Vzpomínáte? Nikolka Drgová: Nemocná holčička se žlutou tváří
Vzpomínáte? Já jsem ta vážně nemocná malá holčička, jejíž příběh plnil Televizní noviny na Nově i titulní stránky novin. Je to už osm let, co moji rodiče společně s úřady založili speciální konto Nikolka, na které mi hodní lidé poslali 10 milionů korun.
JAK JSEM PORAZILA SMRT
● Děkuji za konto Nikolka
● Skládal se na mě celý národ
● V Hamburku mi vrátili sílu žít
Jinak bych tady nebyla a nikdy bych nepoznala, co je to dostat trojku z diktátu nebo pohladit mladšího brášku Olivera. Díky těmhle penězům mě totiž maminka s tatínkem mohli odvézt do Hamburku, kde mě operovali a vrátili mi sílu žít. Dnes se mám moc fajn a ještě jednou vám všem děkuju. Vážně moc...
Devatenáctého května 1998 visel život čtrnáctiměsíční Nikolky Drgové z Bojkovic na Moravě na vlásku. Celá republika se zaťatými pěstmi sledovala, jak se holčička na klinice Eppendorf v Hamburku podrobuje náročné operaci vrozené vady jater. Šlo o hodně – na pár řezech skalpelem záleželo, jestli ještě někdy bude normálně žít. A také, jestli těch deset milionů korun, které lidé poslali na konto Nikolka, vrátí jedné vystrašené rodině z Moravy zase štěstí. Ale od začátku...
Hrůzná nemoc útočí
Nikolka se narodila s atrézií (neprůchodností) žlučových cest. Žlutá tvářička, která dojímala celý národ, byla důsledkem téhle nemoci. Lékaři dávali Nikolce maximálně rok a půl života. Zachránit ji mohla jen včasná a hlavně nákladná operace v cizině. Ta však stála od čtyř do pěti milionů korun. S fi nanční pomocí zdravotní pojišťovny rodiče malé Nikolky nemohli počítat a specializované kliniky u nás neměly s transplantací jater u tak malých dětí zkušenosti.
Drgovi nechtěli jen čekat na nejhorší a rozhodli se vykonat pro záchranu dcery maximum. Ve spolupráci s Městským úřadem v Bojkovicích, kde bydleli, bylo zřízeno konto Nikolka. Lidé na něj začali posílat peníze na operaci. Do akce se osobně zapojila i Dagmar Havlová, která se obrátila přímo na hamburskou kliniku. Na konto se záhy sešlo neuvěřitelných 10 milionů korun. České úřady se nakonec pod tlakem médií zastyděly a zákrok v Hamburku uhradily. Vybrané peníze pak zůstaly nemocnici v pražském Motole. Jisté je, že nebýt celostátní sbírky, Nikolka by se do Hamburku nikdy nedostala.
Náročnou operaci na klinice Eppendorf provedl chirurg Xaver Rogiers před osmi lety – 19. května 1998. Jaterní štěp získala malá pacientka od maminky, se kterou strávila v nemocnici deset týdnů. „Operace Nikolky trvala asi dvanáct hodin a hned druhý den se její stav zlepšil. Žlutá barva ustoupila a průběžné testy i v následujících dnech byly výborné,“ vzpomíná na pobyt v německé nemocnici maminka Zlata Drgová. Její játra dorostla po třech letech. „Nikdo mi neřekl, že mi játra zase dorostou, bylo to pro mě příjemné překvapení,“ usmívá se.
Zdravotní stav Nikolky se po transplantaci rychle lepšil a po čtrnácti dnech byla propuštěna domů. Do Hamburku se měla vrátit na kontrolu ještě pětkrát (jednou ročně), ale z fi nančních důvodů tam byla po třech letech naposledy. Dnes jezdí rodiče s Nikolkou jednou za dva měsíce do nemocnice v pražském Motole.
Tělocvik mě baví
A jak se kdysi nejznámější dětská pacientka v Česku, a teď devítiletá žákyně druhé třídy v Šumicích cítí? „Skvěle. Nemá žádná omezení, jí v podstatě všechno a učí se dobře. Denně bere dva léky – jeden je na snížení imunity, aby tělo voperovaný štěp neodmítalo. Na podzim necháváme Nikolku očkovat proti chřipce, ale letos na ni nezbyla vakcína, tak ji dostala až v lednu. Měla proto dost zameškaných hodin kvůli nachlazení,“ dodává maminka.
Samotnou Nikolku nejvíce těší tělocvik. „Také ráda počítám, čtu, ale diktáty mě nebaví,“ říká holčička, která má ještě starší sestru Petru (19) a mladšího bráchu Olivera (4). Ten se narodil naprosto zdravý.
Na vysvědčení má Nikolka stále samé jedničky. Z jídel má nejraději špagety s kečupem a masovou směsí a jejím nejméně oblíbeným jídlem jsou paradoxně – játra v jakékoli úpravě.
Co je atrézie
Vážná nemoc jater. Při atrézii žlučových cest se žluč, která podporuje trávení a vstřebávání tuků, nedostává včas a v potřebném množství do dvanácterníku a žluté barvivo se hromadí v krvi. Proto je pokožka nemocných lidí žlutá. Léčba spočívá v transplantaci jater. Jsou v podstatě dvě možnosti. Nahrazení celých jater, nebo jen části – jaterního štěpu. U Nikolky byla první varianta, nalezení přibližně stejně starého dárce v přijatelné době mizivá, proto byla zvolena varianta jaterního štěpu od matky. U tohoto způsobu se také podstatně zvyšuje úspěšnost operace.
