Kámo, deset let jsme na vozíku! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Kámo, deset let jsme na vozíku!

V páce je Jaryn (vlevo) na Martina krátký.
V páce je Jaryn (vlevo) na Martina krátký. (: Jaroslav BENDA, archiv)

Řinkot rozbitého skla a plechu. A pak ticho! Prudký náraz do stromu na cestě nedaleko Luhačovic změnil životy dvou místních mladíků.

Jaroslav Šurý (dnes 40)
Šťastně zadaný se sestřičkou, která ho léčila

Martin Zábojník (dnes 31)
Úspěšný na mistrovství světa postižených v páce

Na sténání raněných, sirénu přijíždějící sanitky a cestu do zlínské nemocnice si už Jaroslav Šurý (40) nepamatuje. Probral se až šestnáct dní po autonehodě v brněnské nemocnici. Ortel, že už nikdy nebude chodit, se dozvěděl po dalších čtyřech měsících. Na vozíku skončil také jeho kamarád Martin Zábojník (31). Oba seděli v době nárazu na zadním sedadle havarovaného automobilu...

Ve čtvrtek 31. května 1996 bylo krásné, slunné počasí. Tehdy třicetiletý Jaroslav Šurý (mezi kamarády zvaný Šůra) se dopoledne vrátil ze Zlína, kde právě ukončil pracovní poměr v jedné bezpečnostní agentuře. Při cestě kolem místního baru si všiml, že se v lokále svítí. Bylo něco kolem desáté, když vešel dovnitř. O chvíli později se objevil i kamarád Martin, který se vracel z noční. Zahráli si kulečník a pak je napadlo, že by mohli zajet na třešně ke Znojmu. „Martin říkal, že už budou zralé, a nápad se zalíbil i barmanovi a jeho mladé kolegyni. Dohodli jsme se, že pojedeme společně barmanovým autem,“ vzpomíná Jaroslav, po moravsku Jaryn. Zbývalo jen zastavit se u dívčiných rodičů, aby věděli kam a s kým jede. Ta krátká cesta se ale stala oběma mladíkům osudnou. Kdyby před deseti lety bylytak snadno dostupné mobilní telefony, nejezdili by dnes na vozíčku.

Frajeřina skončila tragédií

Barman se chtěl před kolegyní předvést a fakt, že před jízdou pil alkohol, si nechal pro sebe. Ostré zatáčky i rovinky řezal pekelnou rychlostí a nedaleko Luhačovic, v místech, kde se jezdí Barum Rallye, to rozpálil na maximum. Vůz však ve vysoké rychlosti nezvládl, ten v jednu chvíli nadskočil, ve vzduchu se přetočil a zadní částí narazil do stromu. Řidič a jeho spolujezdkyně vyvázli bez vážných zranění, kluci na zadních sedadlech to odnesli těžkými zraněními páteře. Z Jaryna, u kterého došlo k přerušení míchy a zlomení tří krčních obratlů, se stal kvadruplegik (postižení všech končetin). Martin vyšel z kolize jako paraplegik (funkce rukou u něho zůstala zachována). Na osudnou chvíli si však nepamatují. „Poslední vzpomínku mám na okamžik, kdy jsme před cestou nastupovali do auta. Potom si už nedokážu vybavit nic. Vím jen, že jsem se probral na klinice a kolem sebe viděl spoustu přístrojů, budíků a různých hadiček. V první chvíli jsem si myslel, že jsem v kabině nějakého letadla. Nic mě nebolelo, ale nemohl jsem mluvit, protože i v krku jsem měl hadičku. Sestřičky mi ukazovaly abecedu a pomocí písmenek jsme se domlouvali. Řekly mi, že je sobota a že jsem po autonehodě. V duchu jsem si vypočítal, že tam ležím už dva dny, ale k mému překvapení jich bylo už šestnáct. Také jsem se dozvěděl, že mě sanitka odvezla nejdříve do nemocnice ve Zlíně, ale ještě týž den jsem byl vrtulníkem převezen do Brna,“ líčí první dojmy po probuzení Jaryn.

V té době byl k nepoznání. Měl oteklý obličej a krvavé oko, které mu lékaři původně chtěli pro podezření na vážné zranění vyříznout. Kvůli sedmihodinové operaci páteře nakonec jeho odstranění odložili. Později se stav oka zlepšil a dnes na něj vidí obstojně.

Klofla ho sestřička

Druhý zlom v Jarynově životě nastal v rehabilitačním centru v Hrabyni. Tam se definitivně dozvěděl, že už nikdy nebude chodit, neboť mícha zůstala nadobro přerušena. „Pořád jsem si myslel, že se to zlepší, ale pan primář mi jednoho dne sdělil, že zůstanu na vozíku. V ústavu jsem se setkal i s Martinem, který se stejný verdikt dozvěděl ještě dřív než já.“

Jak to přijal? „Občas člověka popadne deprese nebo splín, ale na sebevraždu jsem nikdy nepomyslel,“ vyznává se Jaryn.

Možná tomu hodně napomohla i osudová láska mezi ním a sestřičkou Dášou (28), která se po několika měsících naplno rozhořela ve zlínské léčebně dlouhodobě nemocných. Právě tam se Jaryn z rehabilitačního ústavu přestěhoval. „Začalo to pozvolna a asi po čtyřech měsících pobytu mě Dášenka klofla. Drželi jsme spolu a několikrát měla kvůli mně nepříjemnosti u nadřízených. Ale některé sestřičky nám fandily a držely nám palce. Zhruba po půl roce jsem dostal bezbariérovou garsonku v penzionu pro důchodce ve Zlíně. Dášenka v práci skončila a odešla tam bydlet se mnou. Letos jsme spolu už devět let,“ bilancuje Jaryn.

Občas se sice pohádají, ale tak už to ve vztahu chodí. „Jsme stále spolu v jedné místnosti, takže to někdy zajiskří. Většinou kvůli maličkostem, kufry si Dášenka ještě nikdy nebalila,“ směje se Jaryn. Také sexuální život není ideální, protože ochrnutí spodní části těla zasáhlo všechny orgány bez výjimky. Přesto Dáša věděla, do čeho jde, a ani rodiče jí nebránili. S řidičem auta, který tenkrát řídil pod vlivem alkoholu, se Jaryn viděl až u soudu a vůbec se spolu nebavili. „Vím jen, že dostal natvrdo pár měsíců, ale díky amnestii při třetím zvolení Václava Havla prezidentem ho po pár týdnech pustili. Možná je lepší, že jsme spolu nemluvili,“ dodává s trpkým úsměškem Jaryn.

Ani kamarád Martin na svůj osud nerezignoval a stal se z něho světově uznávaný sportovec. Na mistrovství světa zdravotně postižených sportovců v páce obsadil před třemi lety v Kanadě čtvrté místo, na ME v Turecku skončil druhý a třetí na evropském šampionátu v Litvě.

Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.