach a že tato profese má mnoho nevýhod, nikdy by se jí nevzdal. „Prostě mě to baví. Vždycky mě to bavilo a asi už navždycky bude. Negativ je hodně. Hlavě ty noční nástupy, třeba ve dvě v noci, pak pauzy, třeba i tři hodiny čekání na vlak, které mi nikdo neproplatí. A také peníze. Můj příjem je 21 000 hrubého plus příplatky za přesčasy a za noční, ale stejně to není nijak slavné,“ míní snad nejzkušenější z českých strojvůdců.

Velké negativum pro mnohé strojvůdce představuje uvědomovaný strach, který tato profese přináší. „Někdy není vidět ani na krok a vy prostě musíte jet, věřit přístrojům a říkat si, že je všechno v pořádku. Když vám tam vjede auto nebo se tam objeví člověk, nezbývá vám než zmáčknout brzdu a čekat. To je strašný okamžik, čekat na náraz. Už se mi to dvakrát stalo, že člověk skončil pod koly, ale naštěstí se lidem nic nestalo. Mně se úplně rozklepala kolena. Jednou si mi tam člověk stoupl a já to stihl ubrzdit, ale než sem vylezl kabiny, byl pryč. Po 14 dnech tam skočil jednomu mému kolegovi. Byl to prostě sebevrah. Prý to udělal kvůli holce,“ vzpomíná Douděra.

A jak vypadá život strojvůdce? Díky předepsaným směnám na celý rok ví přesně, co jej následujících 12 měsíců čeká. „Můj život je díky profesi skutečně nepravidelný. Směny jsou nastaveny vždy tak, že dva dny jezdím, dva dny střídám, to znamená, že jsem tady a starám se o vlaky, a dva dny volno. Ráno se nejprve nahlásím u strojmistra. Musím si přečíst knihu s rozkazy, která má asi 40 stran, na což mám zhruba 15 minut. Pak dojdu do mašiny, kde musím přečíst další rozkazy, které mě informují o situaci na trati, kterou pojedu. Na místě – například v Ostravě – mám asi 45 minut pauzu. To se stihnu přemístit, najíst, protáhnout a zase jedu zpět do Prahy. Někdy je to vážně náročné. Už jsem také starší člověk. Když cítím únavu, tak vstanu, někdy cvičím. Na mikrospánky nejvíc pomáhá zpěv, to mám vyzkoušené,“ dodává Miroslav Douděra.

Tohle všechno ovládá strojvůdce vlaku

Pět tragických nehod s úmrtím strojvedoucího

● 13. září, Moravičany na trase Praha – Olomouc
Důvod: pochybení výpravčího.
● 8. července, přejezd Hroznětín na regionální trati Karlovy Vary – Merklín
Důvod: nákladní vůz na přejezdu.
● 19. května, nádraží Moravany na trati Pardubice – Česká Třebová
Důvod: chyba zabezpečovacího systému.
● 19. března, Vraňany na trase Praha – Děčín
Důvod: auto na kolejích (strojvedoucí zemřel na infarkt po nehodě).
● 14. července 2007, nádraží Čerčany na trati České Budějovice – Praha
Důvod: pochybení výpravčího.

Nejnebezpečnější povolání u nás

1. Horník
2. Strojvůdce
3. Řidič z povolání
4. Montážní a manipulační dělník
5. Lesník, zemědělec
6. Řemeslník
7. Obchodní zástupce, finančník
8. Voják
9. Novinář
10. Zdravotník

Autor: STÁŇA SEĎOVÁ
Foto Aha! – Martin Pekárek, ČTK