Velký přehled některých českých a moravských nářečí...

Stejně jako tradiční folklor přežívá v různých částech naší republiky i svérázné místní nářečí. (ČTK)

6. července 2008 • 02:00

Přestože je Česká republika malinkatým státem, mluví se zde různými nářečími. Jedna věta se dá říci hned několika způsoby, a dokonce se může stát, že Čech Čechovi vůbec nemusí rozumět!

To oni tó dobó babóňajou! - I takhle se u nás mluví

Nedělní Aha! vám přináší malý návod, jak se v nářečích snadno vyznat, aby třeba Plzeňák neměl problémy mluvit s Hanákem. A závdavkem přidáváme pár vět, které byste nejspíš od občanů České republiky nečekali.

Asi nejvíce specifické je karvinské hornické nářečí, které má blízko k polštině. Třeba věta: Jak havir Bártek wylyczól babe, znamená: Jak havíř Bártek zfackoval svoji ženu. Anebo: Co ogródek dol, to se jadlo – Co zahrádka dala, to se jedlo. Pozadu nezůstávají ani Západočeši, kteří při mluvě protahují slabiku »á« tak, že zní spíš jako »é«. Netrénovaný sluch pak zaznamená větu: Tůdleten pén mé krésný rifle, což znamená: Tento pán má krásné džíny. Poměrně používanou otázkou je na Plzeňsku: Copa je tůto? – Copak je tohle? Specifické výrazy používají i na Hané. Překvapila by vás asi věta: To oni tó dobó babóňajou, čímž vám Hanáci mohou sdělit, že »Děti ještě nespí, pořád tam šmejdí«.

A jak se může lišit jedna věta?
Spisovně: Dej mouku z mlýna na vozík.
Středomoravské (hanácké) nářečí, Olomouc: Dé móku ze mléna na vozék.
Východomoravské nářečí, Zlín: Daj múku ze mlýna na vozík.
Slezkomoravské nářečí, Opava: Daj muku ze mlyna na vozik.
Střední Čechy, Praha: Dej mouku ze mlejna na vozejk.

Podkrkonošské nářečí

»ť« u inﬁnitivu (prosiť)
samohláska ve slabičných »r« a »l« (perší, velna)
»ll« místo »dl« (snělli, sella)

Středočeské nářečí

»ej« místo »ý« (bejk, starej)
»ý« místo »é« (kyselý mlíko)
»v« před počátečním »o« (voheň)
»ej« ve 3. osobě množného čísla (dávej, házej)
»sh« jako »sch« (schon)

Chodské nářečí

délky ve slovesech (hořit, kopát)
»h« před samohláskami (halmara, hudit)
místo »d« použito »r« (sturánka, tera)
»k« místo »g« (špakát, telekram)

Jihozápadočeské nářečí

»a« místo »e« po měkkých souhláskách (jahla)
»ou«, například ve slově poučet
rozdílné délky dvojslabičných slov (slína, pect)
»chč« místo »št« (chčestí)
tř« místo »„stř« (třílet, třep)
»kd« se říká jako »hd« (hdo)
nesklonná jména rodinných jmen (Chmelíkojc)

Doudlebské nářečí

»ou« přechází v »ú« (kúpit, súsed)
»bji« místo »bi« (babjička, bjič)
»som« (jsem)

Tišnovské nářečí

»o« místo »u« a naopak s častým předsunutým »h« (ho vuduvudo – u vodovodu)

Středomoravské nářečí

»é« místo »ý«, »í« a »ej« (mlén, vešévat, nedělé to)
»ó« místo »ou« (móka)
v koncovkách »a« místo »e« (naša slepica)
»e« místo »y« (rebe – ryby)
při skloňování přídavných jmen po měkkých souhláskách »u« místo »i« (na našu kočku)

Východomoravské nářečí